The Silent Enemy

O druhou světovou se zajímám už od dětství a díky tomu lecos o ní vím. Četl jsem i řadu knih o miniponorkách ať u ž šlo o válku v Pacifiku, nebo u břehů Norska. Teprve až po tomto filmu si k těmto lokacím připojuji Gibraltar, kde se odehrává příběh i tohoto filmu. Ze začátku mi postava Crabba přišla jak z nějakého dílu Jamese Bonda a když jsem pak viděl vyjet ty miniporky z lodi, ihned jsem si vzpomněl na Thunderball (tedy jeden z Bondovských filmů). Jenže aha... Thunderball s Connerym byl natočen v roce 1965 a tohle o 7 let dříve. Hned mi by tedy bylo jasné jak to je. Filmu strašně škodí, že není v barvě. Všechny pod vodou točené záběry jsou prostě dokonalé. Když se dneska řekne žabí muž, představí člověk borce v černém neoprénu s ploutvemi, plaveckými brýlemi, harpunou a s nějakým tím vojenským equipmentem po kapsách či v báglu. Myslím si, že Commandos byli za války docela dobře vybaveni pro práci pod vodou či v nepřátelských přístavech a byli na to i oblečeni. Proto mne docela udivila primitivnost výbavy britských potápěčů v Gibraltaru. Trenýrky, bombička na provázku a brýle, ktreré vypadaly, že jsou udělány po domácku z leteckých. Oproti tomu Italové měli doslova profi výbavu. To se týkalo i výzbroje, nechce se mi věřit, že když pod vodou na sebe narazily dvě znepřátelené partičky šnorchlistů, šly po sobě jen kudlama. A vůbec celé to potápění v noci a hledání min pod vodou na trupech spojeneckých plavidel... Vždyť tam musela být tma jak v pytli, nehledě na to, že za večera a soumraku vyplouvají zubatí mořtí predátoři na véču... Celý film se tedy opravdu jeví jako blbě napsaná Bondovka, jenže ono se tohle prostě  všechno dělo. Moc se mi líbily lokace i snaha o držování tehdejší výzbroje a výstroje. Hned v úvodu milovníky letadel potěší přistávající Halifax. Na letišti RAF pak divák uvidí zaparkované čtyřmotorové bombardéry Avro Shackelton. Tyhle nástupci Lancasterů byly do výzbroje zařazeny až po válce a je to tedy od filmařů chyba. A k těm já bývám jak známo málo toleratní. Ale tohle letadlo je ve filmech tak raritní, že jsem byl docela potěšen, že jsem si ho zde mohl prohlédnout i s jeho zajímavě řešenými střeleckými věžemi. Generál Sikorski pak správně letí v Liberátoru B-24. Zajímavostí je, že jej pilotoval Čechoslovák Eduard Prchal, který také jako jediný havárii přežil. Liberátor se hned po startu z výšky asi 50 m zřítil do moře a náraz Prchala vyhodil kabinou z kokpitu. Byl těžce zraněn, ale na hladině jej nalezli britští vojáci, kteří viděli havárii a ihned na místo pluli s člunem. Tento příběh jsem znal z knihy Sikorski - Spiknutí. Co jsem ale nevěděl, že vyzvedávání dokumentů z vraku, který ležel na zádech v hloubce 8 m velel právě náš Crabb. Celý film je velmi dobře natočený a na své stáří stále nepůsobí zatuchle jako některé podobné snímky z těch časů. Mně se moc líbila i celá ta atmoška ,,skály''. Crab tam třeba něco řeší se svými muži, je u toho docela legrace, ale osádka protileteckých boforsů kousekmod nich tomu nevěnuje pozornost. Hoši sedí na svých pozicích a poddůstojník sleduje triedrem obzor odkud by mohla přiletět nepřátelská letadla. Nikdo ani nekoukl na to co se děje vedle nich, nebo do konce do kamery. Díky tomuhle ta atmoška působí velmi autenticky. Triky jsou samozřejmě poplatné své době, hlavně výbuchy lodí. Také mne fascinovala jakákoliv absence zatemnění. Každá ze zakotvených lodí svítila do noci jak vánoční stromeček. Ale i přes tyto drobnosti musím dát za 5 magnetických pum.  * * * * * (01.04.2024) (méně) (více)