Skalpel, prosím

Strašně mě mrzí, že tahle KLASIKA není víc známá. V roce 1985 to muselo být naprosté terno. Ano, už existovala Nemocnice na kraji města. Jenže to byla telenovela (ač velmi kvalitní) v nemocničním prostředí, které sloužilo jako kulisa pro vztahy. Něco jako ty dnešní Ordinace, ale o několik levelů výš. Pokud jde o Skalpel, tohle je dokonalá symbióza doktora jako člověka i odborníka. Všechna pro a proti profese a vnitřního života osoby, jejíž soustředění, nálady a sebevědomí rozhodují o tom, zda budete chodit, mluvit, dýchat, myslet. Ať už byl Miroslav Macháček démon, kterého se mnozí herci báli (a asi bych byl mezi nimi), roli šéfa neurochirurgie si vystřihl parádně a do velké míry film stojí na jeho výkonu. Spoiler: Epizody s umírajícím romským důchodcem, dcerou kolegy, pacientkou, na kterou si troufla nepříliš schopná kolegyně, další dcerou úspěšného muže, opilého řidiče s rodinou a přecitlivělého kamaráda z mládí, kterého nenapadne nic lepšího, než doktorovi, který ho má zachránit, vyčítat všechna příkoří, jichž se na něm nevědomky dopustil, do filmu hezky zapadají a pěkně doplňují hlavní linii Uzlíka. Jinak mám podezření, že anesteziolog, který ve filmu vystupoval, byl profík a ne herec. (07.08.2017)

Jeden z nejinteligentnějších českých filmů. Je veden velmi úspornými, zato o to precizněji vyšperkovanými dialogy a vnitřními monology do nezvyklé hloubky, zároveň si zachová neobyčejnou lidskost, respektujíce mlčení, lidské štěstí i tragédii v rovině, kterou by mnohé racio samo neuneslo. Proto možná i ta myšlenka na závěr filmu. (29.01.2012)

Profesor neurochirurgie a jeho najťažšie životné prípady sa zmestili do dvoch hodín a ešte zostalo miesto pre osobný život. Film na to nejde v americkom štýle záplavy diagnóz a akčných zákrokov, ale vchádzame do hlavy a myšlienok doktora, jeho života a ťažkého rozhodovania. Zdalo sa mi, že film sa odohral počas niekoľkých dní, ale išlo o niekoľko mesiacov, čo zdôraznia len titulky. Nie je to ľahký film, ani umelá syntezátorová hudba atmosfére nepomáha, ale zážitok je to na silné štyri hviezdy. –––– Najednou jsem to pochopil. Smrt se nedá uprosit, ani přechytračit. To jen my dva si něco namlouváme. –––– Tenhle opakovaný zázrak zmŕtvychvstání nás všechny drži pohromadě. V tyhle zatracený práci. (04.05.2018)

Asi se zase budu opakovat, ale nemohu jinak. Jiří Svoboda byl v osmdesátých létech na vrcholu a každému filmu na kterém pracoval vtiskl neotřelou fazónu. Skalpel, prosím je precizně natočené drama z lékařského prostředí s parádně vytříbenými charaktery postav v čele s geniálním Miroslavem Macháčkem v hlavní roli. Miluju jeho vnitřní monology, které jsou zatraceně pravdivé a nabité životními zkušenostmi. Tohle je první liga, žádné kýčovité plácání, ale tvrdá škola. Takové filmy s výraznou hloubkou už u nás nemá kdo natočit. K profesionální dokonalosti si režisér přizval svoje stálé spolupracovníky, kameramana Vladimíra Smutného a hudebního skladatele Jozefa Revalla, kteří mají nemalou zásluhu na tom, jaké ve výsledku film tvoří sourodé dílo. Jako bonus ve snímku zúročili svoje umělecké schopnosti Jan Švankmajer, který se postaral o výtvarnou spolupráci a František Vláčil, jenž dohlížel v roli asistenta vedoucího výroby. Takhle se potom rodí FILM nejlepších kvalit. (02.07.2020)

Svobodova režisérská extratřída v mistrovsky vystavěném Nývltově scénáři a s hereckými výkony, které patří k nejlepším ve filmografiích hlavních hvězd. V daném formátu potom nevadí ani pouze asistenční výkony některých vedlejších rolí, které tak vlastně podporují ohnisko příběhu. Nezapomenutelný stylotvorný vnitřní hlas a stejně tolik vyřčeného pouhýma očima nad rouškou. Nevyumělkovaný lidský příběh s nenuceně důmyslným prostým slovem na téma důležitých věcí v životě a malých velkých vítězství. Poctivá práce, top českých filmů 80.let, 4-5* (13.11.2014)