Delirium

Mám pozretých viacero giall ale toto už bolo prestrelené.Bolo tu viacej erotiky ale niektoré sa k príbehu vobec nehodili.Celkovo príbeh nieje zlý,sériový vrah je na stope inému sériovému vrahovi ale zapracovanie do filmu to nefungovalo.Lebo tam bolo veľmi veľa nezmyselností a hlavne scén,ktoré celkový dojem viac kazili ako ho vylepšili.Je tu fantázia,snové sekvencie aj psychická nevyrovnanosť ale sú ukázané mdlo,nevýrazne a strnulo.Herci tiež nič neukázali a ukázali len to,že nevedia hrať.Mám veľkú úctu ku giallu ale toto ma vobec nechytilo.A toho vraha by zistilo aj malé dieťa,také to bolo prehľadné. (11.03.2015)

Delirio caldo se dá v klidu označit za průměrný kousek ve světě gialla. Občas sice nudí, ale dívat se na něj určitě dá, hlavně asi i díky velkému počtu erotických scén. Sličné děvčata se rozhodně nestyděla a byla pro film rozhodně velkým oživením. Bohužel si však tvůrci moc nevěřili co se vraždících scén týká a tak je vyloženě odflákli či raději přerušili otravným střihem. Průměrný film si žádá i průměrné hodnocení 5/10 (01.06.2010)

Po dlhšom čase som dostal chuť na nejaké originálne staré podctivé talianske giallo. Zalovil som vo svojom archíve a vytiahlo snímok "Delirium", ktorý v roku 1972 natočil Renato Polselli. S tvorbou tohto menej známeho režiséra som sa ešte nestretol, takže som nečakal žiadny giallo klenot na úrovni snímkou Daria Argenta, Lucia Fulciho či Mario Bava. Renato Polseli patrí skôr do druhej ligy v tomto špecifickom filmovom žánry. No i tak som bol s jeho snímkom "Delirio caldo" spokojný. Andante italiano giallo. *** (12.09.2017)

Delirium caldo je rozhodně jedno z nejpodivnějších a nejšílenějsích giallo, které kdy spatřil tento žánr. Základní kostra je značně nestandardní, ale na druhou stranu velice originální, snímek totiž sleduje sériového vraha mladých dívek, který pomáhá policii chytit jiné vraždící monstrum. Film je tak nabit notnou dávkou nahých slečen, které se nebojí ukázat všechno, což rozhodně snímku pomohlo a vytvořilo značně dusnou atmosféru. K tomu sposta psychadelických scén, koziček, byčíku, vražd a jde opravdu o jedno z nejšílenějších kousků v ránci žánru. A i přestože je v Delirium spousta nelogičností, druhého vraha lze zjistit cca po 20 minutách, herci jsou někdy dost toporní, tak mě tento kousek vážně sednul a moc jsem si ho užil. Věřím, že kdybych tento flák sledoval jindy, tak bych mnohem nižší hodnocení, ale protože jsem měl náladu na přesně takouhle šílenost, moc jsem si to užil a film tak dost nadhonocuji. (12.08.2010)

Že jsou motivy, zápletky a pointy italských giall často zašmodrchané až tak, že sami ani pořádně neví, jak se dostanou k nějakému závěru, je věc běžná, silně erotické Delirio caldo je v tomhle ale fakt přeborník. Někde ve středu filmu jsem se prostě ztratil a přestal snažit tu nit najít a navázat. Naštěstí, i když to rozhodně nepatří k nejlepším a nejstěžejnějším kouskům žánru, film obsahuje spoustu věcí, kvůli kterým se na něj dá koukat. Jednou z nich je samozřejmě ona erotika, v trošku úchylnějším hávu a okořeněná bohatou přehlídkou italského domácího zvířectva, lehce lesbická, tradiční výborná muzika, charismatický hlavní hrdina (respektive ani ne tak on sám, jako jeho představitel), jeho velmi zajímavá až podivná manželka a naprosto nadbytečný, čistý oslí můstek, leč všudypřítomný hlídač. Naštěstí se to v závěru zvrhne v docela zajímavou podívanou. Forma lehce předbíhá a zastiňuje obsah, v tomhle případě je to však k dobru. (15.07.2013)