Slunce, seno, erotika

Troškova trilogie Slunce, seno, ... je názorným příkladem toho, jak s každým dalším dílem klesá kvalita filmu. "Erotická" trojka, možná to bude i tím, že vznikla po revoluci, už postrádá osobité kouzlo předchozích dílů a působí místy už hodně otravně a nevhodně. Některé hlášky člověka stále pobaví, nicméně celá "erotická" linie filmu se minula účinkem. Troška prostě chtěl v kině ukázat pindíky a pipinky a zapomněl přitom na děj. V jedničce a dvojce mi nevadilo, že někteří herci a herečky přehrávali, avšak ve trojce mě to místy už hodně iritovalo, především v případě Kaisera a Dejdara. Nejspíš je dobře, že nedošlo k natočení "ufonské" čtyřky. I tak se ale Troška po letech vrátil na vesnici a obdaroval nás - či spíše potrestal - Babovřesky. (05.09.2022)

Zdeněk Troška se stejně jako tisíce českých turistů vydal na (scenaristickou lehce lechtivou) prázdninovou cestu do Itálie. Vyrazil z Hoštic a jako Venuše se mu zjevila hned na šumavských mokřadech vnadná Helena Růžičková. Hoštická Venuše. Taková masovka, ta cesta na Jadran. Jenom je škoda, že to byla jen cesta imaginární, filmová, a že tam Zdeněk se svou filmovou suitou nezůstal... (i když pana Vondrušky či Jirky Lábuse by byla škoda...) Ale ptejme se takhle: Co bude dál? Náměty zjevně nejsou vyčerpány... Slunce, seno a zoofilie? (11.07.2007)

Troška nám tu už trošku začínal babovřeskovatět. Tam, kde první díly nabízely výborně zvolenou sestavu herců i neherců, tam se teď promenáduje řádka italských eskapád, o něž se stará afektované duo Dejdar/Kaiser. A tam, kde dříve byly karikatury škodolibých vesnických drben a buranů, tam jsou teď vyloženě zákeřní a nesnesitelní kreténi... Baví zdaleka nejmíň. (03.04.2016)

Francouzsky(!) študovaný buran režíruje vesnické burany. Uráží mě to, ale co nadělám. Nádherně to popsal pan Nepil, ve své cestopisné knížce, když navštivil poklidný kempinkový tábor a představil si, co by se stalo s tou pohodou, kdyby tam přijeli podobní Troškovští burani. Při tomhle jednom odstavci jsem se nasmál více jak za celou Zdeňkovu tvorbu. Někdo holt umí srandu alespoň naznačit, Troška ji umí jen prodat. (25.03.2006)

Troška točil hodnejm srdíčkatejm lidičkám svou typickou buranskou řachandu pro nevinné zasmání, a nějak mu z toho nechtěně vylezla generační výpověď o všeurčujícím českém komplexu méněcennosti, která éru svého vzniku zachycuje s podobnou kousavou přesností jako Chytilové Dědictví. Omylem geniální. Se děsím, jakou neplánovanou satiru za deset let vykoukám z Babovřesků. (30.12.2021)