Fontamara

Příběh sledující nejen osudy chudé vesnice Fontamara obývané vzpurnými horaly, ale také životní osud Berarda Violi (Michele Placido), bezzemka a vnuka slavného zbojníka. Itálie je již v rukou černokošiláčů, kteří obepnou venkov i města nejen svou primitivní mašinérii násilí a vyhrožování, ale ve spojení s hospodářskými elitami ovládnou i ekonomický život a katalyzují třídní rozštěpení země. Vedle pomalu se rodícího odboje Fontamary proti fašistům můžeme zároveň na příkladu Berardovi statečnosti a obětavosti vidět rozpad dosavadního tradičního vědomí a uzavřené sebeidentifikace italských vesničanů (my, vesničané z hor proti těm cizím dole ve městě, my z Fontamary máme svého vlastního patrona atp.). Nahrazuje je boj proti společnému fašistickému nepříteli, který nejen konečně spojí vesničany s obyvateli měst, ale nese v sobě i příslib pokračování boje na vyšší úrovni. Tou pochopitelně nemůže být nic jiného než (film byl natočen v 70. letech v Itálii levicovým umělcem) boj ekonomický, třídní - ne náhodou, jak by se dalo na první pohled zdát, vesničané nazvou svůj odbojný list "Che fare?". Za zmínku stojí především to, jak Lizzani nechává zásadní události (včetně závěrečných vyvrcholení skoro víc jak dvouhodinového filmu!) udát mimo záběr a my se je tak dovídáme nepřímo pomocí vedlejších postav (což scénám nijak neubírá na síle). P.S. Film byl natočen podle stejnojmenného románu oběti fašismu Ignazia Siloneho. (17.12.2013)

ocenenia : Montréal World Film Festival 1980 - 1. cena Grand Prix des Amériques (spolu s filmom "The Stunt Man") (23.02.2010)