Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Heinzi Bösel, odporný maloměšťák, a Kurt Fellner, šplhoun lehce poznamenaný duchem doby yuppies, cestují po dolnorakouském venkově jako inspektoři pohostinských zařízení a dohlížejí na plnění hygienických předpisů. Z počátečního nuceného nevraživého společenství konzumenta řízků a kuřáka popíjejícího pivo s chlapíkem milujícím nevařenou zeleninu a majícím slabost pro Dálný východ se postupně vyvine pevné přátelství, které dojímá a na konci rozesmutní.

Indie je zázračné dílo komické hrůzy, neotesaná groteska plná černého humoru prosta prvků pokleslé komedie. Tolerance, přátelství a smrt jsou hlavními tématy a i přes svůj exotický název odráží film Rakousko v jeho podstatě. Tato směsice frašky, pohádky a tragédie byla původně napsána a v roce 1991, tedy dva roky před svou filmovou adaptací, též úspěšně uvedena jako divadelní hra. Film Indie obdržel v roce 1994 Max-Ophüls-Preis (Cena publika a cena za režii Paulu Haratherovi) a jako nejnavštěvovanější film roku i Rakouskou filmovou cenu. Ve stejném roce na sebe snímek upoutal také mezinárodní pozornost, když získal při svém premiérovém uvedení v USA hlavní cenu na filmovém festivalu v Santa Barbaře. [Der Film 2009] (oficiální text distributora)

(více)

Recenze (4)

Willy Kufalt 

všechny recenze uživatele

U Osmého dne jsem před 4 měsíci napsal, že mám sice žánr road movie rád, ale s dojáky na téma autismu a jiných syndromů nejsem zrovna kompatibilní... Tady musím ještě doplnit, že ani road movie s tématem umírání nejsou určitě tím, co bych toužil dále vyhledávat. První půlka plyne jako slušně nabitá komedie o skutečně až groteskním střetu vzájemných protikladů dvou lidí na společných cestách a film se mi dlouhou dobu líbil, ač po náhlém zvratu v polovině s obratem komedie do dramatu už míň. Pár scén ke konci jako ta s nemocniční postelí na louce či poetické aranžování mrtvoly ve špitálu ale už byly na mě přesně tím prvoplánovým dojákem, který mě spíše rozladil a Indii jako celek v mých očích spíše snížil, než aby mě skutečně dojal. Dost za mé pocity může i představitel mladšího parťáka z dvojice Alfred Dorfer, který mě svým výkonem až na pár krátkých okamžiků moc neupoutal a nepřesvědčil. Oproti němu si Josef Hader s excelentním gustem krade většinu scén pro sebe, ať už jeho Bösel zrovna oplývá mlčenlivou, ukecanou, protivnou nebo bujaře rozjetou náladu. Je to sice pro mě teprve druhá komedie s Haderem, ale už po Věčném životě jsem věděl, že chci toho s ním vidět určitě víc a naštěstí ani tady nezklamal a celý film nehledě na výrazně slabšího spoluhráče táhl, jak to jen šlo a dost jsem si jeho herectví užíval. Na rozdíl od textu distributora mi však Indie ve výsledku nepřipadá zrovna „plná černého humoru.“ Dvě zásadnější scény bych jako černohumorné i vnímal, ale humor je tu spíše takový svérázný, lehce absurdní, než vyloženě černý, a nejčernější moment odplyne zcela bez humoru. [70%] ()

Reklama

StaryMech 

všechny recenze uživatele

O životě a smrti v Rakousku humorně, jímavě, trapně, po povrchu i hloub; k tomu mocná dávka vídeňštiny(?). Lepší režisér by hrál na city zdrženlivěji, to jest - aspoň v mém případě - účinněji. Ale na slabší tři hvězdičky to stačí. ()

Fingon 

všechny recenze uživatele

Proč tak nízko? Zaprvé, není se moc čemu smát, i úšklebků, často i trpných, bylo dost málo. Dva muži se sice od začátku nemůžou vystát, ale zas TAK moc to mezi nimi neskřípe. Poté, co si navzájem vynadají, jeden druhého málem znásilní, odbudou si trapnou scénku oddělení záchodovými dveřmi a mladému se rozpadne vztah a začne se chovat jako ten starší (a konečně naleznou společnou řeč), přijde ona bolest v rozkroku a zbytek se odehrává v nemocnici. Klidně by se to mohlo v životě stát, ale dívat se na to? Ztráta času. Zatím nejslabší rakouský film, který jsem viděl. ()

Galerie (11)

Reklama

Reklama