Režie:
Ondřej TrojanScénář:
Petr JarchovskýKamera:
Asen ŠopovHudba:
Petr OstrouchovHrají:
Aňa Geislerová, György Cserhalmi, Jaroslava Adamová, Miroslav Donutil, Jaroslav Dušek, Iva Bittová, Ivan Trojan, Jan Hrušínský, Anna Věrtelářová (více)Obsahy(2)
Příběh o lásce a také osudovém setkání dvou odlišných povah je zasazen do období 2. světové války. Hlavní hrdinka, nedostudovaná lékařka (A. Geislerová), je nucena kvůli ilegální činnosti svého přítele opustit město a skrýt se před okupanty ve vysokohorské vsi. Tam nalézá útočiště v chalupě zemitého Jozy (G. Cserhalmi) a po počáteční nedůvěře se mezi nimi vytváří upřímný, později milostný vztah. Eliška poznává i tvrdý život lidí v tomto Bohem zapomenutém místě, kde lidé dokáží být milí i krutí stejně jako příroda kolem nich. Zažívá tu vesnické rituály, setkání s partyzány a ruskými vojáky i konec hrozné války… Film, který je připomínkou květnových událostí roku 1945, vznikl podle stejnojmenného povídkového souboru Květy Legátové a podle scénáře Petra Jarchovského, režii měl Ondřej Trojan. (Česká televize)
(více)Videa (1)
Recenze (572)
Romanticky tragická love story ve stylu horalském, zabalená do obalu nacistické okupace a pronásledování. Funguje to bezvadně. Vidíte obal, rozbalíte, vychutnáte, přejíte se a zabalíte zpět do obalu, který se náhle objeví znovu na stole. Tak jako cukrář nedochutil cukroví něčím navíc, tak tento snímek není ničím výjimečný. Naopak. Jednoduchost a kýčovitost jsou zde základní ingredience. Musela, nechtěla, přizpůsobila se, potom možná chtěla, pak teda hodně chtěla a nakonec, aby bylo tragické dílo dokonáno....no, však uvidíš. Jsou zde hodní i zlí, trestající a spravedlivě potrestaní i společně pronásledovaní. Mé pocity z celého vyústění? Absurdní i paradoxní. Překvapivé, rychlé i hrdinné umírání a nakonec poslední hřebíček s nálepkou - zpátky do minulosti. Všechno brát s humorem a bude dobře. Skutečně jsem nepochopil délku filmu a nebýt A. Geislerové, hodnotil bych snad ještě o stupeň níže. ()
Technicky špatné v mnoha směrech (především nelogický zbytečný střih). Nominaci na oskara na jednu stranu chápu (válečné příběhy, zvláště ty tragické, prostě v akademii frčely, frčí a frčet budou), na druhou se skoro stydím, že byl tento snímek nominovaný. Nic proti příběhu jako takovému - ale po filmové stránce... ()
Film Želary......očekával jsem silný příběh dramatických let válečných......vše vyznělo obstojně, důstojně, profesionálně, ale jaksi jakoby řečeno z prken divadla. Některé pasáže jsou vyloženě odříkávány takovou divadelní češtinou, že si doopravdy myslíte, že sedíte v Mahenovi. Jako plus filmu oceňuji silně přebarvené záběry krajiny.“ ()
Moc hezké drama, které se krásnou kamerou, výpravou i nadprůměrnou hudbou snaží vytvořit dojem světovosti, přičemž se utápí v pŕedvídatelnosti a místy přepísknuté dramatizaci. Potěší dobře obsazené role a vtipné vedlejší postavičky, celkově však Želary i přes svou zevnější krásu postrádají schopnost zasáhnout nitro. Příliš okázalé, příliš po povrchu klouzající... ()
Dramata na pozadí druhé světové války jsou bezesporu hřiště, na kterém současná česká kinematografie umí nejlépe zaválet (Je třeba zabít Sekala, Operace Silver A). Trojanovi lze vytknout snad jen výběr některých hereckých představitelů, kteří se jen stěží vymaňují ze svých zavedených škatulek (především Dušek) a taky celkovou rozvleklost, v které však kupodivu nezbude místo k objasnění některých pohnutek. Pak si člověk může myslet, že se stačí jenom okoupat.. ()
Galerie (48)
Zajímavosti (31)
- Natáčení probíhalo od března 2002 do května 2003, především na Slovensku, v oblasti kysuckého skanzenu Vychylovka, a také v obci Zázrivá na Orave. Nezvykle dlouhá doba filmování byla důsledkem potřeby získat záběry ze všech ročních období. (morgos)
- Věkový rozsah obsazení byl skutečně široký. Ve filmu hrálo šest dní staré novorozeně i devadesátiletá Zita Kabátová (stařenka). (morgos)
- K natáčení byly využity parní lokomotivy 310.072 z Plzně a 423.009 z Letohradu. (tzv)
Reklama