poster

Poslední metro

  • Francie

    Le Dernier métro

  • slovenský

    Posledné metro

  • anglický

    Last Metro, The

Drama / Romantický / Válečný

Francie, 1980, 128 min

Nastala chyba při přehrávání videa.
  • kinej
    ****

    Truffautova režisérská taktovka zde dokonce zastiňuje i francouzské herecké velikány. Jeho divadelní epilog jen podtrhává jeho smysl pro experiment a hravost. Výborní nejsou jen Depardieu, či Deneuve, ale například i Bennent v roli režiséra Steinera, či krásně bezpáteřně ztvárněný cenzor. Deneuve dokonale zahrála ono rádoby nenápadné přehlížení Grangera. A Depardieu...škoda, že jej dnes těžko uvidíme v takové velké roli. Je to milý film, ale rozhodně to není taková bomba jako U konce s dechem. Chybí tomu více režisérovi nekompromisnosti(5.1.2009)

  • Baxt
    ****

    Překvapilo mě, jaký pozitivní a otevřený vztah nám Truffaut k divadlu předkládá. V mládí za druhé světové války, jak sám prohlašoval, prchal do potemnělých sálů kina a volně na toto období navázal prací nekompromisního filmového kritika Cahiers du Cinéma. Právě on, klíčový režisér francouzské Nové vlny, by mohl zavrhovat způsob, jakým jevištní představení ovlivnila kořeny mainstreamového filmu. A ono ne. Poslední metro je pocta, která si je vědoma všech jazykových rozdílů mezi divadlem a filmem. a) Nejistá budoucnost autorské hry Lucase Steinera poukazuje na rozdíly úhlů pohledu, s jakými jevištní představení diváci zpravidla sledují. Film je jistý, kontrolovatelný, finanční úspěch divadla je víceméně "o náhodě". b) Steinerovi nedělá problém celou hru nepřímo režírovat ze sklepa na základě hlasových projevů herců. Zvuk je v divadle neskonale důležitý, od zhruba páté řady jsou vám tváře herců skryty a tak nezbývá, než se držet hlasů a nejrozmáchlejších gest. Na druhou stranu film se i v dnešní době bez zvuku obejde - stačí když bude nahrán a dodán v rámci postprodukce. c) Divadlo zažilo několik generací, v nichž vznikaly rozpory ohledně důležitosti scény. Trend mezi 30. a 40. lety minulého století vrátil realistické kulisy zpátky do hry. Závěr Posledního metra se sebou nese na toto téma jeden kouzelný vtip. ___ A aby toho nebylo málo, Truffaut do ústředního úloh prozíravě obsadil Gérarda Depardieu, zkušeného divadelního herce a Catherine Deneuve, jejíž rodiče na prknech strávili celý život.(25.10.2011)

  • novoten
    ***

    Přestože Truffaut překvapuje jemnými zvraty i perfektním závěrem a dělá z Catherine Deneuve hereckou bohyni, je to právě oceňovaná divadelní vyprávěnka, která mě z režisérovy biografie příliš neoslovila. Možná za to může překvapení z nejednoznačné nálady a pocit, že si François s divákem občas hraje až moc a nebere se v klíčových okamžicích dostatečně vážně. Nenásilná satira tak podráží nohy příběhu a perfektní celkové uchopení pak vyzní trochu naprázdno.(27.4.2012)

  • AngelAngie
    *****

    Divadlu jsem nikdy neholdovala, nikdy mě nijak zvlášť nebavilo ani naživo ani když jsem na něj třeba koukala v TV, ale tenhle film to prolomil. Tohle je nádhera. Nikdy bych netušila, že byl Gérard takový krasavec.. já ho stále vidím jako onoho Obelixe.. avšak zde mě obdoural, ostatně i jako Catherine.(16.4.2009)

  • Lavran
    *****

    Přesvědčivé komorní drama o divadle, nasnímané a zrežírované nenápadnou divadelní formou. Kamera se soustředí na interiéry (kulisy) a herecký přednes opravdu svědomitě vybraných herců. Svět, který tušíme za hranicemi divadla a ponurých ulic je charakterizován pouze distribucí subtilních náznaků a dobových reportáží, díky čemuž se povedlo dokonale navodit stísněnou atmosféru okupace. Truffaut taktéž těží z velmi kvalitního scénáře, který dokáže vykouzlit rozličnou paletu nálad, a přesto nikde příliš netlačí na pilu. Finální fígl se splynutím dvou světů je výtečný! Holdujete-li kvalitním filmovým zážitkům, nenechte si Poslední metro za žádnou cenu ujet...(18.6.2008)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace