poster

Divoké dítě

  • Francie

    Enfant sauvage, L'

  • anglický

    Wild Child, The

Drama / Životopisný

Francie, 1970, 83 min

Nastala chyba při přehrávání videa.
  • Jeanne
    *****

    Kouzelný protipól k směšnému tarzanovskému tématu, kdoví proč úspěšně přežívajícímu v tolika filmech. Divoké dítě se tváří téměř jako dokumentární film. Sleduje vývoj „vlčího dítěte“, které tu není žádným „urozeným divochem“ z literatury romantismu. Objektem filmu je vlastní vývoj dítěte ve vztahu ke společnosti reprezentované jeho vychovatelem v podání Francoise Truffauta. Při tomhle výchovném, vzdělávacím a socializačním experimentu se oba vyvíjí a mění, upravují své postupy... Jednoduché obrazy důsledně sledují veškerou speciálně pedagogickou práci – ta se nějakým obdivuhodným zázrakem přesně drží postupů moderní speciální pedagogiky, konkrétně logopedie a surdopedie... zkrátka všech zásad pro práci s handicapovaným dítětem. Cesta vede od nácviku vzpřímené bipedální chůze k akceptováni lžičky s polévkou (V tomto ohledu se Truffaut nerespektující radosti velkého stolování nepouští dál a nerozvíjí víc obrazů. Ostatně jako ve svých ostatních filmech.) :-) Raději pokračuje zobrazením vytváření adekvátního systému alternativní komunikace. Jeho objekt výchovy, Viktor se nakonec dokáže nápodobou podepsat, samozřejmě, že mluvit se už nenaučí, ale snaživě artikuluje hlásky (Truffaut tu opět přesně postupuje od respiračních cvičení k fonačním až po vyvození hlásky. Dokonce ukáže i klasickou práci u zrcadla.). O tom všem a mnoha dalších detailech je Divoké dítě, které nerozptyluje svoji pozornost na problémy přicházející z vnějšku. Je to velice intimní film bez jakýchkoli vyhrocených okamžiků typických pro běžné „učitelské filmy.“ S těmi nemá nic společného. Raději nevtíravě vypráví o nezbytnosti lidské společnosti s její komunikací, ačkoli je plná svých chyb. Proto se Viktor na konci sám vrací a vyžaduje přímý lidský kontakt (volí si pohlazení hospodyně před nereálnou a nebezpečnou svobodou v lese). Už v polovině filmu upouští od projevů vlastní stimulace svého vnímání těmi všemi nápadnými, kývavými pohyby, jaké jsou běžné pro neslyšící nebo nevidomé děti, jimž se nedostává dostatek mezilidského kontaktu... Vedle Nikdo mne nemá rád nejkrásnější film o výchově.(30.12.2004)

  • Zazie
    *****

    Zase jednou film, u kterého jsem se bála, že přijdou závěrečné titulky a bude konec... Přitom je to celé tak prostinké, v podstatě zfilmované záznamy pedagoga, který se toho lidského zvířátka ujímá nejdřív jen jako vědeckého materiálu ke zkoumání. Velký obdiv zasluhuje především představitel malého Viktora. Jdu googlit, jak to bylo doopravdy a jak to se skutečným Viktorem nakonec dopadlo.(29.10.2008)

  • anais
    ****

    Příběh se trochu podobá Lynchovu Slonímu muži. Na rozdíl od svého mladšího druha neukazuje temnou stránku zobrazované doby. Rozdíl asi tkví v odlišnostech temné, „gotické“ Anglie a osvícenské Francie plné Russeaů, encyklopedistů a jim podobných. Truffaut se tedy nezabývá vykreslením, pátráním po smutné minulosti dítěte, které naše společnost odmítá považovat za inteligentní bytost, ale zaměřuje se „pouze“ na vztah žáka a učitele. Snaží se najít v nitru malého divocha člověka, lidskou stránku. Nejsem znalec Truffautova života, ale režisér v tomto příběhu asi spatřuje určitou paralelu mezi ním a Léaudem (jemuž je film věnován), který s Truffautem natočil několik filmů. Truffaut z něj vychoval člověka, jakým dnes je. Současně však malý divoch působí na svého učitele (kterého symbolicky hraje sám Truffaut). Film postrádá finále. Končí v podstatě tam kde začal, malý chlapec se má stále co učit, stejně tak jeho mentor. V lidech je stále co objevovat, proces nikdy nekončí. Oba hrdinové tak pokračují dál ve své cestě, i mimo plátno.(31.10.2004)

  • Kulmon
    *****

    Tarzan či Mauglí už tu byli, ale tenhle Divoch Viktor ne. Truffaut nám jakousi téměř dokumentární formou připravil ukázku, jak se vychovává takové vlčí dítě. Přitom neklade důraz na nějaké silné momenty, či přílišné emoce, aby se divákovi zalíbil, ale jede si po své lajně, tak jak to skutečně (asi) bylo. Film pak ukončí možná v nejlepším. Možná ne. Ale zase mi to tolik nevadilo. Trochu se skláním před Jean-Pierrem Cargolem a jeho hereckým debutem, který byl zároveň bohužel i derniérou. Natočil pak už jen jeden film. Bylo by zajímavé sledovat, kam to dotáhne. Zajímavosti: Truffaut zůstal věrný původním zápiskům Dr. Itarda, odlišil se jen v několika bodech: 1) Viktor nebyl zcela nahý, když jej poprvé chytili. Kolem krku měl kus košile. 2) Viktorovy vlasy byly mnohem delší, protože se absolutně nezajímal o hygienu či to, jak vypadá. 3) Jean Itard byl pouze mladý student medicíny, zatímco film předpokládá, že byl na úrovni Pinela. 4) Madame Guerin se stala téměř jeho matkou, kdežto film předpokládá, že mu dávala najíst a uklízela po něm. 5) Itard Viktorovi často mazal zadek, ale musel si dělat starosti se sexuální odezvou. Viktor měl často mokrou postel, ale Itard jej za to netrestal. Dovolil Viktorovi, aby se rozhodl, zda dá přednost ležení v mokré posteli nebo se toho oprostí. Tyto scény nejsou ve filmu ukázány. 6) Ve scéně, kdy má Viktor výbuch hněvu a hází písmeny abecedy, byly reakce jeho i dr. Itarda jiné než ve filmu. Viktor mlátil rukou do postele a začal házet horkými uhlíky. Naproti tomu Itard jej nezavíral do černé komory, ale otevřel okno, chytil Viktora za boky a naklonil Viktora z okna dolů, jako by jej chtěl vyhodit. To vše v pátém poschodí. Diváci mohou Truffautovi děkovat, že si vybral menší z obou trestů. *** Dr. Itard se o Viktora staral 5 let, nakonec v roce 1806 se Viktor přestěhoval k paní Guerinové a zůstal tam po zbytek svého života. Francouzská vláda celý život platila jeho péči. *** Skutečný Viktor zemřel, aniž by se oženil. *** Film není založen na románu. Byly to víceménně lékařské poznámky pojmenované Oznámení ministru vnitra o novém vývoji a nynejším stavu Divokého dítěte z Aveyronu. *** Truffaut ve filmu ukazuje skutečné události: 1) Viktor byl opravdu chycen lovci. 2) Pinel prohlásil, že Viktor je bezmocné zaostalé dítě, nevyléčitelný idiot. 3) Pařížané se skutečně chodili na Viktora dívat jako na atrakci. 4) Viktor opravdu preferoval písmeno O a přijal jméno Viktor. 5) Zdá se, že doktor Itard měl chlapce skutečně rád, stejně jako paní Guerinová a sousedé. 6) Viktor měl sympatie k Itardovi a paní Guerinové, ale nikdy se nezajímal o děti svého věku. *** Skutečný dr. Jean Itard byl šéf lékařů ve státním institutu pro hluchoněmé. Jeho práce jej nakonec přivedla na Francouzskou akademii věd. *** Ve filmu je použit stejný Vivaldiho koncert pro mandolinu jako v Truffautově předchozím filmu Nevěsta byla v černém (1968).(10.5.2009)

  • sud
    ****

    Hodně netypický a až dokumentaristický Truffaut. Skutečný příběh vlčího dítěte a jeho mentora je natočen s citem (černobílá tomu velmi sluší), bez jakéhokoli emočního vydírání či vypjatých srdceryvných scén. Ten klučina by si zaloužil klidně i Oscara a pan režisér klidně také, kdyby příběh pořádně rozvedl. Pane Francoisi, alespoň 100 minut by vás nezabilo, ne? Ale stejně je to nadprůměrné dílko. 80%(8.11.2008)

  • - Film je po autobiografické stránce věnován třeba Jeannu-Pierru-Léaudovi, žáku F. Truffauta, jež ztelěsnil hlavní postavy v mnoha jeho filmech např. třeba v Nikdo mě nemá rád. (Karlos80)

  • - Skutečný dr. Jean Itard byl šéf lékařů ve státním institutu pro hluchoněmé. Jeho práce jej nakonec přivedla na Francouzskou akademii věd. (Kulmon)

  • - Film se musel natáčet během léta, aby romský chlapec, představitel hlavního hrdiny Jean-Pierre Cargol nezameškal školní docházku. (Hwaelos)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace