Silnější než já

Drama z prostředí chlapeckého Domova mládeže, odehrávající se za idylicky bezchybných dob socialismu - rajská dokonalost, spokojenost a optimismus prýští z každého záběru na dekadentně omšelé exteriéry a útulně temné interiéry. Domov mládeže je plný přátelské atmosféry: starší chlapci se pečlivě věnují těm mladším, disciplínu udržují kutivovaným verbálním projevem, dbají na fyzičku dětí zábavnými soutěžemi, odolnost testují láskyplnými údery pěstí. Tito 17-letí hoši jsou pochopitelně uctiví ke starším, galantní k dívkám, po nocích mají hravou náladu a svým roztomilým halekáním zpříjemňují spánek spoluobčanům, případně si od nich sem-tam něco vypůjčí (nevracejí pouze kvůli zapomnětlivosti - inu, mládí). Personál Domova mládeže je kamarádsky benevolentní, z napadení vychovatelky nedělá žádnou vědu a tělocviku navíc pro mladší, podlitinami poseté chovance si nevšímá. Starosti má ovšem policejní vyšetřovatel Karel Roden, s vizáží a projevem Hitlerova oblíbeného levobočka: v revíru se mu množí mladé ženy, kterým kdosi vytváří v organismu 15 cm hluboké bodné rány (nožíkem s asi 7 cm dlouhou čepelí). Pro diváka poněkud nepochopitelnými metodami policie pátrá po násilníkovi, jež tak bezohledně rozvrací socialistickou idylku... Film se pyšní nevalnou audiovizuální kvalitou, hudbou hrající na nervy a nepříliš přesvědčivými hereckými výkony. Námětu nechyběl potenciál, který byl spolehlivě nevyužit: příběh je roztříštěný jak úsměv po polibku kladivem - věnuje se spoustě vzájemně málo souvisejících problémů a množství postav, ovšem žádné pořádně, jen klouže po povrchu. K postavám si nelze vytvořit bližší vztah, v nejlepším případě je budete nesnášet, povětšinou vám však budou ukradené, protože se o nich prakticky nic nedozvíte. Očekávání: nic-moc, výsledek: nic-moc, hodnocení: průměrných 51% za solidní atmosféru. (23.08.2010)

Přelom osmdesátek a devadesátek byl v české kinematografii prostě divnej. To co vzniklo dřív v 80. letech, bereme dnes s nadhledem doznívající normalizace, naopak od devadesátých let očekáváme už trochu jiné věci. Jenže roky 1989-1990 byly špatný. Víc vnímám všechno to nechtěně vtipné a do odlišných pozdějších filmů to má těžce daleko. Ale přes všechny neduhy je tohle překvapivě dobrý a neprávem opomíjený film. Syrový, kde se nikdo s ničím moc nemaže. (24.01.2013)

Viktorín Šulc a Petr Šícha, první ještě dávno předtím, než ho "objevili" v konkurzu ČT o nejlepší detektivní scénář (Muž, který vycházel z hrobu) a druhý roky do doby, než začal natáčet nechutné Magnuskovy výpotky. Tady se ovšem taky nepředvedli - hnusný porevoluční guláš, v němž nefunguje ani "detektivní" zápletka, tím méně motivace postav, vše snímá hnusná nekoncepční kamera a podtrhuje odpudivá, kolovrátková elektronická hudba o několika akordech, která zní celým filmem. Spojení se spartakiádním vrahem je tam jen proto, aby se na film chodilo a příběh z něj vůbec nevychází - tudíž toto spojení nedává smysl. Jinak mi to nedá, abych nereagoval na některé komentáře - snažím se pochopit, že někoho může pobouřit trocha násilí nebo pár odhalených hrudníků - ale termín "umělecká nebo morální cenzura" je nepochopení termínu a souvislostí. Cenzuře, která u nás byla za socialismu, nešlo ani o to, aby byly filmy umělečtější nebo morálnější. Šlo pouze o to, aby filmy obsahovaly to, co prosazovala KSČ. Takže jediné, co bylo skutečně amorální a neumělecké, byla cenzura samotná. (11.05.2020)

Málo známá, ale dost dobrá kriminálka, kde se proplétají hnusné zločiny na mladých ženách se životem na jednom učňovském internátu plném šikany. Výkon mladých tehdy ještě neznámých herců je unikátní a leckteří herečtí pardálové by jim to mohli závidět. Roden tu hraje vzteklého policistu, který dává dost emocionálně najevo, že by měl rád vrahy mladých žen za mřížemi. (06.04.2010)

Po roce 89´ se naskytli i pro filmový průmysl nové možnosti a tak se toho tvůrci chopili s vervou sobě vlastní a vrhli se na snímky v československých krajích nevídané. Detektivní žánr sice nevymizel, avšak tentokrát do toho byla vůle vsadit akční scény. Jenomže porevoluční doba přinesla jiné omezení a to byl finanční. Rozpočty zkrátka nedovolovaly upustit filmařskou uzdu jak by si mnozí přáli a tak to povětšinou podle toho také vypadalo. Příkladem je tento snímek natočený na základě skutečné události, která se měla stát někdy v roce 1986. Objevil se sériový vrah zaměřený na mladé ženy a policie po něm pátrala tak, jak jsme byli zvyklí vidět pouze v zahraničních filmech. Příběh se odehrává v prostředí učňovského internátu a tak je tu ještě stále vyznačena jistá moralita. Námět není nijak špatný a při řádném scenáristickém zpracování a dostatečného rozpočtu z toho mohl být i vcelku přijatelný snímek. To se však bohužel nestalo. Snaha sice je vidět, ale když je dějová linka napsána velice zmatečně, nemůže vzniknout nic jiného než brak. Na začátku během titulků máme ihned ukázanou vraždu mladé ženy z pohledu vraha a pak se už jen vše motá kolem učňů občas přerušené scénkami vyšetřujících policistů. Dohromady to vůbec nepasuje a spousta věcí je s námětem naprosto nesouvisející. Snaha přinést do porevolučních kin český thriller dle zahraničních vzorů prostě nevyšel. A to následně do kin přišel daleko větší kalibr a tím byl snímek ´Nahota na prodej´. (19.10.2017)