So weit die Füße tragen
Biele peklo
As Far as My Feet Will Carry Me
As Far as My Feet Will Carry Me
Obsahy(1)
Píše se rok 1944 a německý nadporučík Clemens Forell odjíždí vlakem z Bavorska na východní frontu. Na nádraží se loučí s rodinou a manželka mu přitom sdělí, že čekají další dítě. Forell slibuje, že se do vánoc vrátí, ale místo toho je jako válečný zajatec v Sovětském Svazu odsouzen na 25 let nucených prací v Gulagu na nejvýchodnějším cípu Sibiře. Forell s mnoha dalšími německými zajatci je transportován vlakem v nelidských podmínkách na Sibiř a dopraven do Gulagu, kde těží v dolech. Již po příchodu do Gulagu je konfrontován se zástupcem velitele Gulagu. Forell vzpomíná na svoji rodinu a když se mu naskytne příležitost k útěku, využije ji. Byla to však nastražená léčka a Forell i ostatní vězni jsou za to tvrdě potrestáni. Forellovi se však záhy naskytne další příležitost k útěku a to díky pomoci německého doktora, který zde ošetřuje nemocné a raněné. Pomocí něj se mu útěk podaří a pro Forella tím začíná strastiplná pouť přes celou Sibiř domů. (retrix)
(více)Videa (1)
Recenze (334)
Další velmi hezká filmová holubička ze sousedního Německa. Silný příběh o vojákovi, který za druhé světové války byl zajat a skončil ve východní Sibiři. Poté se pokouší utéci a větší část své cesty musí zvládnout pěšky...Určitě zajímavý scénář, který se obešel bez klišé (až na závěr) a ač působí nereálně, tak mu rádi uvěříte. Pokud se nemýlím, tak film je doknce zčásti podle skutečné události. Kvalitní snímek, který mohl být lepší, ale to bychom museli šťourat do všeho... ()
Výborně zpracovaný snímek, kde možná jen stopáž po úniku z lágru, mohla být asi přeci jen kratší. Hodně je tu diskutovaný konec scény na mostě (takhle by se to určitě nestalo a hlavně nevěřím, že by se ruský důstojník až takhle moc hnal za jednou osobou) a následný návrat domů. Je to sice dojemné a happy end jak má být, ale sedí mi to více než konec podobného snímku ÚTĚK ZE SIBIŘE. Jinak je film napínavý, ukazuje strašlivé podmínky nejen při transportu, ale i v samotném táboře a lidskou sílu jedince (výborný herecký výkon) jít za svobodou. Ač je Sibiř krutá, je přírodou nádherná. Jeden z lepších německých filmů. ()
Film podle skutečných událostí. Proti tomu nemám žádné námitky, první půle vypadá opravdu věrohodně a hodně se mi líbila. Ale pak už se asi režisér rozhodl jít svou vlastní (= špatnou) cestou, protože nikdo mi nenamluví, že by nějaký vrchní dozorce z gulagu na Čukotce pronásledoval tak urputně jednoho normálního uprchlíka přes půlku Sovětského svazu. A závěr je už naprosto přehnaný. Nebudu o něm mluvit, ale připravte se, že vás určitě překvapí. Ale asi to nebude moc milé překvapení. ()
Na film jsem se začal dívat aniž bych věděl, o čem vlastně pojednává. Zaujal mě název filmu. Když jsem na začátku zjistil, že film dělali Němci, tak jsem si říkal, že to bude spíše průměr. Hodně jsem se zmýlil. Již počáteční scéna ve vlaku je mistrně zvládnutá a natočená. Samotný pracovní tábor se jevil autenticky, což se mi zamlouvalo. Hlavní hrdina mi byl docela sympatický. Kdo mi ale sympatický nebyl a zahrál svou roli opravdu nejlépe, byl ruský zástupce velitele, který byl opravdu skvělý a v této roli bych si nemohl představit nikoho jiného. Následný útěk mohl sice být kratší, ale i tak se tam našly chvíle, při kterých se mi tajil dech. V rámci německých filmů vysoký nadprůměr. Hodnocení: 85% ()
Jarek Haxnavica to sepsal též, a to podstatně stručněji: Du du du, du po ledu, a dopředu du, a dozadu du! Du du du, du po ledu, a dopředu du.....Byť již léta tvrdím, že nácíček nemá právo si postesknout, neb měl zůstat sedět doma na prdeli a ne se srát do zbytku světa, tento film jednomu vtlačí do mysli i trošku toho soucitu a pochopení. Doporučuji však navařit pár barelů kávy a pod oční víka zarazit sirčičky. Jinak přijdete o velkou část potulky wehrmachtmanna po sajůzu! Né, že by to vadilo. ()
Galerie (43)
Photo © Angel Falls Filmverleih GmbH
Zajímavosti (16)
- Film je natočen na motivy stejnojmenné knihy, kterou napsal Josef Martin Bauer. Kniha vyšla i v ČR pod názvem „Kam až mě nohy donesou“. (Dragoni)
- Na záběru, kdy se Forellova dcera dívá na mapu je chyba. Atlas do kterého se dívá mohl být vytisknut až po roce 1991, protože v něm jsou vidět hranice států, které dříve byly součástí SSSR, jako například Ukrajina, Bělorusko, Litva, Lotyšsko, Estonsko atd. (Musak)
- Obaja starí otcovia hlavného predstaviteľa Bernharda Bettermanna boli naozaj po skončení druhej svetovej vojny poslaní do sovietskych zajateckých táborov. (MikaelSVK)
Reklama