Anna Karenina

Jsem asi příliš kritická na výběr postav ve filmu. Dle románu L.N.Tolstého je okouzlující Anna asi 26.letá žena. Tady mi z vlaku vystoupila 40.letá obtloustlá matrona s nalepenými řasami a knírkem nad horním rtem. Nevím, zda v roce 1967 nebylo možno obsadit mladší krásnou herečkou, zvláště když víme, že Rusko tyto krasavice má. Hrabě Vronskij románové předloze odpovídal a taktéž myslím Karenin, Kitty i ostatní herci. Tatjana Samojlova byla asi hlavně divadelní herečkou, protože některé pasáže přehrává jako na jevišti. Jinak se film držel románové předlohy, ale chyběla mi tam typická "ruská trojka", některé scény byly načaté a nedokončené, dále ples byl doslova odfláknutý, chyběla mi tam typická ruská noblesa, kterou se konec 19.století mezi šlechtou vyznačoval. Takže z těchto mnou vyjmenovaných důvodů, dávám filmu pouze 4*, ač jsem si myslela, že ani 5 nebude stačit. Nevím, co si reržisér mohl v SSSR dovolit, ale rozhodně měl dávat větší pozor na takovou chybu, kdy 3/4 filmu je Anna černovlasá a ke konci filmu je moderně mahagonova ! Proboha ... v té době ? Vždyť to snad barvy na vlasy ani neexistovaly ! A takových hloupých chyb tam bylo více, ale to už nechám být. (08.11.2012)

Odkaz geniálního Lva Nikolajeviče Tolstého se zdaleka neomezuje na skvělou epopej VÁLKA A MÍR. ANNA KARENINA je dalším drahokamem v pomyslné pokladnici nadčasového odkazu jeho klasického díla. A současně další velká látka a výzva pro filmaře. Pro ty ruské z předcházejících generací uhodila jejich hvězdná hodina v slábnoucím svitu chruščevovského tání šedesátých let. Tvůrčímu týmu Alexandra Zarchy se podařilo vystihnout osobitou poetiku Tolstého románu, převést ji do neméně osobitého tvaru ruského filmu a zjednat rovnováhu mezi lyričností, vzbouřenou romantičností i vlastně napínavě probíhajícím dějem. Uhrančivá ruská krasavice, kterou tehdy Taťjana Samojlova byla, nabídnutou příležitost beze zbytku využila. V historické galerii ruských ženských postav přibyl další důležitý kinematografický článek (o dvacet let později na Kareninu naváže v dalším skvělém ZÍTRA BYLA VÁLKA neméně skvělá postava tragické Viky Ljuberecké). Tradiční ruské ženství v postavách tohoto lidského typu dosáhlo vrcholu svých emancipačních kvalit. Je to vklad, který má svůj světový rozměr; je to rovnomocný pandán k energickému anglosaskému nebo ostrovtipnému až uštěpačnému ženskému francouzskému typu. Cit, láska zejména, je mocný a ve své bezohledné, spalující vášnivosti a náruživosti cit často záhubný a zničující. Ale kdo ve svém životě alespoň jednou nehořel, nežil. Anna Karenina se dokázala vzepřít. Porážka jedince se stala majákem emancipační touhy následovkyň a dědiček. Naše dnešní lidství by bylo ještě sušší, suchopárnější, bezútěšnější, kdybychom alespoň zlomkem plochy našich duchových chodidel doposud nestáli na ramenou tragických velikánů obou pohlaví. I dnes smekáme před monumentem hrdinek historického všedního dne carského Ruska Alexandra III. A litujeme, že nemůžeme svá líčení opírat o čerstvý zážitek ze zdařile vytvořených DVD nahrávek a beze zbytku tak závisíme na vlastních letitých vzpomínkách. (05.05.2008)

Pro mě jako starýho tolstojovce, kterým sem kdysi býval, to bylo sice s dvacetiletym zpožděnim (AK sem četl v roce 1997 pokud se pamatuju), ale i přesto sem si během sledování filmu vše vybavoval, tedy skoro vše, netvrdim, že znám celou knihu nazpaměť, ale ty hlavní věci sem nezapomněl. Nevím, kolik filmovejch adaptací AK existuje, ale dovolim si tvrdit, že líp než jak to natočil pan režisér Zarchi to už adaptovat nelze, jedním slovem, je to vynikajicí verze, jev ní vše podstatné z knihy, zároveň je dost osobitá, aby nešlo jen o otrockej přepis díla. Výborně byli vybráni představitelé klíčových postav, Stiva, Kitty, Dolly, Karenin - ten byl mimořádnej!, Vronskij, Levin a nakonec i sama ejkej alias Anna Karenina, i když k té bych měl výhrady. Podle knihy sem si Annu představoval jako nadpozemsky krásnou ženu, něco mezi dnešní Angelinou Jolie a Sophií Marceau z před asi tak patnácti let. Prostě jako něco nepředstavitelně úžasnýho, oproti tomu vybraná herečka byla jen obyčejnou, žádná krasavice, ale asi bylo nemožný najít krásnou ženu i dobrou herečku v jednom, tak dal Zarchi radši přednost té herečce, ale to je čistě subjektivní pocit. Já sem rád, že sem se včera na ten Art díval a že sem tudle verzi viděl. Záslužnej čin, že jí dávali, spousta těchhle adaptací sou někde zavřený v trezorech a je potřeba je občas oprášit. (04.09.2016)

Jestli se vůbec tak rozsáhlé dílo stavící na popisu vnitřního světa postav dá věrně převést na plátno, tak v téhle klasické adaptaci pro to udělali maximum. Prostě vystříhané hlavní scény, tak jak jsou - ale smysluplně převedené, slušně zahrané, s pořádnou výpravou, dobrým doprovodem. Není tam všechno, ale to by ten film musel být tak 5x delší. Já jsem spokojený. (12.02.2021)

Já věděla, že ruská verze bude nejlepší. Naprosto bez diskuse, pro mě nejlepší je. Ani v téhle verzi nejsou všechny vedlejší děje z knihy, ale jde o kosmetickou úpravu, ne o brutální amputaci. Pravda, trochu mi chybí uzavření příběhu ostatních postav, záběr na míhající se vagony usekává závěr trochu příliš náhle. Nevím, co bych měla zdůraznit nejvíc - zda scénář gramotného scenáristy (evidentně si přečetl knihu a dokázal z ní vytvořit smysluplný scénář), krásnou hlavní dvojici, dokonale vykresleného Karenina, skvěle načrtnutého Levina a Stivu Oblonského, naprosto kolem prstu si mě ale omotal malý Serjoža. To bylo tak neuvěřitelně líbezné dítě. (01.03.2011)