3 Women
3 Women
Režie:
Robert AltmanKamera:
Charles Rosher Jr.Hudba:
Gerald BusbyHrají:
Shelley Duvall, Sissy Spacek, Janice Rule, Robert Fortier, John Cromwell, Dennis Christopher, Ruth Nelson, Sierra Pecheur, Belita Moreno (více)Obsahy(2)
Poněkud svérázná mladá Pinky přijíždí z amerického jihu do Kalifornie a začíná pracovat v lázeňském zařízení. Sbližuje se přitom se zdravotní sestrou, světačkou Millie a s její kamarádkou, která čeká dítě. Každá ze tří žen prožívá citové krize, během nichž si osvojují identity obou dalších. Postupně vytvoří jakousi „rodinu", v níž má každá své místo a sobě vlastní identitu... (Česká televize)
(více)Recenze (38)
Zlatá Palma - výběr ()
Formální stránku jsem si užil náramně, typicky altmanovská všezkoumající kamera s častým použitím transfokátoru, minimalistická hudba a surreálná atmosféra. Shelley Duvall i Sissy Spacek samozřejmě výborné, druhá jmenovaná je navíc herečka, která mě fascinuje tím, jak se často ve filmech dokáže podle potřeby přeměnit z ošklivého káčátka do sexy ženské. Tady opět. Spolu s Altmanovými Images povinnost pro fanoušky surrealismu. ()
Sledování "Tří žen" divákům může evokovat Bergmanovu "Personu" i Lynchův "Mulholland Drive". Všechny tři filmy sdílí motivy prolínání identit, iracionální vyprávění a výrazné dějiště, jehož estetické atributy zásadně dotváří snovou atmosféru. Ačkoli můžeme předpokládat, že jednotlivé filmy, respektive jejich tvůrce spojuje nit přímé inspirace, všechny současně zůstávají zcela osobité a unikátní, ba dokonce pojednávají o zcela odlišných tématech. Altmanův snímek, jehož námět se mu zjevil při spaní, lze stejně jako ostatní vnímat i interpretovat různými způsoby, ale v jádru nabízí dekonstrukci pozice a rolí žen (nejen) v americké společnosti. Každá z titulních tří žen ukazuje jinou stránku genderových rolí coby konstruktu uměle vytvářených a předávaných rolí a procesu splývání s nimi jako vytrácení, či přinejmenším upozaďování vlastní osobnosti a identity. Vynikajícím způsobem to zosobňuje fenomenální Sissy Spacek, která během vyprávění projde několika proměnami osobnostmi z vyjukaně dětsky nespoutané dívky do chladně kalkulující a přetvařující se vamp. Naproti tomu Shelley Duvall se skvěle zhostila partu ženy, která následuje absurdní ideál štěbetavé puťky, jenž byl americkým ženám podsouván obzvláště v 50. letech, až z ní samé zdánlivě nic jiného nezbývá, byť je přitom aktivní postavou a mnohovrstevnatou osobností. Na rozdíl od Bergmana a Lynche, kteří již zkraje ustanoví reference, které diváky nasměrují na to, že mají film vnímat v jiném módu než obvyklé vyprávění, Altman nechává svůj film dlouho vyznívat veskrze civilně. Pouze jisté detaily chování postav vyznívají příliš naivně či afektovaně, ale nepoutá se k nim zvláštní pozornost. O to efektnější je pak přechod do znepokojivě rozklíženého vyprávění, když se film zdánlivě náhle překlopí do bizarního vztahového trojúhelníku, kde se radikálně mění osobnosti ústředních dvou postav. Nicméně základy pro to jsou patrné již od začátku v tom, jak film proměňuje obvyklou optiku mainstreamové kinematografie, když ženy namísto obvyklých objektů situuje do rolí ústředních mystérií, jejichž osobnosti a pohnutky nutí diváky rozkrývat. Muže a jejich těla naopak fragmentarizuje a odsouvá do druhého plánu, čímž se navíc vyzdvihuje absurdita faktu, že všechno podmiňují. O to radikálněji a jak z jiného světa vyznívá finále, kde naopak jsou ženy oproštěny od mužů i rolí přiřknutých jim patriarchální společností a naopak žijí v harmonii matriarchátu. ___ PS: "Tři ženy" vykazují celou řadu paralel s pozdějším scénářem Patricie Resnick "Od devíti do pěti", kde opět trojice žen, ztvárněných jinými famózními herečkami, osciluje kolem jednoho muže a doslovněji při tom přehodnocují své společenské role a vzájemné vztahy. ()
Po IMAGES další dokonalá Altmanaova psychologická studie. Spacek + Duvall jsou boží, z tohodle jsem měl hodně těžký spaní a divoký sny. 3 WOMEN je podle mě ohromná inspirační studnice pro P.T. Andersona a je znát, že ho to hodně ovlivnilo při točení INNHERENT VICE a THERE WILL BE BLOOD. ()
Já mám s Altmanem problém, že jeho filmy moc nechápu. Nicméně jeho jiný filmy se mi líbily a třeba takový Prostřihy považuju za opravdu skvělý dílo, který rozhodně stojí za vidění. Tři ženy jsou ale ten případ filmu, ze kterýho mám dojem, že si to režisér natočil pro sebe a ne pro diváky. Já jsem prostě smysl toho filmu nepochopil a neobjevil. Hlavně ten úplnej závěr, kdy jsem si myslel, že třeba přijde nějaká pointa, ve mně akorát zanechal hromadu otázek. Jestli to byl Altmanův záměr, tak se mu to povedlo. Ale já opravdu nemám chuť to vidět znovu, abych třeba na ty otázky hledal odpovědi. Jinak z těch třech žen mi přišla nejzajímavější postava Willie (Janice Rule), která se ve filmu jenom tak občas mihne. Ty dvě hlavní ženy mi spíš obě lezly na nervy. Bez ohledu na to, jak mi ty postavy byly nesympatický, tak to Sissy Spacek i Shelley Duvall zahrály opravdu dobře. Zejména Sissy Spacek mi s každým dalším filmem dokazuje, že zůstala tak trochu nedoceněná. A co se týče Shelley Duvall, tak mě nejvíc překvapilo, že tady nevypadala jako strašidlo. ()
Říká se, že o Vašem vztahu k filmu rozhoduje prvních pět minut. V tom případě bych musel použít hodně slabou nadílku hvězdiček, protože zhruba první půlhodinu mě film spíš nudil a nemohl jsem se nějak dostat do jeho rytmu a nálady. Postupně mě ale ten příběh stále více a více strhával a poslední hodinu jsem si už každou scénu vychutnával bez ohledu na to, že Altman tradičně volí pomalé tempo a šetří nůžky. Altman tady klame názvem, protože Tři ženy se sice v jeho snímku vyskytují, ale (spolu)majitelka penzionu je tam vysloveně do počtu. Drtivá většina prostoru patří Shelley Duvall a Sissy Spacek. Převážná většina kinofilů má Sissy Spacek zafixovanou jako ošklivé káčátko s dobrým srdcem no a Shelley Duvall, to je přece ta ošklivka ze Shining s podivně vyvalenýma rybíma očima. Tady by ale filmoví fanoušci zírali, protože obě holky jsou tu vlastně za femme fatale. Pravda, nikdy ne současně, protože na zvláštní interakci a prolínání jejich charakterů je do značné míry ten snímek založený. Chvíli hraje prim ta a pak zase druhá. Shelley alias Millie je dívka, která se dá nazvat lepidlem. Snaží se za každou cenu upoutat pozornost, získat obdiv a přátele. Sissy alias Pinky zoufale hledá nějaký vzor, někoho, komu by mohla vstoupit do života. Náhoda tomu chce, že na sebe narazí a začne hra, kdo získá postupně navrch. Altman vlastně klame i stylem, resp. žánrem, protože pryč je jeho tradiční obrazová a příběhová koláž. Tohle je čistokrevné psychologické drama se surrealistickým nádechem, které jakoby vypadlo z dílny Polanského. Tu zvláštní náladu a dráždivou ženskou hru jsem si nakonec opravdu užil a Tři ženy ode mě dostanou 75 % celkového dojmu. ()
Tahle Altmanova svérázná bergmanovská variace sice postrádá prostou eleganci originálu (konkrétně PERSONY) a vůbec má všechny znaky špatného umění, přesto ale fascinuje nekompromisní samorostlostí, s níž se RA ponořil do hlubin ženské duše (viz např. dlouhatanánská, výtvarně působivá snová sekvence s obrazy přelívajícími se do sebe jako vlny). Dneska spíš formální libůstka pro intelektuály s pamětí. ()
V podstatě se jedná o až překvapivě dobře (soudě alepoň podle zcela zavádějícího popisu filmu zde, i podle mnoha komentářů) maskovaný psychohoror o upírce, která parazituje na bezbranné hostitelce - zdánlivě naivní a nezkušená sladká dívenka se postupně zmocňuje povahových rysů a později i materiálních výhod a vztahů své prostoduché a příliš hodné starší "přítelkyně", včetně takových osobitých atributů, jako je její jméno, práce, oblečení, obytný pokoj, deník a s ním i její osobní minulost a přtomnost, zdravotní pojistka, automobil, milenec, přátelé či pozornost okolí... Po mozkové příhodě a probuzení z komatu se ve skutečnosti nic nemění, jen se některé její záměry a povahové rysy lépe zviditelní... Nejvíce matoucí pro správné pochopení, že Pinky je vlastně temný parazit, je skutečnost, že nelze z ničeho jednoznačně odhadnout, nakolik si svou zákeřnou a odvozenou podstatu uvědomuje i ona sama, a nakolik je vlastně skutečně bezelstná a přesvědčená o své dobré povaze. Moc příjemný, svérázně zneklidňující a neotřelý snímek. *~ ()
Naladěná z Altmanovi Svatby, která se mi líbila, jsem se nechala nalákat na Tři ženy. Zajímavá sonda do života nezajímavých žen. Aneb jak se z naivní vlezdoprdelky stala sobecká mrcha a ze sobecné mrchy vlezdoprdelka. Třetí žena se v příběhu jen mihne. Nepříjemný film o nepříjemných věcech. Pro mě osobně otázka, jestli bych se už neměla konečně naučit vypnout film, když ho považuji za ztrátu času. ()
Určení vlastní identity, postoje, ale i role vůči svému okolí, je někdy až nad lidský výkon. Všudypřítomná, každodenní povrchnost, která je, u některých jedinců, již prakticky nezbytnou součástí života "nekouříš, nepiješ...neděláš nic, co by jsi měla..." a prohnilá dokonalost, jejíž zbytky odporně stékají po našich nejoptimističtějších životních představách, které už nelze znovu uchopit. A aby bylo ještě lépe, tak to nejhorší ze svého okolí se často stává vlastností hledajícího jedince. Šok. To je to, v čem si život libuje. Millie a její svět - Willie a její svět. Přichází Pinky a boří hranice jejich světů. Zrodili se závěrečné Tři ženy. Možná zbytečně zdlouhavý, ale skvěle vyprávěný snímek s grandiózním vyústěním, které jestli viděl Kubrick, tak se jeho volbě hysterky z Overlook hotelu vůbec nedivím. Sissy a její bravurně zvládnuté herecké polohy také rád zdůrazním. Stejně jako velmi zvláštní, ale perfektní hudební doprovod. Film, plně naplňující své žánry, což je u amerických snímků vzácnost. ()
Neurobte tú chybu, že si pred pozretím prečítate, o aký nevídaný surrealistický zážitok ide. Veci sa začnú zamotávať až niekde v dvoch tretinách rozprávania, avšak to neznamená, že realistická väčšina filmu je iba expozíciou pre neskoršie udalosti. Budovanie vzťahov medzi postavami buď s nízkym, alebo naopak predstieraným sebavedomím má dostatočnú intenzitu vlastne aj na to, aby Altman nezačal pre vyvrcholenie filmu nekonštruovať jeho štruktúru. Ako sa vlastne veci majú, je na každom divákovi, dôležitejšie je, o čom chce režisér rozprávať a neprekvapivo je to najmä o ženách v dobovej spoločnosti. Napriek pomalému tempu, možno paradoxne, 3 ženy uplynú relatívne rýchlo a potešia okrem iného aj tým, že okrem drámy ich môžete vnímať aj ako zástupcu iných žánrov, čo záleží od toho, ako si spätne interpretujete niektoré udalosti. ()
Komedie, která se v závěru mění tak trochu v thriller s bizarním koncem. Ulítlá Sissy a vtíravě ukecaná Shelley hrajou fantasticky, jsou prostě úžasný, bezchybný. Docela mě to odvařilo, hned vkládám do šuplíčku se štítkem oblíbené. ()
Film s trochu zavádějícím názvem, který dává smysl až v samém závěru. Jinak je to čistě duel Shelley Duvall a Sissy Spacek, ze kterého jsem měl chvíli pocit, že Schroederova Spolubydlící byla remakem tohoto filmu. Ale nebudu zaměňovat běžný thriller s tímto přece jen výrazně surreálnějším filmem. Robert Altman opět zabodoval. ()
Spoilery: Myšlenkový mindfuck, který nemá z mého pohledu jednu jasnou vysvětlující linii. A s tím jsem měl asi zásadní problém. Jsou Tři ženy ve skutečnosti jednou jedinou v různých úsecích a fázích života? Jsou Tři ženy významově pouze ty dvě hlavní (přičemž Pinky před a po nehodě představuje dvě různé ženy)? Anebo jsou nejdůležitějším motivem dvojčata a zrcadlení se osobností dvou hlavních hrdinek (viz jejich rozhovor v autě o dvojčatech)? Zpětně mě opravdu baví nad možným vysvětlením dumat, ale při sledování jsem se cítil zmatený. Nehledě na to ale Altman dokazuje, jak zručný to byl režisér, a jak si skvěle rozuměl s výrazovými prostředky Nového Hollywoodu. Nejlépe je to vidět na těch transfokátorových orgiích. Kamera úžasným způsobem spojuje synergii vědomého rámování obrazu, pohybu kamery a vrstev obrazových plánů. Výsledkem je fantastická filmová řeč, která v jednom záběru dokáže postihnout to, k čemu dnešní běžná střihová skladba potřebuje x střihů a úhlů kamery. Dost mě mrzí, že použití transfokátoru jako výrazového prostředku je dneska tabu a filmové vyprávění se tak dobrovolně připravuje o jeden ze svých výrazných nástrojů. 6/10 ()
"Víš co ??" - "Jsi ten nejdokonalejší člověk, jakého jsem kdy viděla.. " ()
Myslím si, že netreba byť ( filmovo ) nezávislo naladení, aby tento film upútal pozornosť. Je pravda, že pre radového diváka to bude možno viac utrpenie ako pôžitok, no možno si uvedomí, že kinematografia je aj o niečom inom. Pútavý snímok s nejednoznačnou pointou. ()
Fascinující studie lhostejnosti silikonových obyvatel californian valleys - zde na střelnicích se rodí šílení střelci - střelkyně - pokryté krustou dokonalého make-upu. Shelley Duvall (a posléze i Spacek) je přesná - figurína z časopisu, stejně jako její barbie byt, stejně jako její sterilní práce. To, co se do toho světa nehodí, vytěsní - neodpoví na nepříjemnou otázku, projede autem pustinu okolo. A přece - jediná chybka, kterou udělá je způsobena zaváháním způsobeným lidskostí - a tady na to dojede. I proto se otázka vrací - lhostejné je především okolí dívek - k nesnesení mlčení, když vám lidi neodpoví na pozdrav, mělkost povah, zájmů i vztahů, totální neprůstřelnost formálnosti sféry zaměstnání a oficiálních institucí (nemocnice). A když se nakonec ani nehlásíte ke svým rodičům, ztrácíte sebe sama, svoji historii. Skvěle vymyšlené je rozložení "sil" - dvě hlavní hrdinky jsou dvojčata stejně jako dvojčata v jejich práci - která je která? (pravda - JE to bergmanovské - ale úzkost z californication je jiná, než tvrdost švédské žuly na pobřeží Persony), která je TŘETÍ žena? Je to opravdu ta těhotná malířka na LSD v pozadí příběhu? Jsou to tři ženy, které maluje na dna bazénů? Anebo jsou tři ženy tři, protože se Spacek tak změní??? Altmanovi lze odpustit i poněkud senzační vyústění - jak to totiž uzavřít? Cinema verité v USA neznali a na otevřený konec by mu asi nikdo nepřišel... Poslední na co chci upozornit je vynikající moderní hudba -. Málokdy se ve filmu slyší něco takového... ()
Nenápadný a v podstatě většinou nudný film, který je velmi snadné podcenit. Teprve ke konci se z hmoty všedních příběhů, každodenních dramat a vztahů mezi postavami začne vynořovat NĚCO. A to "něco" je neurčité, amorfní, dráždivě tajuplné. Až do snové scény jsem si nebyl jist, zda to není největší Altmanův průser, v závěru jsem ale dost rychle změnil názor a v poslední době jsem se přistihl na tom, že se k tomu filmu stále vracím. Bylo to obyčejné psychologické drama nebo mnohovrstevnatá surrealistická řežba? Na tohle si hned tak neodpovím. ()
Pokud (vůbec) existuje kategorie "film pro náročného diváka" (moc si pod ní přestavit nedovedu), pak do ní rozhodně patří filmy Roberta Altmana. Tři ženy, které svedl dohromady prostor, ve kterém se pohybují, prodělají během filmu zásadní změnu své osobnosti. Impulsem k tomu je okamžik, kdy Pinky dobrovolně spadne do bazénu, jehož dno a stěny jsou pomalovány Wiliieinými obrazy. Millie se v důsledku své péče o Pinky a její problémy mění z přehlížené loutky v zodpovědnou osobu (mámu). Dětsky nešikovná Pinky se po probuzení z kómatu ztotožňuje se svým dřívejším vzorem (Millie). A malířka Willie se po porodu mrtvého dítěte mění v bůhvíco (snad babičku). A tak po "odstranění" Edgara (manžel Willie) jsou tyto tři ženy "rodinně" svázány s provozem penzionu, který je kdysi svedl dohromady. Zkrátka je to tak, jak říká Pinky o dvojčatech: "Peggy může být někdy Polly a Polly může být Peggy". ()
ocenenia : MFF Cannes 1977 - Najlepšia herečka (Shelley Duvall) ()