Skalpel, prosím

Především zásluhou vynikajícího Miroslava Macháčka (i v reálu přesně toho zažraného profesionála zasluhujícího respekt, se kterým byste si ale dvojdomek opravdu postavit nechtěli) těžko zapomenutelné niterné drama o životě špičkového neurochirurga. V uvedených intencích je to zřejmě náš nejkomplexnější film, nechybí v něm snad žádný aspekt života hlavního hrdiny. Zápletka s dětským pacientem by mohla evokovat některé Kachyňovy filmy, ale Svobodovo pojetí by od zmíněných víceméně hořkosladkých snímků nemohlo být odlišnější. Velmi působivé a řemeslně výborně provedené dílo - které ale nebude vyhovovat každému. 80% (24.11.2012)

Nepravem opomijeny film osobne povazuji za mozna nejlepsi praci z prostredi nemocnice. Precizne vykreslene postavy, trosku pokulhavajici pribeh, ale presto silny nadprumer. (25.07.2002)

,,A vy se ani pane profesore nepokusíte toho chlapce zachránit?“ ,,Teoretická šance nestačí…“ Chirurgové. Žádná ,,Růžovka“. Pohled do duše lékaře, tvrdého a ctižádostivého člověka. Monology, myšlenkové pochody, přátelé, rodina. Jeho chirurgický tým je organizmus, který denně podstupuje operace a každá chyba je osudná. SE SMRTELNOSTÍ SE VŠICHNI MUSÍME SMÍŘIT! Záchvaty malého ,,Uzlíka“, chlapce s 3% naděje a děda, který se nikdy nesmíří s tím, že mu není pomoci. ŽIVOT JE PODVOD A MUSÍ SE AKORÁT UMŘÍT! Ještě nikdy se nepustil do operace, kde naděje na úspěch byla tak malá. KDE JE HRANICE MEZI RUTINOU, STRACHEM Z NEŮSPĚCHU A NEZODPOVĚDNOSTÍ? Plejáda výtečných českých herců ve výborném psychologickém příběhu z prostředí, ve kterém se dá zažít ten opakovaný zázrak znovuzrození, či prohry horší než kocovina. Jeden z mých nejoblíbenějších českých filmů. PŘÍBĚH ***** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ ** (24.10.2009)

Filmy a seriály odehrávájící se v nemocnicích jsem nikdy neměl moc rád. Věřim, že pokud někdo považuje nemocnici za atraktivní prostředí, bude si u Skalpelu chrochtat blahem. Film nabídne skoro 2 hodiny záběrů z operačních sálů, nemocničních pokojů a dlouhejch studenejch chodeb prokládaný Macháčkovejma vnitřníma monologama. Chválim, že je to natočený tak nějak nezaujatě a jakoby s odstupem, chvílema skoro až dokumentárně, takže třeba ani dítě s nádorem v kebuli nepůsobí vyloženě jako trapnej pokus o citový vydírání labilnějších diváků, ale prostě jako jeden případ z mnoha. Pro mě je to průměrný drama s dobrym Macháčkem a Brzobohatym. 55% (04.03.2012)

Režijní styl Jiřího Svobody mi nesmírně vyhovuje. Absolutní nepodbízivost divákovi, jasný postoj po celý film, scény, které by mohly jednoduše sklouznout k patosu (např. když děda přesvědčuje primáře, aby provedl operaci), ale přitom zůstávají syrovou výpovědí o člověku, jeho strachu a touhách. Pan Macháček naprosto přesvědčivě ztvárňuje stárnoucího lékaře, který začíná pochybovat o svých schopnostech, přitom musí řídit tým lékařů a provádět náročné operace. Navenek musí působit sebejistě a rozhodně, uvnitř je však zmítán pochybami jako každý člověk. Prostřednictvím jeho vnitřních monologů můžeme zkoumat jeho pocity, strach i radosti z malých vítězství pro lidstvo ale velkých pro člověka. Ještě zajímavější je pak tragická postava doc. Krtka (Radoslav Brzobohatý). To, jak zahrál pocity poté, co mu zemřela dcera, jsem dokázal plně docenit až na základě svých zkušeností... Ve filmu se prolíná civilní podání umocněné neustálým odpočítáváním času se syrovou odtažitou kamerou a citově vypjatými okamžiky (smrt Brzobohatého dcery, lékařské spory). Je zajímavé, že snad během celého filmu nezazní hlasitější dialog, emoce jsou vyjádřeny spíše výrazy a kamerou (pro mě je snad nejúžasnějším filmovým záběrem scéna, kdy malý "Uzlík" leze vyplašeně i zvědavě zároveň do tunelu CT). Můžu doplnit, že nemocničního prostředí jsem bohužel s manželkou užil mnoho (a to právě v Motole), takže z porovnání vím, že atmosféra ve filmu se reálu přibližuje velmi. (29.10.2005)

Líbilo se mi sledovat "tvrdého" a "ambiciózního" neurochirurga, který neustále pochybuje, bilancuje, vede rozporuplný vnitřní monolog a přitom navenek se snaží okolí jevit jako stále neomylný a precizní. Může zato jistě výtečný herecký výkon Miroslava Macháčka, ale nebyla to vyloženě "one-man-show", třeba Radek Brzobohatý a Jana Brejchová mě také zaujali. Z našich luhů a hájů určitě jeden z nejlepších filmů z nemocničního prostředí, solidní 4*. (17.02.2011)

Všelidské otázky převážily a převažují - jsou-li dobře a zrale uchopeny - ideový nebo dokonce ideologický kontext svého vznikání i na divácké půdě, i mezi komunitou filmových kritiků. Osud populární novely Valji Stýblové se zdá být potvrzením těchto kroků. Mimořádné výkony Macháčkův a Brejchové v titulních úlohách berou dech i po desetiletích stejně tak jako dokonalá Svobodova režie. Příběh stárnoucího lékaře, pro nějž je mezní osud jeho dětského pacienta i otázkou po smyslu vlastního bytí, principů a hodnot, ke kterým se hlásil po celý svůj život., chce být - a také je - současně výzvou i naplněním. Rozcestí, na němž stojí, má proto - u mne tím SKALPEL jednoznačně získává - svou "uno" variantu: optimistický výhled pozitivně založený na službě lidem, bojem o jejich blaho a štěstí. V tomto ohledu až snový film připomíná německý příběh NA SHLEDANOU LENINE, v němž tvůrci virtuální reality, která se skutečností NDR nemá společného takřka nic s výjimkou vypůjčených kulis, podléhají mimovolně okouzlení ze svého výtvoru. Předlistopadová Svobodova tvorba v tomto ohledu znamená jeden z vrcholů tohoto druhu aktivit. Vrcholů, které - jako každá poctivá lidská práce - i dnes vzbuzují zaslouženou úctu, obdiv a vážnost. (28.03.2008)

Všechny kravinky typu Chicago hope se můžou jít vycpat. Skalpel, prosím strčí do kapsy všechny ty americké a i české slátaniny, kde jde víc o hezké tvářičky, o to kdo, kde a s kým a o skutečnou práci lékařů a sester se ani neotřely. Vynikající drama z nemocničního prostředí. Člověku se chce až brečet nad krutostí obyčejného lidského bytí. Můžete mít svaly jako Arnie a Sly dohromady, ale smrt přeprat nemůžete. Tady jsme nahlédli do života lékaře, profesora a šéfa neurochirurgie. Můj bezmezný obdiv lidem jako je on... Každý den svádí na operačních sálech boje o naše životy s nejistou vidinou úspěchu. Zde jsme zažili nelehké rozhodování, jestli operovat Uzlíka, malého chlapce a zbavit ho nádoru na mozku. Do ní se nikdo pustit nechtěl, klučík mohl při ní zemřít. O to náročnější to profesor měl, když se před ní nemohl vyspat. To jen díky de***ovi, který řídil opilý a na sále mu zemřela žena a vedle na lůžku leželo jejich miminko přikryté rouškou ... Film si zaslouží jedině uznání. (29.12.2014)

Jeden z nejlepších domácích filmů 80. let. Zlatá éra spolupráce Svoboda + Brejchová a ještě mnoho k tomu. (06.11.2016)

Nejspíš nejlepší (minimálně tuzemský) film z nemocničního prostředí. Možná je to díky Jiřímu Svobodovi a jeho schopnosti vyprávět, nebo úžasnému Miroslavu Macháčkovi, jemuž jsem věřil úplně všechno. Film především nevyznívá ani trochu jako srdceryvné melodrama, ale spíše jako napínavý psychothriller o záchraně člověka. Tak asi hlavně proto. 95%. (22.08.2006)

Precizní film, který ovšem mohl (nebo měl) být kratší a chudší o některou z mnoha dějových linek, aby nabral větší spád. Herectví Miroslava Macháčka je bezpochyby mistrovské, ostatní aktéři ovšem nepůsobí jako nějací "přicmrndávači", ale důstojně s ním drží krok. Skalpel, prosím působí skoro jako autentický dokument z lékařského prostředí a nedovedu si představit, jak by vypadal, kdyby vznikl v dnešní době. Kolik by v něm bylo rádoby dojemných záběrů na uslzené oči dětí i dospělých, jak moc tklivá a dojemná hudba by přitom hrála... A tak dále. (29.01.2012)

Tuhé nemocniční drama z nemocničního prostředí v podání nejskvostnějšího dramatického herce M.Macháčka. Velekoncert tohoto nám již navždy ztraceného českého herce a režiséra. (04.10.2008)

Filmový pomník Miroslava Macháčka (16.10.2007)

Skalpel prosím má místy působivou atmosféru, nicméně je pouhou snůškou nanicovatých ilustrací vrcholového lékaře - borce, alfasamce, řešitele konfliktů života, vítěze, který po okázalém dilematu a několika nocích beze spánku úspěšně provede neproveditelnou operaci. Druhou nejdůležitější postavou není ani manželka, ani kolega chirurg nebo chlapec pacient, nýbrž smutný kamarád z mládí - filosof, ukňouraný, ukřivděný, zakomplexovaný sráč. Dichotomie obou těchto postav (lékař - filosof) přesně odpovídá názoru české duše 20. století. Samozřejmě pokud film prožíváme jako drama, zda se podaří toho či onoho zachránit, zda to Chirurg zvládne apod., budeme mít sklony k jinému hodnocení. (24.03.2019)

Príbehy aké sa dnes točia snáď už len v rámci seriálov a má to svoje opodstatnenie. Cca dva prípady na jednu epizódu je tak akurát, pričom ak nás jeden baví viac než ten ďalší tak sa nič nedeje. Pri dvojhodinovom filme to už ale pre mňa predstavovalo menší problém, malé dieťa s veľkým nádorom bol ten najzaujímavejší prípad a tie ostatné zatienil, takže som skôr stále čakal, kedy sa k nemu réžia vráti. Niežeby tie ďalšie boli nezaujímavé, ale predsa. Zo snímky cítiť nostalgiu, kedysi sme asi tento film viacerí pamätníci videli, každopádne ide o nadčasové dielo, kde je vlastne úplne jedno, v akom politickom režime sa jeho dej odohráva. Monológy sú skôr barlička, keď neviete inak vyjadriť to, čo si postava myslí, sem ale celkom pasovali. 70% (11.01.2021)

Kvalitný film z neurochirurgickej kliniky. Postavy sú prepracované, majú svoje príbehy, pochybnosti, omyly. Podarilo sa však oprostiť ho od zbytočného pátosu a nánosu nevyhnutnej spolupatričnosti či neomylnosti lekárov, ktoré tematicky podobné diela často divákovi nanucujú. Páčilo sa mi tiež, že pre niekoľko rovín príbehu je aj záverov viacero a tak celkový dojem nepôsobí ani ponuro ani príliš happyendovo. (26.03.2006)

Atraktívne prostredie, atraktívny obor medicíny, známi herci a ak by som čítal aj predlohu Valji Stýblové, mohol by som ešte dodať aj, výborná predloha. Podmienky pre úspech splnené a predsa sa očakávaná miera úspechu podľa mňa nedostavila. Na malej ploche sa toho počas necelých dvoch hodín odohralo príliš veľa na to, aby to pôsobilo prirodzene. Aj u chváleného Macháčka som postrehol pár falošných tónov a to sa nechcem zmieňovať o jeho filozofovaní. Skalpel, prosím je nepopierateľne dobrý a zapamätateľný film, ktorému však do vynikajúceho filmu rovnako nepopierateľne niečo ešte chýba. (02.04.2011)

Velmi silný, nezapomenutelný film, pro mě rozhodně nejlepší lékařský film, jaký jsem kdy viděl a možná i jedno z nejlepších českých dramat vůbec. O člověku, o jeho ctižádosti, pochybách, touhách i strachu. Plný bolesti, plný naděje, ale především plný vynikajícího Miroslava Macháčka, který tu vytváří svou životní roli strhujícím způsobem a současně jeden z mála filmů, kde komentrář formou vnitřního monologu funguje a obohacuje příběh. Oporou jsou mu výtečně vykreslené vedlejší postavy z nich žádná tu nepůsobí jako pouhá výplň. Všechny mají svůj charakter, všechny mají své starosti, svůj život, do kterého nemocnice a jejich profese zasahuje. Precizní scénář a režie, které z literární předlohy dokázaly vytvořit dokonalý filmový klenot. Syrový, mrazivý, tíživý přesto hluboce lidský a v některých momentech nečekaně dojemný. S naprosto dokonale vytvořenou atmosférou, která mě pohltila, a o to jak mě svírala jsem si uvědomil až v okamžiku, kdy skončil a já se mohl znovu nadechnout a cítil jsem se jako se člověk, když po dlouhé noční šichtě kdy byl zcela pohlcen prací vyjde do ranního rozbřesku a do tváře se mu opřou první ranní paprsky. (06.10.2013)

Život je podvod. Snad u žádného jiného filmu jsem neměl pocit takového permanentního strachu a bezmocnosti, jako tady. Naléhavá sdílnost, s níž tvůrci interpretují svůj pohled na lidský život, na jeho křehkost, nevyzpytatelnost i pomíjivost, nabízí skutečně nevšední, možná dokonce ojedinělý pohled na lékaře, na tyto "anděly v bílém", vesměs špičkové odborníky, kteří dnes a denně čelí namáhavým zákrokům i mnohdy složitým podmínkám. Svobodova režie navíc poskytuje výrazný prostor jak pro mistrovské herecké sólo Miroslava Macháčka, doplňujícího sebe sama v zajímavě vedených vnitřních monolozích, tak pro ostatní spoluhráče; asi nejvíc se mi do paměti vryl Brzobohatého Krtek, který během filmu přichází o svou jedinou dceru a pod vlivem této události ztrácí pevnou půdu pod nohama. Vynikající film, melancholický, živý, pravdivý, zkrátka přesně takový, aby navždy připomínal, jak tenká je hranice mezi životem a smrtí. I za to mu náleží náš velký dík. (23.02.2017)

Kolik máme českých filmů z prostředí nemocnice, které lze brát vážně? Skalpel, prosím přitom není žádným jednookým mezi slepými, ale velmi dobře natočeným dramatem o fyzicky i psychicky namáhavé práci neurochirurga. Miroslav Macháček byl pro hlavní postavu ideální volbou, a také hlavně díky němu film dobře funguje i po více než třech desítkách let. (19.12.2019)