Bio Ráj
-
Nuovo cinema Paradiso
-
Kino Raj
-
Cinema Paradiso
Drama / Romantický / Komedie
Itálie / Francie, 1988, 155 min (SE: 124 min, Director's cut: 173 min)
Režie:
Giuseppe TornatoreHudba:
Ennio MorriconeObsah
-
Film má dvě časové roviny. Úspěšný filmový režisér si při zprávě o smrti starého vesnického promítače Alfreda vzpomíná na své dětství. Na pozadí poválečné bídy se rozvíjí vztah mezi malým Totem, neodbytně přitahovaným tmavým sálem kina a promítací kabinou (s hučícími praskajícími stroji, paprsky světla rozptýlenými v prachu, převíječkami a prázdnými cívkami rozvěšenými po zdech), ve které kraluje Alfred, zastupujíci mu autoritu otce, nezvěstného od války. Dospívající Toto se Alfredem nechá přemluvit k odchodu z vesnice, aby rozvinul svůj talent. Když se po letech vrací na pohřeb, stařičké kino je právě bouráno a dojatý Toto si promítá film, sestavený ze scén polibků, které musel Alfred na příkaz místního farářa vystřihovat, aby je teď odkázal svému příteli a žákovi. Svěží, divácky vřele přijatý film nesklouzl do sentimentality, ale s přesně dávkovaným sentimentem nostalgicky evokuje dobu, v které kino bylo pro vesničany jediným kulturně-společenským zážitkem.
Silnější první polovina je hereckým koncertem Philippe Noireta, kterému půvabně sekunduje jeho dětský partner. V roku 1994 se dostal do kin režisérův sestřih filmu, který je o 52 minút delší, než původní verze. Film získal roku 1990 Oscara za nejlepší zahraniční film; o rok dříve byl oceněn Velkou cenou poroty na MFF v Cannes. (oficiální text distributora)
Film má dvě časové roviny. Úspěšný filmový režisér si při zprávě o smrti starého vesnického promítače Alfreda vzpomíná na své dětství. Na pozadí poválečné bídy se rozvíjí vztah mezi malým Totem, neodbytně přitahovaným tmavým sálem kina a promítací kabinou (s hučícími praskajícími stroji, paprsky světla rozptýlenými v prachu, převíječkami a prázdnými cívkami rozvěšenými po zdech), ve které kraluje Alfred, zastupujíci mu autoritu otce, nezvěstného od války. Dospívající Toto se Alfredem nechá přemluvit k odchodu z vesnice, aby rozvinul svůj talent. Když se po letech vrací na pohřeb, stařičké kino je právě bouráno a dojatý Toto si promítá film, sestavený ze scén polibků, které musel Alfred na příkaz místního farářa vystřihovat, aby je teď odkázal svému příteli a žákovi. Svěží, divácky vřele přijatý film nesklouzl do sentimentality, ale s přesně dávkovaným sentimentem nostalgicky evokuje dobu, v které kino bylo pro vesničany jediným kulturně-společenským zážitkem.Komentáře uživatelů k filmu (209)
-
kleopatra
Kéž je v našich vzpomínkách taky nějaký ten laskavý a moudrý Alfrédo, který v nás cosi rozpoznal a v rozhodující okamžik řekl: utíkej, žij, tvoř, miluj a nevracej se ..... A kéž jsme ho poslechli.(31.10.2006)
-
Houdini
Oscar 1 : Cizojazyčný film. . . . . Zlatá Palma - výběr(28.6.2004)
-
Lima
"Vítejete vážení filmoví nadšenci v našem biografu Paradiso a vejděte směle dál! Vítejte mezi rázovité figurky, do celuloidového světa plného humoru, citu a příjemné nostalgie po starých časech, kdy ještě biograf představoval zázrak doby, návštěva kina společenskou událost a promítačům chytaly od ohně filmové pásy. A kdy malý Tornatore možná chodil tajně do kina, ve kterém utrácel maminčiny peníze za nákup, hltal každé políčko filmu, aby pak o několik desítek let později natočil krásný, dojímavý biják plný citu."(1.8.2004)
-
Tosim
Jeden filmový polibek za druhým.(16.4.2003)
-
Matty
Otevřít staré rozvrzané dveře, vstoupit dovnitř. Po dřevěné podlaze, praskající při každém kroku, projít okolo pokladen se zataženými okýnky a cedulí „dnes hrajeme zadarmo“. Vejít do potemnělého sálu, zamířit k prvnímu volnému, starosvětsky nepohodlnému sedadlu. Pokojně se usadit a počkat na charakteristický zvuk staré promítačky. Představení začíná – vítejte v ráji. ___ Děkuji, děkuji Giuseppemu Tornatorovi a všem lidem, kteří jej v dětství nějakým způsobem ovlivnili, kteří měli podíl na jeho proměně z obyčejného malého Siciliána ve světově uznávaného režiséra. Jinak by tato částečně autobiografická pocta zašlé slávě kin nikdy nemohla vzniknout. Tornatore vytvořil mikrosvět, který miluje film, žije jim a nedá na něj dopustit. Pokud opravdu na podobném místě vyrůstal, závidím mu. Žít v té době, do Giancalda bych neprodleně emigroval. Oprašování stříbrného prachu z dávných vzpomínek podmalovává a nostalgický dojem prohlubuje hudba Ennia Morriconeho a Philippe Noiret exceluje v roli filmuznalého muže s kapsami plnými mouder. Co více chtít pro znásobení symptomů cinefilie? 90% Zajímavé komentáře: Marigold, liborek_, !Borec!, Eruntano(3.6.2008)
-
gouryella
Tak tento film jsem uz dlouho nevidel, ale jedno vim jiste - prave on byl tim impulsem, diky nemuz jsem propadl svetu filmu - dekuji pane Tornatore. 01.07.2004 - tak konečně se mi tento film podařilo sehnat, znovu skouknout a co dodat k mému prvnímu komentáři - asi nic, prostě dokud tu budou snímky jako je tento, nikdy nepřestanu film milovat .....(31.7.2002)
-
Renton
Scénář: Giuseppe Tornatore .. Nezaměnitelné dětství.(4.5.2009)
-
Adrian
O niektorych filmoch sa neoplati hovorit, treba ich jednoducho vidiet. Takze iba v skratke - "Magicke, usmevne, dojemne, okuzlujuce, jedinecne a nezabudnutelne - ako ZIVOT sam..."(26.7.2004)
-
Marigold
Křišťálově čirá nádhera vepsaná do starého celuloidu. Amarcordovská atmosféra zašlého italského maloměsta, bodrý styl vyprávění a překrásná metafora lidské paměti, vepsané do míst a věcí... Tornatore sice není nijak zvlášť náročným vypravěčem (těch pár aluzí jako je Odysseův pes a Ariadnina nit člověk skutečně nemusí příliš hledat, podobně jako pointa přichází samozřejmě, bez jinotajů), ale dokáže se neuvěřitelně do svých obrazů vcítit. Překrásná je i kamera Blasco Giurata a samozřejmě hudba Ennia Morriconeho obstarává tolik nutný leitmotiv, na který se pro nostalgickou křehkost a delikátní melancholii nezapomíná. Herecké výkony jsou v některých částech možná až na hranici přehánění, ale rozhodně to neplatí pro klíčový part "zasvětitele" Alfreda (báječný Noiret). Bio Ráj si v poklidném tempu saxofonu pohrává s nejzásadnějšími otázkami lidské existence, neobtěžuje s filozofickou komplexností, ale odpovídá jednoduchou melancholií ztraceného ráje. Ne nepodobnou té, kterou František Hrubín zachytil v Romanci pro křídlovku. Tahle místo poutí voní celuloidem a ztracenou krásou černobílých šlágrů. Film, který si mě naprosto omotal kolem prstů. Už se nemůžu dočkat shlédnutí director´s cutu.(31.12.2007)
-
AngelAngie
Musím říci, že jsem čekala víc. Po režisérské stránce a i té scénáristické, je film dokonalý a hodnocení si zaslouží, bohužel na mě ale místy působil i přes svoji obří sílu velmi prázdný a čekala jsem něco jiného. Kdyby se film nepohyboval v tolik kinematografické poloze, hodnotila bych ještě míň, ale vzhledem k tomu, že film miluji zhruba od věku, kdy ten malý prďola, tak hodnocení také musím zvýšit. Závěr krásný, bohužel předvídatelný, snad jako všechno a to je to, co mě mrzí nejvíc .. tohle je mé asi největší filmové zklamání.(31.10.2008)
-
T2
║Rozpočet $-miliónov║Tržby USA $11,990,401║Tržby Celosvetovo $-║ __"Fantázia pre milovníkov kina!" Až neskutočné ponorenie do kinosály a atmosféry ktorá z tohto filmu krásne dýcha. Film je rovnako silný svojou témou ako Darabontov Majestic. /90%/(12.1.2009)
-
DaViD´82
Aneb proč jsem se léta zdráhal zavítat do multikina... Spolu s prvním Indym ve mě Tornatore právě tímhle bijákem nejvíce zažehl lásku k filmu.(15.8.2004)
-
J*A*S*M
Achjo, to jsem se zas jednou nechal dojmout... Nádherný film stvořený přímo pro filmové fanoušky. Mírně prvoplánové, ale komu by to vadilo, když je to taková krása. A ta hudba ...(16.5.2010)
-
Marius
Velmi pekny nefalsovane dojemny film .(10.2.2004)
-
Kulmon
Film, který je u mne na pomezí 4* a 5*, ale vzhledem k tomu, že absolutorium dávám povětšinou pouze filmům dramatickým, tak tady dám tu vyšší známku. Tento italský snímek je jedním z nejlepších svého žánru. Z hereckého hlediska mne rozhodně zaujal malý chlapec, kterého hrál Salvatore Cascio. Díky jeho zamilovanosti do filmu můžeme bleskovitě nahlédnout do děl, které se tehdy promítaly. Filmu dominují jak herecké výkony, tak scénář i režie.(8.5.2009)
-
novoten
Stejně jako Alfredo řeknu něco hercům na plakátu, stejně jako Salvatore mám někdy při vstupu do kina téměř nábožný pocit. Každou minutou dojemnější výpověď očividného filmového tvora, kde poprvé v životě zapomínám, že mi italský ukřičený naturalizmus tak vadí. Pocta filmům a kinu v neodolatelně sentimentálním kabátě.(19.7.2007)
-
Flipper
Talianský temperament mi hocikedy pripomínal krčmovú atmosféru na Slovensku, lenže Taliani to dokážu bez alkoholu. málokedy som sa na tak banálnych gagoch schuti zasmial. A keď chlapci v prvej rade si začali honiť na nahotinkách v kine akoby sa nechumelilo, rozmyšľal som nad aplikáciou v multikine Európa. To bola niekedy sloboda ako má byť! :) Akurát škoda toho citovo uťahaného konca, ktorý zhodil hviezdu dole.(9.2.2011)
-
DaviD3141
Táto dojemná nostalgická snímka sa pozerá očami dieťaťa na čaro filmu a zánik filmového stánku. Kino Raj sa podľa očakávaní stal jedným z najpopulárnejších talianskych filmov posledných desaťročí nielen v Taliansku, ale aj v zahraničí. Aj vďaka podmanivej hudbe Ennia Morriconeho je Kino Raj emotívnou pripomienkou toho, nakoľko osobný môže byť filmový zážitok, a zároveň je to film, ktorý vyvolá spomienky na útle detstvo. 85%(13.6.2010)
-
Brouk
Jak jsem na tento klenot mohl zapomenout? To je neomluvitelné :-) (přitom ho mám ve sbírce, ach jo... to stáří...)(5.1.2007)
-
H34D
Svůj komentář rozdělím do dvou, spolu poměrně málo souvisejících, částí, stejně jako jsem měl pocit, že byl rozdělen film... První polovina, s příhmouřením oka snad i dvě třetiny, jsou skutečně líbezné, film nikam nespěchá, rozmýšlí o životě, o šťastném dětství, o hřejivém vztahu starce v roli mužského vzoru a malého kluka, ale přitom diváku nic nepodstrkuje. Bio Ráj si plyne vlastním životem v uvolněné a něžné atmosféře, vzdává hold filmu, vyjadřuje k němu nezměrnou lásku a nostalgicky nahlíží na minulá léta kinematografie. Pak ale do filmu vstupuje nový element - žena - a jako obvykle, všechno zkazí :) Ne, samozřejmě, tak jednoduché to není, láska k dívce nahrazuje lásku ke kinematografii a byť je více okoukaná a méně noblesní, než láska ke kinu Paradiso, jako důležitý element v životě Tota, ve filmu nepřekáží... Nepřekáží dokud Director's Cut nevyrukuje se závěrem, který ani nelze nazvat "závěrem" v klasickém slova smyslu. Jsem člověk, který ve zdraví přežil zakončení Návratu Krále, jsem relativně citlivý divák, jež se nechal pohltit Zápisníkem jedné lásky, ale co je moc, to je moc... ČTYŘICETIPĚTIminutový epilog, který chce urvat všechno pro sebe, dělá z diváka emocionálně labilní opičku a najednou tematizuje všechny možné city pomocí milionu sentimentálních pohledů a tuny přeslazeného patosu? Ne děkuji. Pokud existuje něco jako základní schéma dramatu / dramatický oblouk, tak 45 minutový závěr přeci nemůže fungovat. Film nerozvíjel vztah Tota a Eleny natolik, aby jejich opětovné shledání byl schopen divák prožívat jako u zmiňovaného Notebooku, Forresta Gumpa apod... Zkrátka vyhněte se 170 minutové verzi obloukem, jinak hrozí, že si nablinkáte pod košili, 123 minutový SE by mohl být fajn. 6/10(13.7.2010)
