28 dní poté

"Ty máš nějaký plány? Máme najít lék a zachránit svět nebo si jen zašukat?" Vědec nejsem, takže asi to druhý. Mám teda drobnej problém s míšením ras, ale kdyby mi Selena láskyplně přiložila mačetu ke krku, tak bych patrně s pářením souhlasil. Samozřejmě pouze v rámci zachování života na planetě. Ale abych se vrátil k filmu, tak ten přede mě postavil dilema, zda je nebezpečnější nakaženej soused nebo nadrženej voják. To jsem nějak nevyřešil, takže jsem se věnoval tomu, jak se to tam vzájemně pozabíjí. No jo, kousalo se, zabíjelo se i znásilňovat se chtělo, ale originality to zase tak moc nepobralo. (04.04.2022)

Snímek "28 dní poté" by sice striktně řečeno neměl být řazen mezi zombie filmy, protože z povahy původu zdejší apokalypsy by měl spadat spíše mezi nákazové filmy, jenže jednak na mnoha úrovních přímo čerpá z tradice filmů o zombie apokalypse, ale navíc měl jeho mezinárodní kasovní úspěch zásadní vliv na revitalizaci zombie filmů v novém tisíciletí. Zcela evidentní je zde dědictví romerovské tradice zombie filmů, kde monstra a apokalypsa s nimi spojená slouží coby katalyzátory pro drama hrstky přeživších i coby zrcadlo soudobé společnosti a jejích neduhů. Danny Boyle a Alex Garland se konkrétně zaměřili na celosvětový fenomén hněvu, který přinejmenším v Anglii vidí jako výsledek frustrace z nenaplněných ideálů o hodnotě a významu jednotlivce v demokratické společnosti. Užití digitálních kamer pak zpřítomňuje jednak bezprostřední napětí postav, ale také asociuje dnes už nejen britský fenomén masivního rozšíření bezpečnostních kamer, které sice mají občany chránit, ale při tom jen přispívají k úzkosti, pocitu ztráty soukromí, ale také zveřejňováním zachycených kriminálních činů stupňují strach obyvatel. (15.09.2013)

Pro mne je tenhle zombie-film dost milé překvapení, protože na to si fakt nepotrpím. Líbila se mi psychologická stránka filmu, kdy lidstvo v podstatě vymřelo a pár přeživších se s tím musí vyrovnat. Za velký klad považuji i to, že se tam zombie vyskytují poměrně málo a dá se s nimi dobře nějakým způsobem zatočit. Můžu dokonce uznat, že jsem se jednou i lekla. Velmi dobře je zvolená hudba. Ale co mě nejvíc dostalo, bylo oznámení: 28 dní poté... (09.03.2006)

Takto má vypadat perfektní nervy drásající, beznadějný, psychiku zůčastněných výborně vykreslující, depresivní postapokalyptický film. Samozřejmě, jsou tam i prvky hororové, přece jen "zombie" se většinou v jiných filmech tohoto druhu nevyskytují (i když, co je horší, nerozmýšlející zombík, který vlastně zato, co dělá, nemůže, nebo vychytralý zvrátilý člověk či dokonce inteligentní téměř nezničitelný terminátor?). To je vlastně otázka, kterou film rozvíjí, hlavně v poslení půlhodině.. není všechno tak dobré, jak se zdá a někdy by člověk byl radši obklopen zrůdami než příslušníky vlastní rasy. Ti totiž mohou být zrůdama mnohem nebezpečnějšími. Celkově film ani chvilku nenudí, díky skvělé kameře, která je občas tak amaterská, že se divákovi může zdát, že je přímo v ději, uchvacující, samozřejmě vylidněné panorama Londýna je to, co jsem vždycky chtěl vidět (rozhodně mnohem lepší než prázdný New York), Cilian Murphy není nijak dokonalý, ale postačující.. Jen mně překvapil jeho náhlý přerod v závěru.. Samotný úplný závěr možná příliš optimistický, ale po té hrůze, co se děla celý film, nechává člověka aspoň trochu vydechnout.. Murphyho hudba jako vždycky naprosto dokonalá, hlavně ve finále, když začne hrát In the House, In the Heartbeat,.. Ten song je neuvěřitelně atmosférický. .. Uršitě jeden z těch lepších "hororů".. Aneb jak by civilizace vypadala po jejím kolapsu. (13.05.2010)

Scénáristická zhovadilost, která nemá v mnoha ohledech hlavu ani patu, postavy se chovají naprosto iracionálně, dějová linka se mění podle potřeb a ani ten konec za moc nestojí. Obzvlášť posledních 30 minut je úlet mimo naši soustavu, kdy jsem si říkal, jak mohl někdo provést, s tak nadějnou zápletkou, takový humus. Jenomže Boyle umí točit velice působivě, intenzivně a Cillian Murphy je jako vždy nezapomenutelný. Tak co s tím. 50% (15.03.2007)