Silnější než já

Špatně vystavěná krimi, která dává takový prostor vedlejší lince učňovské šikany, že tím nesmyslně směšuje žánry. Z toho důvodu se ve filmu například desítky minut nenajde prostor pro další scénu s vyšetřovatelem/ vyšetřovateli. Skrývání vrahovy identity nezvyšovalo napětí, pouze vyvolávalo otázku, která nakonec musela být zodpovězena už jen proto, že měl film předlohu v řádění spartakiádního vraha Straky. (26.08.2017)

Trochu pokračování filmu "Proč?" - tedy alespoň námětově. Příběh se odehrál v půli osmdesátých let a jasně ukazuje, v jakém rozkladu se v té době ocitla morálka některých mladých lidí zvláště ze skupin s nižším vzděláním. Alkohol, drogy, promiskuita, šikana na školách a zvláště na internátech se tehdy rozšířila nebývalou měrou a vedlo to k růstu kriminality, jež se pak prohloubila po roce 1989. Příběh mladistvého vraha je v závěru filmu poněkud zlehčen poznáním, že šlo o chlapce, který vyrůstal od kolébky v asociálním prostředí, jenže co ti ostatní? Co ten hajzlík s ocelovým boxerem, proti němuž nakonec vystoupil hoch ovládající judo? Roden jako osobitý policista jako by zde odstartoval "hvězdnou" dráhu typu akčních hrdinů hollywoodské provenience. Vůbec celý ten film byl načpělý už tím,co v dalších letech bylo pro americké thrilery typické (závěrečná hodičkav podzemí). Hodnotu filmu to rozhodně zlehčuje. Ale dívat se na to (jednou) dalo. (14.12.2019)

Drama z prostředí chlapeckého Domova mládeže, odehrávající se za idylicky bezchybných dob socialismu - rajská dokonalost, spokojenost a optimismus prýští z každého záběru na dekadentně omšelé exteriéry a útulně temné interiéry. Domov mládeže je plný přátelské atmosféry: starší chlapci se pečlivě věnují těm mladším, disciplínu udržují kutivovaným verbálním projevem, dbají na fyzičku dětí zábavnými soutěžemi, odolnost testují láskyplnými údery pěstí. Tito 17-letí hoši jsou pochopitelně uctiví ke starším, galantní k dívkám, po nocích mají hravou náladu a svým roztomilým halekáním zpříjemňují spánek spoluobčanům, případně si od nich sem-tam něco vypůjčí (nevracejí pouze kvůli zapomnětlivosti - inu, mládí). Personál Domova mládeže je kamarádsky benevolentní, z napadení vychovatelky nedělá žádnou vědu a tělocviku navíc pro mladší, podlitinami poseté chovance si nevšímá. Starosti má ovšem policejní vyšetřovatel Karel Roden, s vizáží a projevem Hitlerova oblíbeného levobočka: v revíru se mu množí mladé ženy, kterým kdosi vytváří v organismu 15 cm hluboké bodné rány (nožíkem s asi 7 cm dlouhou čepelí). Pro diváka poněkud nepochopitelnými metodami policie pátrá po násilníkovi, jež tak bezohledně rozvrací socialistickou idylku... Film se pyšní nevalnou audiovizuální kvalitou, hudbou hrající na nervy a nepříliš přesvědčivými hereckými výkony. Námětu nechyběl potenciál, který byl spolehlivě nevyužit: příběh je roztříštěný jak úsměv po polibku kladivem - věnuje se spoustě vzájemně málo souvisejících problémů a množství postav, ovšem žádné pořádně, jen klouže po povrchu. K postavám si nelze vytvořit bližší vztah, v nejlepším případě je budete nesnášet, povětšinou vám však budou ukradené, protože se o nich prakticky nic nedozvíte. Očekávání: nic-moc, výsledek: nic-moc, hodnocení: průměrných 51% za solidní atmosféru. (23.08.2010)

Syrově natočený film, který mohl být natočený jedině začátkem 90. let. Atmosféra učňovského intru je syrová, znepokojující a ubíjející - já být na místě té vychovatelky, tak po prvním incidentu odejdu. No, ona ne... Měla silný žaludek. Ale to postava Jana Přeučila taky. Věřte mi, tohle není film, který byste chtěli (možná spíš chtěly) vidět sami (samy) v kině a pak jít samy (někdo možná sami) domů... (19.04.2017)

No, né že bych socialismu chtěl dělat reklamu, ale takhle osmdesátá léta určitě nevypadala. Proto mě celkem pobavil Karlos80 svým komentářem. To všudypřítomné násilí by se hodilo na nějaké temné předměstí amerického velkoměsta, stejně jako policista Karla Rodena... já si pamatuju příslušníky VB vždy navlečené do slušivých zelených uniforem, zatímco podle filmu byl jejich dress code zcela jiný - ošoupaná bundička, džíny pěkně až do půlky břicha a tričko pečlivě zastrčené do nich. No a z případu spartakiádního vraha si onen příběh vzal taky pramálo. Prostě, ta inspirace "skutečnými událostmi" byla fakt hodně hodně volná. Vyzdvihl bych šikovnou kameru, to, že se při akčních scénách divák necítí trapně, což u českého filmu rozhodně nebývá samozřejmostí a hudbu, která v závěru silně připomíná album Faith od Cure v poněkud syntetizátorovější verzi. (12.10.2013)