Devil

Ze snímku, kterým o sobě dal poprvé del Toro více znát mám poněkud rozporuplně pocity. Především bych rád důrazně upozornil, že pokud se těšíte na horror, tak tento film ve svém nejlepší zájmu vynechejte. Někdo se tu opět pouze přepsal. Je zde krásně vidět, že již tady si del Toro jasně vytyčil svůj režisérský styl se smyslem pro tajemno, kterého se v podstatě nepustil dodnes. Dodnes jsem tomuto režisérovi nepřišel pořádně na chuť a všeobecná oblíbenost je mi poněkud záhadou. V jistých momentech byl film skutečně zajímavý a vládla mu skvělá atmosféra. Nedokážu ovšem jen tak přehlédnout obrovskou spoustu nezajímavé vaty, kterou del Toro nikdy nezapomene přimíchat. Celkový můj divácký zážitek je tedy pouze lehce podprůměrný. (21.02.2019)

„Čo je to vlastne duch? Strašná udalosť, odsúdená na večné opakovanie? Možno len okamih bolesti. Niečo mŕtve, čo sa kde-tu zdá ešte ako živé. Pocit, ktorý sa zastavil v čase. Rozmazaná fotka.“ Bola by chyba, aby vás hnusný obal DVD/VHS a trápny distribučný preklad DEVIL odradil od pozretia jedného z najlepších filmov Guillerma del Tora. Strhujúci, silný, intenzívny, mrazivý, nezabudnuteľný a zvláštny zážitok. Kombinuje plnokrvný horor s plnohodnotnou drámou. Vynikajúca retro európska atmosféra, neobyčajné vizuálne stvárnenie, originálne nápady (embryá v rume, nevybuchnutá bomba na dvore), špičkoví herci, chladné noci. Kus filmárčiny. Nebyť DEVILA, ťažko by o niekoľko rokov neskôr del Toro exceloval FAUNOVÝM LABYRINTOM, ktorý trhá srdce predsa len troška viac (sám del Toro ho dokonca označuje za svojím spôsobom voľné pokračovanie DEVILA, no nie som si istý, ako to myslí). (01.11.2004)

Těžko to brát jako čistě hororový film, když je to především drama, které je hororovým prvkem jen lehce dokořeněno. Větší hrůzu tu tedy logicky nahánějí někteří lidé, kteří jsou větší bestie než nemrtvá strašidla. Film s působivou atmosférou má mnohé společné filmy s pozdějším del Torovým majstrštykem Faunův labyrint. Osobně těmhle jeho španělským filmům dávám přednost i před Bladem či Hellboyem. (24.05.2011)

Když pominu příšerný film Blade II, který je jeden z mála, u kterých jsem měl sto chutí utéct z kina, tak mě mexický režisér Guillermo del Toro pokaždé uchvátil především vizuální stránkou svých snímků i umně zpracovaným příběhem. Podobně jako ve Faunově labyrintu zde del Toro mistrně spojuje drama španělské občanské války, tentokrát však s mystériem duchařiny. Do zapadlého sirotčince přijíždí se svým poručníkem malý chlapec Carlos, který zde po svém nedobrovolném přijetí navazuje kontakty nejen s ostatními chovanci, ale také se záhadným stínem, sténajícím duchem se zkrvavenou tváří... Nejde o horor v pravém slova smyslu, jak by se mohlo zdát. Spíše je Princ bez království drama s hororovými prvky, které se v průběhu filmu tu a tam vynoří, aby doplnily tajemnou a napětím prosycenou atmosféru odlehlé usedlosti v době válečných útrap konce třicátých let. Režisér skvěle vytváří napětí mezi dalšími postavami příběhu, zejm. v případě trojúhelníku doktor Casares - ředitelka Carmen - agresivní Jacinto, perfektně zvládá práci s dětskými herci. Udržuje diváka v napětí, jehož intenzita nepolevuje za celou dobu trvání filmu. Škoda jen, že finále celého příběhu postrádá větší dávku překvapení, pointa totiž určitě nevyráží dech.. Už od první třetiny, kdy se divák seznámí se všemi postavami a rozpozná základní souvislosti, dá se docela spolehlivě říct, kterým směrem bude osud obyvatele sirotčince vést. Ovšem i přes tuto slabší stránku jde o výborný snímek. Po Princi bez království a Faunovu labyrintu bych si však příště dal i čistě válečné drama.. Bez příměsi nadpřirozena - zkrátka bych byl zvědavý, jak by del Toro natočil např. Komu zvoní hrana... :) (27.09.2008)

Někdo vzpomíná na dětství jako na to nejšťastnější období svého života, ne tak hrdinové tohoto mexického „ani ne tak hororu“. Devil je hlavně filmem o konfrontaci dětské nevinnosti s nelítostným světem dospělých, o konfrontaci nezbytné pro plné dosažení dospělosti. Jeho děj je zasazen do Španělska zmítaného občanskou válkou, konkrétně do jistého sirotčince, místa dost depresivního i bez nevybuchlé bomby coby válečného mementa na zdejším nádvoří. To však není to nejděsivější, co zde můžete s trochou smůly vidět. V noci po sirotčinci zevluje krvácející duch mrtvého chlapce, ve dne postarší žena s dřevěnou protézou namísto nohy – ne, tohle opravdu není ideální místo pro příjemně strávené dětství. Stejně jako Devil není jenom další laciným strašidelným filmem o místě s nepěknou minulostí. Na minulost věcí a osob je zde nicméně kladen velký důraz a je třeba se s nimi pro jednou vypořádat. Del Toro umí budovat atmosféru plnou děsu, nepotřebuje k tomu mnoho – starou ošklivou budovu, silně nalíčeného klučinu a jednoho obyčejného člověka z masa a kostí, který se chová jako ta největší svině pod ostrým mexickým sluncem. Nápomocná je mu rovněž kongeniální kamera Guillerma Navarra, ten se vyžívá v dlouhých, pomalých záběrech majících neskutečnou sílu. Ve většině ohledů jde o snímek podobný Faunovu labyrintu a ve většině z těchto ohledů je nepatrně slabší než Labyrint. Ale co znamená nepatrně slabší než dokonalý? 85% Zajímavé komentáře: Nick Tow, Desperado (10.11.2007)