Člověk obojživelník
-
Čelovek-Amfibija
-
Человек-Амфибия
(Sovětský svaz) -
Človek obojživelník
-
Amphibian Man, The
Fantasy / Sci-Fi / Mysteriózní / Romantický
Sovětský svaz, 1962, 82 min
Obsah
-
Silně emotivní příběh kombinuje prvky science fiction, romantiky a napínavého dramatu. Pro svou žánrovou výjimečnost a originalitu příběhu se tento film stal jedním z nejpůsobivějších děl ruské kinematografie. Pozoruhodný svět ruského spisovatele Alexandra Běljajeva ožil na stříbrných plátnech v roce 1962. Legendární dílo popisuje osudy mladíka Ichtiandra, kterého nadšený vědec zachránil před smrtí tím, že mu implantoval žábry žraloka. A zároveň přišel s přelomovou představou, že by lidé, sužování věčnými sváry a válkami, mohli žít pod mořskou hladinou. Sotva dospělý chlapec slouží jako první experiment vědcovy vize. Co se ale stane ve chvíli, kdy člověk obojživelník potká dívku svých snů? (oficiální text distributora)
Silně emotivní příběh kombinuje prvky science fiction, romantiky a napínavého dramatu. Pro svou žánrovou výjimečnost a originalitu příběhu se tento film stal jedním z nejpůsobivějších děl ruské kinematografie. Pozoruhodný svět ruského spisovatele Alexandra Běljajeva ožil na stříbrných plátnech v roce 1962. Legendární dílo popisuje osudy mladíka Ichtiandra, kterého nadšený vědec zachránil před smrtí tím, že mu implantoval žábry žraloka. A zároveň přišel s přelomovou představou, že by lidé, sužování věčnými sváry a válkami, mohli žít pod mořskou hladinou. Sotva dospělý chlapec slouží jako první experiment vědcovy vize. Co se ale stane ve chvíli, kdy člověk obojživelník potká dívku svých snů? Komentáře uživatelů k filmu (49)
-
Douglas
Žánrový film spojující science fiction s lehce pinocchiovským motivem, romantický příběh a thriller, který lze chápat nejen jako aplikaci tradičních schémat, ale i jako - odhlédneme-li od explicitně zdůrazňované utopické myšlenky - poněkud naivní podobenství o nebezpečí xenofobie a lidské netoleranci.(12.6.2006)
-
Radyo
Už je to dááááávno, co jsem tenhle film viděl, ale byl jsem z něj hotový. Děj se mi poněkud těžce vybavuje, ovšem zážitek to byl (obzvláště v dobách totalitního režimu) určitě mimořádný. Závěr filmu vyzněl hodně emocionálně a tak trochu smutně i šťastně zároveň. Tento film byl asi jeden z mála sovětských titulů, na který tehdy bylo naše kino doslova narváno až po okraj.(11.2.2003)
-
Malarkey
Sice je to trochu nadsazený, ale věřím, že tenkrát to muselo sklidit zasloužený poprask a ne ledajaký. Jenže já se u toho filmu příšerným způsobem nudil, asi tím, jak je do něj hrozně zasazená ta romantika, a že by vůbec nemusela. Asi tak, když do historickýho románu zasaděj Angeliku. Takže to bych ty autory nejradši sestřelil, protože zkazit příběh tím, že tam zamotaj lásku, a on se zamiluje, ona taky, ale nemůžou k sobě, a tady je problém. Vznikne potom hlavně důvod, proč se toho pro příště radši stranit. Jinak tedy musím uznat, že nápad to teda byl opravdu zajímavý. Už jenom ten název...Člověk obojživelník...(30.5.2008)
-
EdaS
Dříve jsem nikdy Člověka obojživelníka neviděl, takže mě k němu nevážou žádné nostalgické vzpomínky, přesto je to i dnes v pohodě koukatelná pohádka (nebo lehce politická romantická sci-fi, když chcete)...(23.3.2008)
-
igi B.
>Vědecko-fantastický< film s morálním >sovětsko-etickým< (jak jinak ;-) poselstvím... Další relikt dřevního mládí, na paměť věčnou rozvrzaných dřevěných sedaček kina "Úderka" na brněnském "Svoboďáku", středoboďáku ranně dětského poznávání šitózních savjétskych chudóžestvjenych fílmov... Achich - ještě tak někdy popatřit spolu s "Paprsky inžinýra Garina" a můžu v klidu odejít na pravdu bó(L)ží... :-)))(12.6.2006)
-
Shit
Soudruzi z Ruska sice v pohledu z dnešní doby nepředvedli nic převratnýho, ale tehdy to musela být asi fakt převratná sci-fi pecka, u který se ani v nejmenším nedivim, že se v Rusku stala slavnou, nicméně přece jen dialogy zaváněly skoro až trošku moc parodií a naivností, stejně jako některý scény zase telenovelovitostí. Ovšem na druhou stranu triky jsou na tehdejší dobu celkem chytře řešený, i když jich tu teda moc nemuseli použít(25.3.2009)
-
Brouk
Dojemný příběh o maníkovi, kterému vlastní otec vědec "namontoval" žábry kvůli špatným plícím... Ten film jsem snad viděl před sto lety, ale jako malému se mi líbil, když maník mohl žít pod vodou... a bez šnorchlu a tý blbý těžký bomby...(1.11.2004)
-
Hellboy
Ve všech ohledech velmi naivní film, jak po stránce příeběhu, tak triků a hlavně kulis (ty vypadají jako z původní serie StarTreku:D Příběh je to jinak zajímavý, ale teď v roce 2008 jsem to viděl poprvé a nezatížen nostalgickými vzpomínkami tomu rozhodně nemůžu nikdy dát víc než 3***.(31.5.2008)
-
viperblade
Tomuto filmu hodně ublížil zub času. Dnes jsem ho viděl poprvé, nenudil jsem se, někdy jsem byl i fascinovaný, že v roce 62 mohli natočit takovýhle film (ty podmořské záběry jsou opravdu pěkné) ale bohužel ten film nemá TO něco, kvůli kterému bych si jej chtěl pustit znovu. Proto dávám "jen" 3 hvězdy. Ale jak říkám, musí se nechat, že zde soudruzi určitě neudělali chybu… :-)(13.11.2009)
-
sportovec
Vyjdeme-li z průměru vědeckofantastické literatury - fantastiky - první a druhé čtvrtiny minulého století, není pochyb o tom, že ČLOVĚK OBOJŽIVELNÍK - a s ním i film - je dílo nejen nadprůměrné, ale i špičkové. Romantické opojení technikou se v něčem vztahuje ke klasikovi žánru Julesu Vernovi, v něčem k ruské lyrické větvi této tvorby (Alexander Grin). Není náhodou, že toto dílo bylo realizováno ne Mosfilmem, ale konkurenčním petrohradským Lenfilmem. Pojetí latinskoamerické země, dotčené stejně americkými i evropskými vlivy, je na sovětské poměry té doby mimořádně přesvědčivé. Výkon představitelů obou titulních rolí - současného člena Moskevského akademického divadla Vladimíra Borisoviče Koreněva (nar. 1940) i kmenové herečky dalšího významného moskevského divadla Sovremennik Anastasie Alexandrovny Věrtinské (nar. 1944) - jsou pozoruhodné a prozrazují u obou významný a slibný dramatický talent. Idealistický všelidský koncept ideového zázemí románu i filmu naopak ukazuje spíše do předminulého století. Otázku, zda film přežil ono takřka půlstoletí, které uplynulo od jeho premiéry, musí dnes zodpovídat především mladá generace. Určitě nejde o špičku žánru, přesahující úrovní i vloženým poselstvím meze sci-fi, stejně tak však i při dnešním pohledu nelze nevidět určitou akčnost děje, schopnost dobré fabulace a rozhodnou vůli nepropadnout happyendu, které naopak trendují spíše k trilleru nebo dobrodružnému žánru. Děl této úrovně ani dnes není - a zřejmě ani v dohledné budoucnosti nebude - nadbytek.(1.3.2008)
-
ClintEastwood
Opravdu hodně slabý film. Nechápu, co tento snímek dělá v kmize "101 sci-fi filmů, která musíte vidět, než umřete", protože kdo tohle neuvudí o nic nepřijde. A hlavně neumře. I přes krátkou stopáž je to jedna velká nuda bez děje, plná spousty podmořských záběrů o ničem a špatných triků. Hlavní "hrdina" je nesympatický a herecké výkony strašné. V Sovětském svazu byl prý film velkým tahákem a stály se na něj před kiny fronty, v USA zůstal nepochopený a fanoušky si nezískal. Tak tomu se vůbec nedivím. Ani nevím, za co dávám tu jednu hvězdičku, asi z lítosti. Nedoporučuji. __ Nikolaj Simonov, který ztvárnil postavu profesora, byl za své výkony třikrát oceněn Leninovým řádem.(16.1.2011)
-
cheyene
V 60. letech šlo jistě o fantastickou podívanou, která je místy podobná dílům z pera Julesa Verna. Nyní je na tomto snímku již velmi patrné jeho stáří, ovšem i přesto nabízí zajímavý příběh plný romantiky, dobrodružství, dramatických zvratů a emocí.(28.5.2011)
-
Sobis87
Výchozí vědeckofantastickou zápletku lze vnímat jakožto parafrázi na román Dvacet tisíc mil pod mořem Julese Vernea (kapitán Nemo a jeho ponorka Nautilus, kterou běžní lidé zaměňovali za mořské monstrum/vědcův syn Ichtyandr schopný dýchat pod vodou je lidem znám jakožto „mořský čert“; snaha izolovat se od lidí v hlubinách moře; utopické představy, atd.). S přibývajícími minutami filmu se však stále více do popředí dere romantická linie příběhu a některé ze zajímavých motivů zůstanou pouze lehce načrtnuty – např. profesorova utopická představa o lidech žijících pod vodou. Ve výsledku je Člověk obojživelník vcelku zábavným žánrovým hybridem, který však v některých momentech lehce doplácí na přílišnou naivitu.(9.1.2011)
-
Véča
Člověk obojživelník pro mně jakožto diváka bez nostalgického vztahu k tomuto snímku ztrácí ono kouzlo, které pamatují diváci, kteří film viděli kdysi v kině. Naivní zpracování příběhu znesnadňuje současnému divákovi vnímat utopistické myšlenky tohoto filmu a zobrazené xenofobní chování lidí, čemuž brání i přítomnost banálního milostného čtyřúhelníku (on chce ji, ale ona chce jiného a nemohou být nikdy spolu a zároveň je do ní zamilován i novinář Olsen). Pastelové barvy filmu dávají pozměňují i charaktery postav, především Salvatorova syna. který je celý růžový a s modrýma očima vypadá buď jako dospělý člověk s pschikou dítěte nebo tak, jak jsou v některých filmech zobrazeni homosexuálové. Při srovnání s americkým filmem Netvor z Černé laguny, který, ač není utopistický a netvor není člověk s implantovanými žábrami, upozorňuje na problém podobně závažný, narušování přírodního prostředí např. vypuštěním chemikálie do jezera. Ale právě pohled na chemikálie v řece vyjádří vše podstatné, co v Člověku obojživelníku je rozvedeno do poněkud zdlouhavě působícího rozhovoru(Olsen a dr.Salvátor o utopickém nápadu vytvořit podvodní říši.(31.5.2008)
-
CaptainNor
Už jako kluk jsem byl v našem malém voňavém kině při závěrečné scéně naměkko. O to víc mne překvapilo, že má film i po tolika letech svoje kouzlo a řekněme nadčasové poselství. Ale i přes trochu naivní herecké výkony je učiněný zázrak, že vznikl v Sovětském svazu a ještě k tomu v tak neutěšené době. Humanistickému obsahu nemohli bolševičtí cenzoři nic vytknout, ale trochu se divím, že jim nevadila západní forma a neodvezli krabici s filmem někam na Sibiř.(1.6.2008)
-
Pacco
Když dáte do vdolku více náplní, každý si ten svůj dlabenec najde… V moři žije ďábel, ve skutečnosti zachráněný syn doktora Salvatora, který mu nejen zachránil život, ale dal i nový rozměr. Jenže chlapec je nám roste a poznává krásy suchozemského světa a to doslova – když jednoho dne zachrání krásnou dceru ošklivého a nemajetného rybáře, která se plaví na lodi bohatého a zlého budižkničemy, má na průser a potenciální lásku zaděláno. Ochozené klišé milostného trojúhelníku přikořeňuje ještě reportér Olsen, který je do dívky taky zamilován (tělesná krása dělá neustále divy). No jak všechno tohle dopadne? „Legendární dílo sovětské kinematografie.“ Nototo. Dobře, moje matka si na to, že tenhle film viděla naposledy jako náctiletá, pamatuje sebemenší detaily a byla z něho nadšená jako z Pokladu na Stříbrném jezeře a všech Angelik dohromady. Při pohledu na vizuální stylistiku filmu se není čemu divit – podivně oranžové svícení interiérů a jejich post-moderní-socialisticky utilitární vzhled kontrastuje dobře s pirátskou lodí a městem, kteří jakoby nebyli v půli 20. století. Přední a zadní projekce se přebíjejí a Meliés by z nich měl radost. Romanticky naivní typové postavy pěkně kontrastují s učiněným záporákem (velmi hezky spodním světlem nasvíceným). Jeho matka je žena z růže květ – prsa šestky a vousy dvojky. Z úst padají vražedná klišé i utopické ideály a hlavní hrdina se potácí mezi vodou a suchem a kape z něj modrá maskara. A teď vážně. Věřím, že kniha měla nápad, originální nápad, kladla si existenciální otázky a kritizovala lidskou xenofobii. Snad. Bylo je ale pro mne ve filmu nemožné zachytit, neboť se ze všech stran valila ona dobová stylistika, která mi věru není po chuti (je vidět jak se divácká recepce rychle mění – nebo mé matce stačilo k filmovému orgasmu málo, wtz.)(31.5.2008)
-
Flego
Tento film som miloval. V produkcii Lenfilmu vznikol atraktívny príbeh aj pre nášho diváka ( neviem, čo by to urobilo so mnou teraz ). Fantastika, podľa románu A. Beljajeva, mala svoje čaro, hoci triky sú nanajvýš naivné.(14.4.2007)
-
Chrustyn
Další z bizarních kousků sovětské kinematografie, který kombinuje sci-fi s romantickým příběhem. Co se týká triků nebo spíše kostýmů a vůbec celkové výpravy filmu tak ta je v dnešní době na velice slabé úrovni ale možná někoho zaujme příběh. Mě to však nezaujalo a marně jsem ve filmu hledal nějaké emoce na které upozorňuje obal.(20.8.2008)
-
YURAyura
7/10 Málokdy se mi stane, aby se mi filmové zpracování líbilo víc než originální kniha, kterou jsem před lety bral do ruky s mylnou představou, že se jedná o krvák a lá čelisti. Ale tohoto zpracování se to ovšem beze zbytku povedlo – možná za to mohly uvěřitelné ázerbájdžánské exteriéry, z nichž přímo sálala mexická atmosféra – policie, korupce, lov perel, možná až homosexuální vzhled a naivita baleťáka v upnutém stříbrném oblečku nebo tajné chodby a vynálezy doktora Salvátora. Taková smutná pohádka ve stylu H. Ch. Andersena poučí nejen děti, že život v nesnášenlivé a materialistické společnosti není peříčko a utopie nemá nic společného s utonutím. Přestože zlosyn Zurita plní svou roli dle očekávání není to surovec, co bije svoji ženu, ale v první řadě milující a žárlivý manžel, a proto mi ho bylo i docela líto při jeho bídném konci s Baltazarovou kudlou. Akce sice nebylo moc, ale dostačovala a kupříkladu útěk z vězení mi připomněl francouzské gangsterky, jejichž čas ještě teprve přijde.(3.10.2008)
-
Rhed
Opět stejný problém, značné rozpory s knižní předlohou. Celková myšlenka je velkolepá a dobře podaná - kritika lidské lačnosti a pokrytectví katolické církve. Film byl trochu o něčem jiném a úroveň efektů odpovídá datu výroby. Zkrátka tři.(9.3.2007)
