Videa (1)
Recenze (1)
"White Magic" se může jevit jako nejbanálnější Bognerův celovečerní projekt, stejně tak i jako jeho nejryzejší a nejdokonalejší. Podobně jako jeho předchůdce, průkopník žánru horských filmů Arnold Fanck, také Willy Bogner uvádí, že ho k filmu přivedla ambice vyjádřit, co ho tolik fascinuje na lyžování, což se mu nedařilo nikdy formulovat slovně. Proto také zdejší totálně jalové vyprávění představuje jen záminku pro provázání série dech beroucích a esteticky úchvatných scének či videoklipů, které skládají ódu na krásu zimních přírodních scenérií a sportovně adrenalinových aktivit, povětšinou zahrnujících lyže a snowboardy. Čistě stran estetických kvalit nasadí laťku už jedna z prvních sekvencí nočního sjezdu se světlicemi. Ale z hlediska symbiózy všech pro Bognera typických aspektů zůstává vrcholem snímku sekvence začínající slaňováním horského štítu (ano, jistě, že s lyžemi), pokračující přes sjezd po lávové suti i ledových masivech a končící vodním lyžováním mezi ledovci. Bogner si sice nedokáže odpustit své oblíbené slapstickové humory, ale oproti předchozím filmům je omezuje na pár sekvencí, nebo je maskuje do natolik spektakulárních adrenalinových kaskadérských kousků, že jsou přebyty ryzím úžasem z předváděných fyzických kousků. V tomto ohledu se do paměti zapíše sekvence seskoku padákem na horkovzdušný balón coby obraz nahánění hrdinky jejím neodbytným mladým milencem. Bogner v sobě slučuje to nejlepší z Michaela Baye i Jackieho Chana. S prvním jej spojuje nejen honba za esteticky dokonalou a maximálně působivou kompozicí každého jednoho záběru, ale také fakt, že sám na všech svých filmech stál za kamerou, ba dokonce s ní sám jezdil na lyžích, a to i pozpátku v korytu bobové dráhy. S druhým jmenovaným sdílí oblibu raných grotesek a ambici každým dalším projektem přicházet s okázalejšími i náročnějšími fyzickými kousky. Ale i nejzhůvěřilejší filmy obou jmenovaných se nemohou měřit se scenáristickou bezelstností Bognera. "White Magic" rámuje jednotlivé outdoorové sekvence jako vzpomínky, sny, fantazie a hravé myšlenky hlavní hrdinky i jejího spolucestujícího ve vlaku směrem na hory. Což je z hlediska tradičních měřítek vrchol lajdáctví a absurdity, ale optikou avantgardy je to projev čiré geniality v zájmu celkově impresionistického díla. Ať už tak či onak, rozhodně i v tomto ohledu pro Bognera platí, že něco takového prostě nikde jinde neuvidíte. ()