Tanková brigáda

Propagandistická slátanina nejhrubšího zrna. Jednoduché schématické postavy a dialogy, zcela odpovídá době vzniku. Na svojí dobu slušné bojové scény. Hlavní důvod, proč se stojí za to podívat na toto "veledílo" je použití velkého množství originální a tehdy ještě dostupné německé válečné techniky (Pzkpfw IV, Pzkpfw V Panther, StuG III, čtyřče 20mm FLAKu...), kterou pohromadě nikde jinde asi už asi neuvidíme, byť ani zde nejsou záběry na ní nijak dlouhé. (18.09.2010)

To se ten náš stát pořád někam orientuje. Myslím, že by se orient mělo říkat nám a ne zemím na dálném východě... My to prostě asi sami za sebe neumíme. Ten film vlastně ani není moc o válce jako o tom, že je tam velitel, který se straní jakýchkoliv politických počinů a prostupů do jeho života a jednotky. A po celý film je přesvědčován, že politika, levicové smýšlení a družba se Sověty je to nej, pro co může žít. No a voila, na konci filmu je přesvědčen. Je to kvalitní agitka. A dneska se točí to samý, ale na druhou stranu. Jen jsou lepší možnosti, jak si s tím pohrát... (26.05.2012)

Film je velmi dobře režisérsky zvládnut, má skvělou Šustovu hudbu (řídí Pavel Vondruška, známý cimrmanolog) a naprosto skvělé herecké výkony (Pántik, Krejča, Sovák, Růžek). Má i poutavé bojové scény. Tím ale klady končí. Je to sprostá lživá diskreditace našeho důstojnického sboru a londýnské vlády. Zase stará pohádka, že správný voják je jen komunista a boj proti fašismu je především bojem proti kapitalismu. To by tedy ta demokratická vláda musela být padlá na hlavu aby bolševikům zajistila tanky pro boj proti demokracii v Evropě. No, byl jsem z toho pěkně zhusen. (05.06.2012)

„Tanková brigáda" je prvým filmovým dílem, které oslavilo hrdinně boje našich jednotek po boku Sovětské armády. A přestože jde o úplně novou thematickou oblast, v které náš film nemá žádné zkušenosti, vyšlo z rukou tvůrců tohoto filmu dílo dobré. Autoři zvolili formu široké historické fresky a tomuto záměru podřídili celkovou komposici díla. Mohli tak ukázat nejen hrdinství vojáků a jejich osudy, ale i celé politické pozadí bojů brigády, intriky londýnské vlády i boj Komunistické strany Československa za konečné vítězství nad fašismem na všech frontách. Vznikl tak film politicky úderný a umělecky přesvědčivý. Filmový přehled 36/1955 (08.10.2009)

Tanková brigáda nabízí díky velkolepě pojatému oslavnému výročí a ojediněle masové podpoře československé lidové armády úchvatnou podívanou bojových scén. Technická i herecká stránka zaujmou svou nadprůměrnou kvalitou. To sice zvládne i ideologické poslání, jen ne v příliš pozitivním světle vidění. Rozdělení světa na dobro komunismu a zlo všeho ostatního bez známek pochybností je hanebně křivé. Tanková brigáda je především manipulativní propaganda, kde jakýkoliv viník stojí vždy na druhé straně barikády. Ať po stránce válečné, tak po stránce ideologické, těžký to život soudruhů! Hlavní postavou nestoudného komunistického hymnu je major Stašek (velmi zajímavý Otomar Krejča st.), velitel československé tankové brigády v rámci rudé armády. Jeho úloha je srozumitelná a přes profesní odmítání politického handrkování začíná pomalu a jistě rozpoznávat ryzí čistotu komunistických idejí. Ikonickou postavou je poručík Tomeš (Bedřich Prokoš), přesvědčený osvětový důstojník. Dohlíží na správný osobnostní vývoj všech členů v jednotce a sám jde ve všem příkladem vpřed v boji zbraní i slov. Nejsužovanější postavou je kapitán Renč (velmi dobrý Martin Růžek), náčelník štábu. Příznivec Londýna je prototypem proradného kapitalistického světa, kde zbabělost si podává ruce s vlastizradou. Hlavní ženskou postavou je mladá Olga (sympatická Jana Dítětová), uvědomělá sanitářka brigády s nezbytnou romantickou vsuvkou. Nejvýraznější postavou z řad prostých vojáků je četař Juraj Klimko (zajímavý Július Pántik), vychloubačný tlučhuba a ctižádostivý řidič tanku. Postavy londýnských přisluhovačů generála Hasala (dobrý Ladislav Boháč) a ministra Němce (velmi zajímavý Miloslav Holub) mají jen zvýraznit věrolomnost a prodejnost kapitalistického světa. Z dalších rolí: opatrný a nespekulující Renčův podřízený nadporučík Jožka Hrstka (příjemný Gustav Heverle), politicky uvědomělí tankisté Strnad alias táta (Ota Sklenčka), Jarda Pavlíček (Josef Hajdučík), Vaněček (Zdeněk Dítě) a desátník Jaško (Jiří Sovák), svědomitý mechanik Kysela (Rudolf Deyl ml.), otcovský generál Moskalenko (Vojta Plachý-Tůma), obětavý ostravský komunistický odbojář Miloš Sýkora (Jiří Vala), jeho ustaraná stará matka (Otylie Beníšková), ministrův duchovní doprovod monsignore Hála (Oldřich Velen), zuřivě a nepřístojně neústupný německý generál (velmi zajímavý Vítězslav Vejražka), obezřetnější německý plukovník (zajímavý Miloš Nedbal), či na velkohubá veřejná prohlášení vždy připravený komunistický poslanec Klement Gottwald (Jiří Dohnal). Obrazy skrývají poetiku, několikrát jsem se v jejich rytmu zasnil. Po filmařské stránce je film v pořádku, ovšem jeho ideologické přesvědčení je připraveno sejmout každého nesouhlasujícího. Kam se podělo budovatelské nadšení? (27.09.2017)