poster

Divoké dítě

  • Francie

    Enfant sauvage, L'

  • anglický

    Wild Child, The

Drama / Životopisný

Francie, 1970, 83 min

Nastala chyba při přehrávání videa.
  • Jeanne
    *****

    Kouzelný protipól k směšnému tarzanovskému tématu, kdoví proč úspěšně přežívajícímu v tolika filmech. Divoké dítě se tváří téměř jako dokumentární film. Sleduje vývoj „vlčího dítěte“, které tu není žádným „urozeným divochem“ z literatury romantismu. Objektem filmu je vlastní vývoj dítěte ve vztahu ke společnosti reprezentované jeho vychovatelem v podání Francoise Truffauta. Při tomhle výchovném, vzdělávacím a socializačním experimentu se oba vyvíjí a mění, upravují své postupy... Jednoduché obrazy důsledně sledují veškerou speciálně pedagogickou práci – ta se nějakým obdivuhodným zázrakem přesně drží postupů moderní speciální pedagogiky, konkrétně logopedie a surdopedie... zkrátka všech zásad pro práci s handicapovaným dítětem. Cesta vede od nácviku vzpřímené bipedální chůze k akceptováni lžičky s polévkou (V tomto ohledu se Truffaut nerespektující radosti velkého stolování nepouští dál a nerozvíjí víc obrazů. Ostatně jako ve svých ostatních filmech.) :-) Raději pokračuje zobrazením vytváření adekvátního systému alternativní komunikace. Jeho objekt výchovy, Viktor se nakonec dokáže nápodobou podepsat, samozřejmě, že mluvit se už nenaučí, ale snaživě artikuluje hlásky (Truffaut tu opět přesně postupuje od respiračních cvičení k fonačním až po vyvození hlásky. Dokonce ukáže i klasickou práci u zrcadla.). O tom všem a mnoha dalších detailech je Divoké dítě, které nerozptyluje svoji pozornost na problémy přicházející z vnějšku. Je to velice intimní film bez jakýchkoli vyhrocených okamžiků typických pro běžné „učitelské filmy.“ S těmi nemá nic společného. Raději nevtíravě vypráví o nezbytnosti lidské společnosti s její komunikací, ačkoli je plná svých chyb. Proto se Viktor na konci sám vrací a vyžaduje přímý lidský kontakt (volí si pohlazení hospodyně před nereálnou a nebezpečnou svobodou v lese). Už v polovině filmu upouští od projevů vlastní stimulace svého vnímání těmi všemi nápadnými, kývavými pohyby, jaké jsou běžné pro neslyšící nebo nevidomé děti, jimž se nedostává dostatek mezilidského kontaktu... Vedle Nikdo mne nemá rád nejkrásnější film o výchově.(30.12.2004)

  • Slarque
    ****

    Truffaut to měl celé skvěle promyšlené – kamera, hudba, příběh... všechno k sobě pasuje na jedničku. Podobné filmy stojí a padají s výkonem představitele hlavní role a Jean-Pierre Cargol je naprosto výborný. Od ostatních se chtělo jen, aby mu to nekazili a žádné velké herecké výkony nebyly vyžadovány. A tak se režisér (předpokládám, že pro snazší práci se svou hlavní postavou) obsadil do role vychovatele. A rozhodně to nekazil. Velmi dobré, téměř perfektní (90%).(19.8.2009)

  • Snorlax
    *****

    Tak trochu jiný Truffaut, ale přece zase o lásce. Krásně, citlivě natočeno bez zbytečného sentimentu.(28.3.2015)

  • AngelAngie
    *****

    "Jak to dopadne, když si Knihu džunglí vezme pod svá křídla F. Truffaut?" Samozřejmě uvozovky zde být musí, protože je to nadsázka... avšak která svým způsobem funguje i jako jasně daná věc. Příběh o chlapci žijícím v divočině, kterého lovci odchytí a on je vsazen do normálního života člověka. Na někoho to může působit směšně, že vůbec tohle natočil mistr Truffaut, ale opak je pravdou. Ten film je vynikající jako všechna jeho díla a Divoké dítě je zase rozšíření jeho talentu o míle daleko. Představitel divokého dítětě byl mistrovský... však, posuďte sami!(14.9.2009)

  • igi B.
    ****

    >Pravdivý< příběh "Lesního divocha z Aveyronu" dle monsieura F.T. . . . Film vyniká zvláštní atmosférou jakéhosi vlídného >dokumentu< , bohužel však d.m.s.n. až příliš poetického, což celému příběhu jako takovému ubírá trošku na autenticitě. Vše ovšem naopak napravuje vydařeně zobrazená realita dobového prostředí, životního stylu i výchovných metod a chování postav vůbec, podpořeno pak výtečně zakomponovanou hudbou mistra Vivaldiho. Nu, nakonec snad i přes otevřený konec (filmu, ne skutečného příběhu, že...) se panu doktorovi podařilo (jak píše ve svých záznamech) "...divocha přerodit na člověka mravního..." a snad si i v posledním záběru uvědomil, že k civilizované bytosti nepatří jen poslušnost, způsoby, inteligence, učení a dril, ale i ono lidské pouto, které vytvoří si člověk i díky největšímu možnému množství citu a lásky mu poskytnuté (o což se v mezích možností snaží ta dobrá paní Guerinová), které nakonec i sám malý Victor svým návratem >domů< svým poručníkům projevil... Poctivé čtyři hvězdičky, i díky citlivému - a výbornému(!) - hereckému výkonu Jean-Pierra Cargola v roli malého nalezence Victora... - - - - - (Poprvé viděno 29.10.2008 na ČT2, komentář zde jako čtvrtý - 29.10.2008)(29.10.2008)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace