Slunce, seno, erotika

Troška točil hodnejm srdíčkatejm lidičkám svou typickou buranskou řachandu pro nevinné zasmání, a nějak mu z toho nechtěně vylezla generační výpověď o všeurčujícím českém komplexu méněcennosti, která éru svého vzniku zachycuje s podobnou kousavou přesností jako Chytilové Dědictví. Omylem geniální. Se děsím, jakou neplánovanou satiru za deset let vykoukám z Babovřesků. (30.12.2021)

Poslední díl z vesnické trilogie Zdeňka Trošky. Je na první pohled jasné, že se jedná o díl nejméně povedený, který už místy sklouzává do naprosto banálního příběhu, který se více snaží ukázat nahé ženy, než se pokusit o podobnou sžíravost jako v případě předchozích filmů. Nejlepší je jednoznačně část první, kdy jsme spolu s vybranými jézéďáky z Hoštic v Itálii, kde mají poznat, jak funguje Pláničkova metoda v praxi v jiném, modernějším prostředí. Češi vyjeli do ciziny. Tohle je sousloví, které dokonale popisuje situaci. Český vidlák se jede podívat do Itálie, nabalí si řízky a basy piv, aby přežil, protože ty mořský potvory se nedají žrát. Jako kdybychom nejezdili do ciziny proto, že chceme cizinu poznat, ale chceme, aby cizina poznala nás. Akorát kdo je na nás v cizině zvědavý? Proč někam jedeme, ale snažíme se to za každou cenu přizpůsobit Česku? To je Česko tak dokonalé, o tolik lepší? Pokud ano, proč vlastně vyjíždíme? Já vím, že tohle už se trochu změnilo, ale jsem si jistý, že jsou zde pořád rodiny, které jedou do ciziny a místo, aby ochutnali místní kuchyni, raději si přivezou něco svého. Já vím, má to i smysl, člověk neprožije dovolenou v průjmech, ale jestli se tohohle bojím, proč někam jezdí? Myslím, že dovolená takového rázu, kde si kolem sebe vytváříme malé Česko, nemá smysl. Musíme zkusit žít chvíli v Itálii, Řecku, apod. Pak si z toho můžeme něco odvézt. Nejen to, co si nakoupíme na tržišti a co můžeme ukázat jako důkaz toho, že jsme skutečně byli v cizině a že si nevymýšlíme. Filmu pak nejvíce ubližuje druhá část, kde se snaží jézéďáci být světoví tím, že se svlékají, stěhují na seník a spí u řeky za cedulí. Místy je to prostě nuda, hlavně po několikátém zhlédnutí si uvědomíte, že to je vlastně docela vyčpělé. První a druhý film série však stále mohu směle doporučit. Jen si u toho zapřemýšlejte a řekněte si, jestli v tom není kousek z vás samotných. Více: http://www.filmovy-denik.cz/2012/12/umirajici-zvire-4-vanoce-slunce-seno-2.html (03.03.2013)

Pyšová ukázala mléčné vaky. Dobrý. Tím bohužel skončil přínos pro kinematografii nejen z její strany, ale i ze strany celého díla. Autoritativním systémem zparchantělí vidláci vyjeli do Itálie. A jsou debilní. Zajeli i k rakušákům pro comp. Platí zlatým chrupem zinstantněného člena rodiny a kilčem s Klémou. Hi hi hi. Občas mají ,,erekce na slunci". No to mě poser mámo, to je hlína ty vole. No já fakt nevím. Kdyby Troška zůstal u režírování oper, které z duše nesnáším, pouštěl bych si je setsakra raději než tento pokus o sociologickou sondu do života českých venkovanů. A to jsem někde četl, že do Hoštic přijíždějí denně autokary s množstvím návštěvníků, lačných onoho zážitku spatřit na vlastní oči místo vzniku slovutné trilogie, popřípadě zahlédnout spěchající pozadí nějakého z místních statistů. Já bych tam pořádal safari s volnými loveckými lístky. (05.05.2012)

Docela paradoxně působí fakt, že zatímco předchozí díl vyprodával kina po tunách, tenhle díl se do kin skoro ani nedostal. Já kdysi odchyt v Mětské knihovně, ale bylo to tak, tak a bylo nás tam cca deset. První čás, kdy naši buránci jedou do Itálie mě fakt bavila, protože sledovat jak obyvatelé Hoštic buraní je fakt neuvěřitelný, hlavně díky dialogům. Ve druhé části se děj přesune do Hoštic a zábavnost rapidně klesá a behěm nahatýho finále u hráze klesá na nulu. I tak ovšem musím přiznat svůj úsměv během filmu, který se samozřejmě odráží v hodnocení: Jo a dostala mně poslední věta Helenky Růžičková, když v roce 1990 řvala " A te%d nás čeká budoucnost o který jsme ani nesnili." Ano Helenko, měla si pravdu o tom co se dneska tady děje, jsme skutečně nesnili. (17.10.2013)

„Čeho se bojíte, babičko, to je jenom další zkouška, co všechno ještě vydržíme“, je hláška, která trefně vyjadřuje celý tento snímek. Jednotlivé humorné situace (nemálo jich je bohužel za hranicí dobrého vkusu) film ještě zachraňují a buď jak buď, přes celkovou trapnost podání hlavní myšlenky jde o zábavnou věc. Troška sice vystihl, že mladá holka bez jakéhokoli společenského vzdělání a špetky vkusu může podlehnout myšlence laciného získání pozornosti či uznání tím, že se před galánem hned (zde doslova) svlíkne, ale když to dobře dopadne, nemusí se hned prostituovat… Jen by mu neuškodilo, kdyby tuto analogii kromě své oblíbené vesničky zkusil použít i na svůj film. Je vůbec k zamyšlení, jestli ta dekadence počátku devadesátých byla tak všudypřítomná, nebo zda vyvěrá z Trošky. Kvůli pár dobrým hláškám dávám ★★★, ale je to jen tak tak. Škoda. Toť tak to dopadá, když se moc tlačí na pilu… (30.08.2010)