Den cvoka

Geniálně odkoukaná bída žití singla středního věku. Smích jsem chca nechca musela proložit slovy: Bože, tohle dělám taky ! :) (12.01.2011)

Jedna, dva, tři, čtyři, pět, šest, sedm… . Zvoní budík musím vstávat přitom bych ještě spal hodinu dvě alespoň pár minut kvůli povinnostem které plním s velkou nelibostí nemožné prudce vstávám točí se mi hlava musím si sednout nenávidím vstávání oblečení na záchod doufám že tohle bude šťastnější ráno že vyprázdním i střeva nevyprázdním samozřejmě ne spláchnout vstát otevřít zavřít zhasnout mechanicky čistím zuby pár tahů sem pár tahů tam omýt tvář vlažnou vodou vyhýbám se pohledu do zrcadla nesnídám nemám chuť nemám chuť žít jen hořký čaj žádný cukr nic sladkého obout se zamknout odejít zamknul jsem zhasnul jsem pořád pochyby nejistota nevíra v boha v autority ve spokojený život v sebe samého do autobusu se všichni tlačí jak o život nasrané výrazy kvap rychlost být rychlý rychlejší nejrychlejší a pak chcípnout tlačím se ke dveřím vystupuji do školy do práce kamkoliv povinnosti pachtění za úspěchem prázdné cíle proč dělám co mě nebaví nic mě nebaví nikoho nic nebaví tam a zase zpátky osm hodin v háji nejsem chytřejší větší lepší jsem pořád stejný odmítám být jiný nevím proč asi nedostatek odvahy čekám na zastávce zase plno tváří bez výrazu co jsme si udělali zpátky domů co doma nějaké povinnosti splnit povinnosti vynášení smetí jako jediná naplňující činnost a pak volný čas k čemu tolik volného času co s ním jít ven uvidět holku se kterou bych chtěl strávit zbytek života mít děti kariéru velkou televizi a pěknou rakev já naivní blb bez ambicí nic z toho se nestane nechci je tak pohodlné nechtít jít do kina přede mnou kretén které mi puštěným mobilem svítí do očí vedle mě druhý který chrastí popcornem a svému synkovi vysvětluje co se děje na plátně ani náhodou jít do restaurace kde chce nakvašená obsluha na otázku chutnalo vám slyšet jedinou odpověď upřímnost vymřela zkuste být upřímní a umlátí lžete podvádějte cpěte se dopředu využívejte svých známostí bible moderního věku vezmu si radši knihu a prokoušu se pár stránkami stejně po odložení na všechno zapomenu paměť zakrněla nenamáhám ji jsem líný necítím potřebu být jiný jíst zapomněl jsem zmínit jídlo něco k obědu hnusné ale vyhládlý žaludek to zaplní večeře něco si najít přežrat se a aspoň na pár vteřin být spokojený a hned nato mít výčitky svědomí mám depku dám si čokoládu mám ještě větší večer jako každý jiný lapnout před televizi nechat se vysát sledovat jenom z principu sledovat cokoliv až do úplného zblbnutí už je tma další série očistných rituálů další den v háji ten další bude stejný ulehám do postele a přemýšlím jinak na to není čas jediné logické řešení zůstává neměnné spáchat sebevraždu odejít a ničím víc se netrápit jak zbabělé jak srabské pro mne ideální ale co ostatní co lidé na kterých mi ještě pořád záleží nemohu zatím ne stejně bych to nedokázal vždycky se zastavím před cílem ať ten den konečně skončí KURWA! (01.09.2008)

Vynikající satira na běžný život, průměrného občana. Ve spoustě momentů se určitě najdeš a taky hodně pobavíš. (22.10.2016)

Koukám, že polská kinematografie skrývá všelijaké klenoty. Třeba takový Den cvoka. Koho by napadlo, že někdo něco takového vůbec kdy natočí. Jasný, že u tohohle magora se musí každej alespoň trošku najít. Taky jsem se přistihnul, že některé věci, které tam popisoval, dělám i já. Jiné třeba neznám, ale dokážu si je představit. O to je to horší…No a Marek Kondrat? To je obrovská síla tohoto filmu. Ten toho cvoka hraje tak přesvědčivě, že jsem se místy smál, až jsem se bál, že si hubu roztrhnu. Škoda ale, že takhle brutálně zvedlá laťka se neudrží po celý film. Když cvok přestane kafrat a popisovat svůj den, setká se třeba se svým synem, což už taková jízda úplně není. Nakonec se ale zase vrátí k tomu cynickému kafrání a zábava může pokračovat. (27.08.2015)

║Rozpočet $-miliónov║Tržby Celosvetovo $1,277,521║ (10.09.2010)

Scénář: Marek Koterski .. Ostrá satira zkurwené všednosti! Jízliví epizoda ze života stárnoucího polského občana, který žije utopen v každodenním stereotypu, kdy ztratil veškeré iluze či cokoliv, co by jej motivovalo do dalších let života. Šablona, která by šla stejně snadno aplikovat na každodenní život nejen v Polsku, ale i u nás či okolí, zejména díky podobnému prostředí a společenským poměrům, protože takoví lidé, jako hlavní postava, žijí nejspíše všude na světě, jen to prostředí společnosti, kam míří řada vtípků, se liší. Nejsmutnější je, že tento zkurvený pseudosvobodný systém nás možná také semele .. 7x dokola!!. A Marek Koterski si tímto zadělal na přední místo v mém žebříčku neznámých evropských režiséru o kterých si rád doplním znalost. (04.10.2006)

..... „Bojím se ráno vstát, bojím se dne. Každý den se ráno bojím otevřít oči.Ze strachu před světlem. Vůbec nevím co s novým dnem. Nemůžu... O kurva! Ve jménu Otce i Syna i Ducha svatého Amen. Mám sice nějaké závazky, ale ...prázdnota. Jako by vůbec nemělo význam, jestli vstanu, nebo nevstanu, jestli budu nebo nebudu něco dělat. Do hajzlu. Hygiena, jídlo, práce, jídlo, práce, kouření, prášky, spánek. Kurva, do prdele.“ Tak začíná velmi hořká, místy velmi vulgární Komedie/Drama?! Těžko říct. Každodenní zvyky, ta rutina, ke které každý jednou dospěje, nutkavé rituály (to naštěstí postihne jen někoho). Prostě jeden den života, viděný z té beznadějné strany. Politika : „Tolikrát jsem si sliboval, že se tím vším nebudu nervovat. Proč se zabývat problémy téhle země, které i tak nemůžu ovlivnit.“ Výplata : „Neuvěřitelné. Ne, to nemůže být pravda.. tohle mi platí. Jako by mi někdo dal přes hubu! Do prdele, kurva!“ Budoucnost: „Nevidím žádnou budoucnost. Jsem na prášky, úplně rozložený. Smrtelně unavený i když jsem v životě vlastně nic nedokončil.“Atd. Atd. A ode mě už jen doporučení „Dzien swira“ musíte vidět a hlavně ti trochu dospělejší. Tak snad ještě malá modlitbička na dobrou noc „Prosím Boha, Ježíše, Marii a Syna. Zničte toho zkurvysyna, toho hada souseda, rodáka a vraha. Aby mu vykradli garáž, aby mu zahýbala žena. Aby mu vypálili obchod. Aby dostal cihlou po palici. Aby si jeho dcera vzala Cikána. Aby měl AIDS a rakovinu“. (04.08.2006)

Den cvoka, který není ale až tak úplně cvokem. Krize středního věku, frustrace celé v socialismu ztracené generace, hledání smyslu života, deprese povstávající z prázdna uvnitř vlastní existence, věčné prokletí západního intelektuála, totiž pochybování o sobě sama, syndrom vyhoření, ztráta hodnot způsobená odtržením od přírody a přivyknutím na městský způsob života, typická východoevropská ,,nasranost", desítky, ba stovky rituálů, které v podstatě jako jediné drží jedince při životě, onanování místo lásky, samota, vnitřní i vnější...to je Adaś Miauczyński, za jehož jméno je možno si dosadit tisíce, ba miliony mužských jmen indoevropského původu... Den cvoka, náš den... ,,Zabíjí mě samota, kterou jsem si způsobil sám." (25.11.2010)

Kurevsky trefná satira. A to nejen pro bývalý východní blok. (17.08.2009)

Kritika společnosti očima jedince, který se dostal do životní fáze jednoho velkého stereotypu. Který si ale zároveň z nemalé části zavinil sám a v některých sekvencích mu to dává film pořádně sežrat. Jaký si to uděláš. Mlýnek systému je tvrdý, ale zároveň jaký si to uděláš, takový to máš...90%. (28.11.2007)

Snad žádný jiný mnou zhlédnutý film tak trefně nevystihuje mé názory na dnešní společnost - a když mám blbou náladu, tak i na cizí lidi v mém okolí, mé myšlenky, mé deprese a obavy - jako právě tento! Je to jako bych se koukala na poněkud horší verzi své budoucnosti - dosti depresivní (byť zde úžasně černohumorně podané) budoucnosti. Možná mě tenhle geniální snímek konečně donutí k tomu, že se začnu snažit, aby na mě nakonec vyšla nějaká "lepší verze". I když... kurrrwa, je vůbec v dnešní nechutně zkažené společnosti nějaká "lepší verze" možná, když člověk stojí "na druhé straně barikády"? (31.10.2006)

Marek Kondrat byl brilantní a Den cvoka je asi jeho nejlepší role. Jeden by neřekl, co všechno se může odehrávat v hlavě skoro padesátníka, totálně frustrovaného, snad jen s jednou světlou vzpomínkou ze svého života, která ho drží opravdu jen milimetr nad vodou. Vynikající satira o člověku, jehož charakter je tak těžko uchopitelný a přece v některých momentech tak blízký. Každý máme možná někdy ten svůj den cvoka, kdy nám všechno a všichni lezou na nervy. Jen pozor, aby náš život nebyl se vším všudy úplnou kopií Adaše, protože to by bylo fakt na mašli. Skvěle natočené, Poláci se skutečně vytáhli, jen s tím pejskem si to mohli odpustit. (20.06.2013)

"S prdelí jsi vždycky měla problém. Kup si dřevěnej kolík a sedni si na něj. To tě uklidní." Někteří lidé se pro život nehodí. Třeba Adam a já. My jsme takoví ti distingovaní intelektuálové, jejichž vznešenej slovník se během chvilky dokáže proměnit tak, že si i zkušenej dlaždič musí vyhledat některý vulgarismy ve slovníku. Stačí probuzení sbíječkou, šlápnutí do psího hovna, otravní sekači trávy, kdákající slepice v MHD a už kromě sprostejch slov lítají vzduchem i jezevčíci. Já jsem Adamovi hrozně fandil, aby našel svůj klid a ukázal mi cestu. Zázrak se však nestal. Nevadí. Paneláková modlitba mi ho vynahradila. (30.09.2021)

Toto jest najlepsza polska komedia. (30.11.2009)

„Vždyť pořád odpočívám, musím si přece odpočinout!“ Povedená a brutálně trefná satira. Až na pár odlišností jsem měl neustále pocit, že ten film zrcadlí můj vlastní život, tak moc jsem hlavnímu hrdinovi rozuměl a viděl řadu věcí stejně. Bavil mě jeho cynismus, film měl řadu chvilek, u kterých jsem se mohl sice hořce, ale upřímně zasmát. Politická reprezentace, puntičkářství, plánování a rozpočítávání takřka všeho, smysl pro řád, libování si v zajeté rutině, život v paneláku, potýkání se s čtyřnohými mazlíčky (a hlavně páníčky), problém se ženským pokolením, autobusová a vlaková doprava, oživování si nostalgické vzpomínky na dávnou lásku, pobyt na pláži, pás televizních reklam či Poláková modlitba (aplikovatelná i na Čecha). Jedna trefnější situace než druhá. A nad tím vším marné snažení hlavního hrdiny dosáhnout odpočinku, klidu, míru…Nadčasový film, jenž mě navíc zastihl ve správné náladě, lehce tedy nadhodnotím, dám slabších 5*. „Vlastně nemám místo na ženu svého života. Sním o ní, ale nemám pro ni místo ani čas.“ (19.02.2023)

Veľmi lišiacky natočená výpoveď jedného mrzutého šialenca, ktorá sa síce snaží upútať svojim vulgárnym a prostoduchým humorom, ale oveľa zásadnejšou podstatou je obraz upadajúcej morálky a hodnôt spoločnosti nám tak príbuznej. Po čase si totiž uvedomíte, že možno on je nakoniec ten najnormálnejší široko-ďaleko a mrzutosť, či šialenosť, ktoré v ňom prerástli do extrému - sú vlastne len obrazom a chybou okolitého sveta. Abnormálne správanie a celú podstatu charakteru postavy hlavný predstaviteľ predviedol na oscarovej úrovni, rovnako tak príbeh nezaostáva a ja som sa veľmi cynicky pobavil. 80%. (04.10.2014)

Čiernohumorná, miestami až krutá sonda do znudene rituáneho života jedného stroskotaného učiteľa poľštiny za zenitom. Adam je povahovo skoro identická karikatúra, akú vystrihol Miloš Kopecký v "Já už budu hodný dědečku" akurát bez dědečka, zázračnej premeny a zlatého bezstarostného socializmu. Poľsko, ktoré je tu prezentované, je krajina plná šialených existencií, bezbrehej závisti a zmetenej postkomustickej liberality sálajúcej atmosféru alá Diskopříbeh. Mno Marek Koterski vôbec nemá bohvie akú mienku o svojich krajanoch (viz. motlidba Poliaka). 90% (15.10.2006)

Komunálna satira. Za socializmu vychádzal taký humoristický časopis: Roháč (jeho českým pendantom bol Dikobraz). Okrem skvelých komixov "Jožinko, dieťa svojich rodičov" a "Bill a Mary" bol typický práve ostro satirickým tónom. Namiereným jednak voči kapitalistickej a militaristicky peňažnej západnej časti sveta (anti USA a anti NATO), a na druhej strane veľmi ostro kritizujúci nešváry bežného života v ČSSR. Údernosťou sa podarilo vytvoriť prototypy šmelinárov, malomeštiackych snobov, úplatkárov, podliezavcov šéfovi, klamárskych mäsiarov, čašníkov a obchodníkov a tak ďalej a tak podobne. Deň blázna mi Roháč veľmi plasticky pripomenul: typovo vystihuje všetky možné nešváry a necnosti "priemerného panelákového človeka". Žijúceho samostatne v domácnosti, pohlteného nenávisťou k otravnému okoliu, plnému hučiacich debilov a kreténov. Nihilizmus, nenávisť, malosť. Vystihnutie presne takého neživotného typu, pripomína pripodobenie pojmov, aké sa v tunajšej komentátorskej komunite s obľubou používajú: "väčšinový divák", "prípadne "typický komerčný divák". Vo filme ide o zovšeobecnenie v súlade s tým, ako sa príznačne píše v úvode (Obsahu): "typický frustrovaný intelektuál". No ako vravím, ako by sa vrátili najväčší vtipálkovia z Roháča, nehatení ideologickými bariérami a riadne sa zavŕtali tam, kde by mohli vytvoriť plnokrvný a veľmi presvedčivý "typ". Tým pádom aj moje hodnotenie môže byť len také typické, asi také aký mám vzťah k takémuto typu satiry (pretože priveľmi zovšeobecňuje a tým sa stáva nepresným a neživotným): priemerné. (02.09.2013)

"Aký je rozdiel medzi psím a ľudským hovnom? Tiež sa pokojne môžem vysrať na chodník alebo deťom do pieskoviska..." Kto za posledné roky nevidel poľský film, nemá ani tušenie ako kvalitné filmy sa u nich robia. Táto komédia je z roku 2002, ale je stále aktuálna a ešte dlho bude. V postave učiteľa sa nájdu mnohí z nás, tie jeho nadávky na okolie, svoj plat, prácu a život celkovo som si báječne užíval a skvele som sa bavil. Detailný záber na nechty, malá potreba na WC vo vlaku, nakupovanie, harmonika pod oknom, psie výkaly na ulici, poľská modlitba, reklamy v tv... jednoducho čo scéna to kult. Tak jednoduché, tak dokonalé. Vo filme je toľko pamätných hlášok, že môže smelo konkurovať tomu českému Kurva hoši...Už sú to roky čo som nevidel kvalitnú a vtipnú komédiu. Toto je poľská tutovka. 100%. (30.10.2016)

Bože ! Sám sebe jsem viděl ve filmu ! (11.02.2007)