Kanárská spojka

Na začátku stála myšlenka uspořádat estrádu českých zpěváků na Kanárských ostrovech. Nakonec z toho byl celovečerní film, který vznikl v rekordně krátkém čase, nadupaný těmi nejzářivějšími hvězdami a také jeden z prvních českých snímků doslova zahlcených reklamou a product placementem. „Film vznikal jinak, než je obvykle zvykem," řekl Trajkov v roce 1993. „Díky časovému tlaku jsme museli obsazovat hlavní role už při psaní. Když jsem přišel za Karlem Rodenem a Ivanou Chýlkovou, měl jsem jednu stránku, na které byl popsaný děj, a druhou, na které byla stručná charakteristika postav. Naštěstí na ně zapůsobilo naše nadšení a přistoupili na hru. Přijali role a ani nevěděli, co vlastně budou dělat." Osou filmu bylo spletité vyprávění o početné mafiánské rodině Dona Padreho, která zorganizuje loupež receptu na výrobu becherovky a snaží se ho dostat na Kanárské ostrovy, což se ovšem stále více komplikuje, mj. i kvůli aktivitám slovenské mafie a zdvojeným agentům nasazeným do týlu nepřítele. Kanárská spojka se evidentně nechala inspirovat snímky tria ZAZ (Zucker - Abrahams - Zucker), které počátkem 90. let slavilo obrovské úspěchy s parodiemi typu Bláznivých střel (Naked Gun 2 ?: The Smell of Fear, r. David Zucker, 1991) či Žhavých výstřelů (Hot Shots!, r. Jim Abrahams, 1991). I tvůrci Kanárské spojky si bezuzdně utahují doslova ze všeho a ze všech, dokonce i ze sebe, ovšem v silné časové tísni se jim nepodařilo uhlídat dramaturgickou čistotu příběhu i jeho délku. Ze všeho nejvíc tak Kanárská spojka připomíná gangsterskou parodii Buldoci a třešně (1981) režiséra Juraje Herze. Ta se rovněž pyšnila hvězdným obsazením a exotickými lokacemi, ale také ona jako by se nechala opít sama sebou a neuhlídala roztříštěnost parodovaných cílů i nestejnou vlnovou délku užívaného humoru. Původem makedonský režisér po kritikou rázně odmítnutém debutu dramaticky otočil kormidlem tvorby, zcela se vzdal komerčního žánrového filmu a začal natáčet umělecké, často experimentálně laděné snímky. (Letní filmová škola)