451° Fahrenheita

451°, the temperature at which the book paper catches the fire. Bradburyho klasika jako první barevný snímek Francoise Truffauta o režimu, který se cítí ohrožen myšlenkami v knihách a přemýšlením lidí celkově. Režisér, který aktivně bojoval proti veškeré manipulaci ve francouzském filmovém průmyslu 40. a 50. let, snad pro toto téma nemohl být vybrán vhodněji. Navíc dokazuje, že knihy svým zfilmováním nemusí vždycky ztratit svoje kouzlo a pomocí mnoha výborných nápadů, například uvedením 'titulek' pouze mluveným slovem, aby divákům přiblížil svět bez 'písmenek', na atraktivitě filmu ještě přidává. (05.07.2010)

9 z deseti knihomolů páchá po zhlédnutí 451 stupňů Fahrenheita seppuku kovovou záložkou (kde jsou mé painkillers?!?). V dobách, kdy místní soudruzi neměli ani černobílou televizi o rozměrech 10cm x 10cm, buržoustům za kanálem La Manche visela na zdi normálně plazmová televize! S Bradburyho předlohou jsem ještě tu čest neměl, ale po zhlédnutí tohoto výborného snímku se ve frontě nepřečtených knih posunula tak o stočtyřicet míst dopředu. Slušné scífko, byť 1984 je přeci jen krapet jinde. (16.06.2019)

Knižní předlohu jsem měl v rukou před více než dvaceti lety a kromě kostry příběhu o totalitní společnost s nenávistí ke knihám si z ní mnoho nepamatuji.  Ale naladěn zhlédnutou epizodou Twilight Zone The Obsolete Man a doporučením od oblíbence W. Kuffalta jsem se pustil do filmové adaptace. Dopadla pak prakticky na jedničku.  Představa dystopické totalitní společnosti, kde jsou lidé manipulováni  zejména televizí, kde nikoho nezajímá historie, kde lidé zcela zapomněli na některé emoce, kde si manželé nemohou vzpomenout, jak se seznámili a spousta dalších detailů  deviace a degradace společnosti. V tomto podivném světě se pak prohání požárníci (o nichž si někteří vyprávějí pověsti, že kdysi hasili požáry...) a spalují nenáviděné knihy, které by mohly v lidech znovu probudit dávno zapomenuté emoce a nedej bože nastartovat pečlivě vymývaný mozek k nepřípustným myšlenkám, třeba o svobodě. Ale přes veškerou snahu zde nijak přesněji neidentifikované, ale všudypřítomné moci v lidech pořád zůstává zrnko vzdoru, jenž by právě prostřednictvím znalosti z knih mohlo i vyklíčit.   A což teprve, když je moc zrazena někým, kdo byl "vytvořen", aby ji prosazoval...  Skutečný charakter zvrácené moci a vzdoru proti ní eskaluje v geniální scéně "upálení čarodějnice", kde mi při uvědomění si oné symboliky běhal mráz po zádech, stejně jako při téměř neviditelném, ale zcela záměrném detailu "Až na popel! " A v ukazující pravici drží velitel zásahu proti knihám zrovna Mein Kampf. Vynikající filmový zážitek, který jen zvýšil mou chuť se zas jednou na čas  vrátit do světa knih. A Rayem Bradburym bych mohl začít. Záložku dávám na stranu č. 5. (25.06.2021)

„SPÁLÍME JE NA POPEL A POTOM SPÁLÍME TEN POPEL.“ /// Film pro pamětníky, kteří pamatujou časy, ve kterých se city, vzrušení i vzdělanost hledali v knihách a kdy se dalo lehce zbavit nepohodlný osoby. Další starej film, kterej ve mně nebudí emoce, páč my mladší máme Equilibrium (který je na tom asi podobně). /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Stejnojmennej román, kterej v roce 1953 napsal Raymond Douglas Bradbury, číst nebudu. 2.) Klukům na stanici neustále vopakuju, že hasič nemá požár hasit, ale zakládat. 3.) Umím nazpaměť knihu. 4.) Thx za titule „Bleemie“ a „majo0007“. /// PŘÍBĚH **** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ * (14.02.2016)

Skvelé. Truffaunt bol fantastický režisér. Aj napriek niektorým nedotiahnutým veciam ( fungovanie sveta, niektoré divné dejové skoky, triky vyzerajú ako od Eda Wooda) musím ísť na plné hodnotenie, pretože atmosféra a hlavne finále vo mne ostanú veľmi, veľmi dlho.btw. film má asi najlepšie úvodné titulky ever! (26.11.2013)