Slunce, seno, erotika

Ano, tenhle díl se určitému většímu podílu trapnosti nevyhnul, ale co se mně na něm líbí jsou ty charaktery dovedený až do krajnosti. Hloupost lidí, která tu hraničí až s neexistencí mozku, maloměšťáctví (nebo spíš malovesničkovství) a čecháčkovství, závist, pomlouvání a posazení se na prdel před kýmkoliv z "venku" a tím spíš ještě z Ameriky. Pomyšlení, že si koupím kompl a hned mi miliony spadnou do klína, že na německýho prodejce vybalím zuby po mamince a ten mi kompl dá před nastavenou pěstí, pomyšlení, že tak dlouho režimem zakazovaná a potíraná erotika nás dokáže přiblížit "vyspělejším" státům ze západu. Tenhle film není ani tak k smíchu, ale k pláči a to proto, že spousta lidí taková opravdu je a není to rozhodně zanedbatelná spousta (o čemž svědčí i sledovanost některých pořadů). No a finále, kdy Helenka provolává Evropě obavy, že se Češi už blíží, se všemi těmi slepičinci, rozvrtaným dvorkem, řvoucí žárlící novomanželkou, senilní babičkou v posteli, hádavýma lidma, pivama a se vším tím uboze trapným, co se v tomto dílu stalo hlavním hrdinům, ten konec je prostě jedním z nejsatiričtějších konců českých komedií. (09.11.2006)

Úplně odpad to není, jenom je to strašně trapné. Na druhé straně je to nějaký odraz doby krátce po roce 89. A trochu guilty pleasure, takže jsem nemohl přestat koukat. Největší slanina tohohle díla je, ze oproti těm předchozím, které nějak ukazuji tehdejší vesnici, Erotika jede na nejlacinejsich trendech své doby. (21.05.2023)

Kamarád do deště 2, čtvrtí Básníci a Slunce seno erotika, to jsou tři nejzářnější příklady filmů trpících porevolučním syndromem (hlavně proto, že je lze snadno porovnat s předchozími díly). Tvůrci do nich za každou cenu cpou vše, co nová doba „umožňuje“, bez ohledu na to zda to to dané dílo vyžaduje. Hoštice vyrazí směrem Itálie, následně Itálie vyrazí směrem Hoštice, do toho nesmyslná (v obou významech) nahota a svobodné podnikání. Hnus jeden fialovej. Ale pod dvě hvezdy stejně nejdu.Tentokrát ale již jasně převažuje trapnost a nezachrání to ani jako vždy skvělá Růžičková. (19.02.2008)

Francouzsky(!) študovaný buran režíruje vesnické burany. Uráží mě to, ale co nadělám. Nádherně to popsal pan Nepil, ve své cestopisné knížce, když navštivil poklidný kempinkový tábor a představil si, co by se stalo s tou pohodou, kdyby tam přijeli podobní Troškovští burani. Při tomhle jednom odstavci jsem se nasmál více jak za celou Zdeňkovu tvorbu. Někdo holt umí srandu alespoň naznačit, Troška ji umí jen prodat. (25.03.2006)

Troška nám tu už trošku začínal babovřeskovatět. Tam, kde první díly nabízely výborně zvolenou sestavu herců i neherců, tam se teď promenáduje řádka italských eskapád, o něž se stará afektované duo Dejdar/Kaiser. A tam, kde dříve byly karikatury škodolibých vesnických drben a buranů, tam jsou teď vyloženě zákeřní a nesnesitelní kreténi... Baví zdaleka nejmíň. (03.04.2016)