Slunce, seno, erotika

Troškova trilogie Slunce, seno, ... je názorným příkladem toho, jak s každým dalším dílem klesá kvalita filmu. "Erotická" trojka, možná to bude i tím, že vznikla po revoluci, už postrádá osobité kouzlo předchozích dílů a působí místy už hodně otravně a nevhodně. Některé hlášky člověka stále pobaví, nicméně celá "erotická" linie filmu se minula účinkem. Troška prostě chtěl v kině ukázat pindíky a pipinky a zapomněl přitom na děj. V jedničce a dvojce mi nevadilo, že někteří herci a herečky přehrávali, avšak ve trojce mě to místy už hodně iritovalo, především v případě Kaisera a Dejdara. Nejspíš je dobře, že nedošlo k natočení "ufonské" čtyřky. I tak se ale Troška po letech vrátil na vesnici a obdaroval nás - či spíše potrestal - Babovřesky. (05.09.2022)

NOVA - Klasika, která mě osobně zatím ještě neomrzela. Když to dávají v TV, většinou zasednu. Procentuálního ohodnocení se zdržím, ale vzhledem k tomu, že jsem film viděl už alespoň 8x, né-li vícekrát, dávám 4 hvězdičky (with J.) // (19.3.2014) PRIMA - Opět to jedna z českých televizí vysílala a já zasedl. Jak jsem se posledně zdržel procent. hlasování, nyní si to neodpustím. Já se dobře bavil a některé hlášky (hlavně od Kelišky) byly fakt super. 80% // (20.8.2016) PRIMA - Stále 80%. (21.05.2012)

Závěr kultovní série se úplně nepovedl. Italská linka zůstane hořkou vzpomínkou na nově nabytou svobodu, na kterou většina ještě nebyla připravena, ale Troška to s mírou vidláctví stejně přehání. Nudistický festival už nedává vůbec smysl. Při honbě za lofasy a bobry se navíc úplně zapomnělo na humor. Troškův krok do Evropy však patří k tomu lepšímu, co jeho filmografie nabízí. (18.04.2022)

Některé filmy, a patří mezi ně celá Troškova trilogie, si pro mne zachovaly jakýsi přídech uvolňující se politické atmosféry, kteréžto uvolnění se dostávalo do souvislosti s mým sebeuvědomováním v dětském věku. Byly to filmy, v nichž se postupně, tak jak byly postupně natáčeny, objevovaly věci, které pro mne byly dosud jakési mlhavé tabu. Zároveň jsou krásným svědectvím o tom, jak se do našeho středoproudu otiskl stav tehdejší společnosti. To je ostatně důvod proč nedávám žádnému z těchto filmů, jejichž kvality mi nejsou blízké, nějaké radikálnější hodnocení. Slouží mi jako vzpomínka, otisk, reflexe absurdity, s níž jsme byli konfrontováni. (29.10.2012)

Zdeněk Troška se stejně jako tisíce českých turistů vydal na (scenaristickou lehce lechtivou) prázdninovou cestu do Itálie. Vyrazil z Hoštic a jako Venuše se mu zjevila hned na šumavských mokřadech vnadná Helena Růžičková. Hoštická Venuše. Taková masovka, ta cesta na Jadran. Jenom je škoda, že to byla jen cesta imaginární, filmová, a že tam Zdeněk se svou filmovou suitou nezůstal... (i když pana Vondrušky či Jirky Lábuse by byla škoda...) Ale ptejme se takhle: Co bude dál? Náměty zjevně nejsou vyčerpány... Slunce, seno a zoofilie? (11.07.2007)