• sportovec
    *****

    Všelidské otázky převážily a převažují - jsou-li dobře a zrale uchopeny - ideový nebo dokonce ideologický kontext svého vznikání i na divácké půdě, i mezi komunitou filmových kritiků. Osud populární novely Valji Stýblové se zdá být potvrzením těchto kroků. Mimořádné výkony Macháčkův a Brejchové v titulních úlohách berou dech i po desetiletích stejně tak jako dokonalá Svobodova režie. Příběh stárnoucího lékaře, pro nějž je mezní osud jeho dětského pacienta i otázkou po smyslu vlastního bytí, principů a hodnot, ke kterým se hlásil po celý svůj život., chce být - a také je - současně výzvou i naplněním. Rozcestí, na němž stojí, má proto - u mne tím SKALPEL jednoznačně získává - svou "uno" variantu: optimistický výhled pozitivně založený na službě lidem, bojem o jejich blaho a štěstí. V tomto ohledu až snový film připomíná německý příběh NA SHLEDANOU LENINE, v němž tvůrci virtuální reality, která se skutečností NDR nemá společného takřka nic s výjimkou vypůjčených kulis, podléhají mimovolně okouzlení ze svého výtvoru. Předlistopadová Svobodova tvorba v tomto ohledu znamená jeden z vrcholů tohoto druhu aktivit. Vrcholů, které - jako každá poctivá lidská práce - i dnes vzbuzují zaslouženou úctu, obdiv a vážnost.(28.3.2008)

  • D.Moore
    ****

    Precizní film, který ovšem mohl (nebo měl) být kratší a chudší o některou z mnoha dějových linek, aby nabral větší spád. Herectví Miroslava Macháčka je bezpochyby mistrovské, ostatní aktéři ovšem nepůsobí jako nějací "přicmrndávači", ale důstojně s ním drží krok. Skalpel, prosím působí skoro jako autentický dokument z lékařského prostředí a nedovedu si představit, jak by vypadal, kdyby vznikl v dnešní době. Kolik by v něm bylo rádoby dojemných záběrů na uslzené oči dětí i dospělých, jak moc tklivá a dojemná hudba by přitom hrála... A tak dále.(29.1.2012)

  • triatlet
    ****

    Herectví Miroslava Macháčka a Jany Brejchové je velmi přesvědčivé. Základní linie příběhu je silná i díky tomu, že Valja Stýblová, autorka předlohy, čerpala ze své lékařské praxe. Prolínání vnitřního monologu stárnoucího lékaře a osudů malého pana Uzlíka (debut Jakuba Zdeňka) je lehce uvěřitelné. Zajímavá je kamera - především záběry při operacích působí téměř autenticky. Bohužel příběh devalvuje řada dalších dějových linek, které se větví až do nepochopitelně nesmyslného závěru (léčení někdejšího spolužáka/ kamaráda ANO, zjištění, že se trávil kvůli profesorově manželce NE, onemocnění kolegovy dcery ?? a kolegův příchod na rozhodující operaci NE NE, neúspěšná operace vedená podceňovanou lékařkou ??, účast na operaci havarovaných pár hodin před nejdůležitější operací ??, řešení vztahu syna s manželkou někdejšího pacienta NE, romský pacient ANO ANO, vaření kafe uprostřed noci NE NE NE NE NE NE).(8.1.2011)

  • - Reálné interiérové scény pocházejí z pražských nemocnic v Motole, na Vinohradech a v Krči. (sator)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace