451° Fahrenheita

Knižní předlohu jsem měl v rukou před více než dvaceti lety a kromě kostry příběhu o totalitní společnost s nenávistí ke knihám si z ní mnoho nepamatuji.  Ale naladěn zhlédnutou epizodou Twilight Zone The Obsolete Man a doporučením od oblíbence W. Kuffalta jsem se pustil do filmové adaptace. Dopadla pak prakticky na jedničku.  Představa dystopické totalitní společnosti, kde jsou lidé manipulováni  zejména televizí, kde nikoho nezajímá historie, kde lidé zcela zapomněli na některé emoce, kde si manželé nemohou vzpomenout, jak se seznámili a spousta dalších detailů  deviace a degradace společnosti. V tomto podivném světě se pak prohání požárníci (o nichž si někteří vyprávějí pověsti, že kdysi hasili požáry...) a spalují nenáviděné knihy, které by mohly v lidech znovu probudit dávno zapomenuté emoce a nedej bože nastartovat pečlivě vymývaný mozek k nepřípustným myšlenkám, třeba o svobodě. Ale přes veškerou snahu zde nijak přesněji neidentifikované, ale všudypřítomné moci v lidech pořád zůstává zrnko vzdoru, jenž by právě prostřednictvím znalosti z knih mohlo i vyklíčit.   A což teprve, když je moc zrazena někým, kdo byl "vytvořen", aby ji prosazoval...  Skutečný charakter zvrácené moci a vzdoru proti ní eskaluje v geniální scéně "upálení čarodějnice", kde mi při uvědomění si oné symboliky běhal mráz po zádech, stejně jako při téměř neviditelném, ale zcela záměrném detailu "Až na popel! " A v ukazující pravici drží velitel zásahu proti knihám zrovna Mein Kampf. Vynikající filmový zážitek, který jen zvýšil mou chuť se zas jednou na čas  vrátit do světa knih. A Rayem Bradburym bych mohl začít. Záložku dávám na stranu č. 5. (25.06.2021)

Na antiutopiích mě vždycky nejvíc baví ta bezmoc a bezvýchodná situace hlavních postav, které se systému pokusí postavit. Tyto ingredience jsou tu přítomny, takže spokojenost. Menší problém mám ovšem s tím, že si nedokážu tak úplně vysvětlit, proč by popisovaná společnost chránila svou moc právě tímto způsobem a těmito prostředky. A taktika odboje (lidé knih) je také přinejmenším sporná. (31.05.2011)

Nechal jsem se nalákat na poměrně vysoký hodnocení od ostatních uživatelů, ale film byl pro mě spíš zklamáním. Dost jsem se u toho nudil a hlavně mi nějak ve filmu úplně chyběla ta depresivní atmosféra, o které všichni píšou. Když to porovnám třeba s filmem 1984, tak tohle proti tomu vypadá jak epizoda z Beverly Hills 90210. Tady hlavní hrdina v práci spálí pár knih, pak se vrátí do svýho luxusního domu, kde na něj čeká jeho krásná manželka a oba vypadaj, že jim nic neschází. Na mě film působil chvílema docela optimisticky. Možná kdybych si přečet knihu, tak bych se do příběhu dokázal líp vcítit, ale těžko říct. Navíc film mě teda na knihu nenalákal ani trochu, takže nemam v úmyslu si jí přečíst. Spíš to berte tak jako 2,5 hvězdičky. Zajímavá byla dvojrole Julie Christie. Jinak "trik" s létajícími policajty by se spíš hodil do nějakýho filmu od Eda Wooda. --- update asi o 5 let později: Tak jsem začal číst knihu a v půlce jsem se na to vysral. Ta předloha je taky nudná, takže se nedivim, že je nudný i filmový zpracování... (26.08.2006)

Knihu jsem zatím nečetl, ale troufám si tvrdit, že bude určitě lepší, než film. Ten mě totiž docela zklamal. Mám rád filmy o dystopických společnostech a ze začátku mě to bavilo. Po povinném zvratu, kdy se zastánce režimu přidá na druhou stranu se ale vlastně nic nestane. Nastínění moci médií, kdy si systém prostě vybere náhodného viníka, aby demonstroval sílu byl super. Ale konec v komunitě knižního klubu byl fakt debilní. Čekal jsem prostě lepší tečku a přišlo mi, že to vyšumělo do ztracena. (16.01.2016)

Oskar Werner, jako požárník Montag, ve sci-fi snímku Francoise Truffauta - Fahrenheit 451, kde požárníci místo hašení, požáry zakládají. Jejich zlost je vylita na nevinných knihách, které jsou zakázány a jejich držení či dokonce čtení, je těžkým zločinem. Knihy dávají lidem pocity, sny, ideály, pomáhají jim při hledání své vlastní identity a proto jsou považovány za zlo a jasnou totalitní mocí (vládou) hromadně ničeny. Postupem času Montag začne knihám opět přicházet na chuť a postaví se proti režimu. Film, který by si neměl nechat ujít žádný milovník sci-fi žánru, režiséra Truffauta, či spisovatele Raye Bradburyho, který napsal knižní předlohu. Za zmínku stojí také hudba Bernarda Herrmanna, který se opravdu vyznamenal a jeho temné tóny skvěle doplňují napínavý děj. Je otázkou, zda je závěr filmu skutečným happyendem. Lidé stejně knihy pálí, ale než tak učiní, naučí se dokonale celé jejich znění, aby už jim je nemohl nikdo vzít. Myšlenka dobrá, i když mrazivá, ale těch pár závěrečných minut, kdy se skupina lidí po lesích bifluje texty knih, trochu sráží výsledný dojem z jinak výborného filmu. (13.10.2011)