Den cvoka

Den cvoka, který není ale až tak úplně cvokem. Krize středního věku, frustrace celé v socialismu ztracené generace, hledání smyslu života, deprese povstávající z prázdna uvnitř vlastní existence, věčné prokletí západního intelektuála, totiž pochybování o sobě sama, syndrom vyhoření, ztráta hodnot způsobená odtržením od přírody a přivyknutím na městský způsob života, typická východoevropská ,,nasranost", desítky, ba stovky rituálů, které v podstatě jako jediné drží jedince při životě, onanování místo lásky, samota, vnitřní i vnější...to je Adaś Miauczyński, za jehož jméno je možno si dosadit tisíce, ba miliony mužských jmen indoevropského původu... Den cvoka, náš den... ,,Zabíjí mě samota, kterou jsem si způsobil sám." (25.11.2010)

Diamant zmrzačené polské kinematografie. Jediná vtipná a inteligentní polská komedie za posledních 30 let. Bez sebemenšího přehánění dílo na světové úrovni - jízlivé, drzé a krutě sarkastické. Celá řada gagů ze života zapšklého intelektuála se zpackaným životem se vysmívá desítkám skupin (nejen) polské společnosti - umělcům, plebsu, klerikálům, politikům, novinářům, lékařům ... Úsměv, který velmi rychle začne trnout. (26.06.2010)

Zajímavý pohled do nitra zajatce svých obsesí, s kterým jsem se mohla ztotožnit jen na úrovni zkušebních pokusů, týkajících se zamčených dveří, ale o tom to vlastně ani není (i když rovněž pochybuji, že by se bavili postižení, co mají denně na starosti podobný rozsah kompulzivních úkonů), takže pro jedny ne až tak dramatické a pro druhé ne až tak zábavné - zbývá třetí skupina, ta, která s gustem pronesenou, jadrnou nadávku v každé druhé větě s vděkem přijímá jako dokreslovací náhražku vtipných situací i konverzačních obratů, žel, mně je to na čtyři hvězdy kurwa málo. (30.06.2013)

Komunálna satira. Za socializmu vychádzal taký humoristický časopis: Roháč (jeho českým pendantom bol Dikobraz). Okrem skvelých komixov "Jožinko, dieťa svojich rodičov" a "Bill a Mary" bol typický práve ostro satirickým tónom. Namiereným jednak voči kapitalistickej a militaristicky peňažnej západnej časti sveta (anti USA a anti NATO), a na druhej strane veľmi ostro kritizujúci nešváry bežného života v ČSSR. Údernosťou sa podarilo vytvoriť prototypy šmelinárov, malomeštiackych snobov, úplatkárov, podliezavcov šéfovi, klamárskych mäsiarov, čašníkov a obchodníkov a tak ďalej a tak podobne. Deň blázna mi Roháč veľmi plasticky pripomenul: typovo vystihuje všetky možné nešváry a necnosti "priemerného panelákového človeka". Žijúceho samostatne v domácnosti, pohlteného nenávisťou k otravnému okoliu, plnému hučiacich debilov a kreténov. Nihilizmus, nenávisť, malosť. Vystihnutie presne takého neživotného typu, pripomína pripodobenie pojmov, aké sa v tunajšej komentátorskej komunite s obľubou používajú: "väčšinový divák", "prípadne "typický komerčný divák". Vo filme ide o zovšeobecnenie v súlade s tým, ako sa príznačne píše v úvode (Obsahu): "typický frustrovaný intelektuál". No ako vravím, ako by sa vrátili najväčší vtipálkovia z Roháča, nehatení ideologickými bariérami a riadne sa zavŕtali tam, kde by mohli vytvoriť plnokrvný a veľmi presvedčivý "typ". Tým pádom aj moje hodnotenie môže byť len také typické, asi také aký mám vzťah k takémuto typu satiry (pretože priveľmi zovšeobecňuje a tým sa stáva nepresným a neživotným): priemerné. (02.09.2013)

Při sledování Dnu cvoka jsem se smál a zároveň mi bylo smutno. Smál jsem se, protože mě Koterskiho film upřímně pobavil satirou života v postsocialistickém bývalém východním bloku a bylo mi smutno, že se podobně originální filmy netočí i u nás. Hlavního hrdinu Adama prožívajícího krizi středního věku štve vlastně úplně všechno. Jeho život je jedním velikým rozčílením nad tím, jak se chovají ostatní a v jaké životní situaci se ocitnul. Kosterski se vtipně a nápaditě strefuje do politiků, do tvůrců televizních pořadů a reklam a vlastně i do všech Poláků, které zobrazuje jako nepříjemné podivíny s různými otravnými zvyky. Problémy, které iritují Adama, známe z našeho běžného života všichni, a i když je sledujeme v extrémně zhuštěné a absurdní formě, několikrát jsem si během filmu řekl: „Tak tohle mě přesně štve taky.“ Jediný problém, který jsem s filmem měl, bylo několik málo scén, v nichž Koterski podle mě překročí – v tomto filmu společnou – hranici absurdity a vkusu. (20.02.2012)