Příběh Adély H.
-
Histoire d'Adèle H., L'
-
Story of Adele H, The
Drama / Historický / Životopisný
Francie, 1975, 96 min
Režie:
François TruffautObsah
-
Píše se rok 1863 a do Halifaxu přijíždí mladá žena, slečna Lewlyová, aby našla poručíka Pinsona, do kterého se hluboce a vášnivě zamilovala. Obojí je však klam. Slečna Lewlyová je ve skutečnosti Adéla Hugová, dcera slavného francouzského básníka a spisovatele a mladý sličný důstojník už miluje jinou a Adélina pozornost je mu osobně i společensky na obtíž. Adéla je však svou láskou posedlá, pronásleduje svého bývalého milence na každém kroku, pozoruje ho jako voyeur a píše mu dopisy, na které on neodpovídá. Film vychází ze skutečného příběhu Adély Hugové, která svou sebedestruktivní posedlost zaznamenala ve vlastním deníku. (oficiální text distributora)
Píše se rok 1863 a do Halifaxu přijíždí mladá žena, slečna Lewlyová, aby našla poručíka Pinsona, do kterého se hluboce a vášnivě zamilovala. Obojí je však klam. Slečna Lewlyová je ve skutečnosti Adéla Hugová, dcera slavného francouzského básníka a spisovatele a mladý sličný důstojník už miluje jinou a Adélina pozornost je mu osobně i společensky na obtíž. Adéla je však svou láskou posedlá, pronásleduje svého bývalého milence na každém kroku, pozoruje ho jako voyeur a píše mu dopisy, na které on neodpovídá. Film vychází ze skutečného příběhu Adély Hugové, která svou sebedestruktivní posedlost zaznamenala ve vlastním deníku. Komentáře uživatelů k filmu (48)
-
Houdini
Oscar 1 nominace: Herečka HR - Isabelle Adjani(9.4.2004)
-
Douglas
Příběh o lásce, která nemá daleko k šílenství... vlastně blíž, než si hrdinka myslí.(30.5.2002)
-
Matty
Šíleně, celým srdcem a celým tělem milující žena na svém příkladu dokazuje, že ryzí láska ve své podstatě není normální. Adéla nedokáže iracionalitu stavu zamilovanosti skrývat a postupně se vzdaluje okolnímu světu. Okolní svět, reprezentovaný duchovně i hmotně režisérem (ten jeden přímý pohled, který Adéle věnuje, není zrovna chápavý) si zas od nemocné hrdinky drží zdravý odstup. Své varování, kam až může jindy vlídněji pojímána oddanost zajít, Truffaut opět obohacuje (expresivními) románovými prvky. Nešetří dopisy ani knižními popisy a díky propojenosti hlavní postavy s jistou významnou osobností literatury mohl příběh zničující lásky obohatit o zamyšlení nad nelehkým údělem umělcovým. Je to film drásavý, vzhledem ke svému knižnímu charakteru dobře čtivý, navzdory svému knižnímu charakteru velmi autentický a především výtečně obsazený. Proměna Adjaniové bere dech a žádá slzy. 85% Zajímavé komentáře: Tsunami_X, Cushing(19.12.2008)
-
AngelAngie
Lidská posedlost po jiném člověku je zbraň nejnebezpečnější. Proti takové je kdejaká nebezpečná šelma či lidožravý žralok pouze domácím mazlíčkem... A to nám chtěl tímhle snímkem, který je mimo jiné natočen podle skutečné události, F. T. říct. Co mě naprosto ohromilo jako první, to byl výběr hl. herečky, na kterou když jsem se podívala, tak mi běhalo hlavou - ten Truffaut to měl zmáklý, točil nejlepší filmy a nabízelo se, že bude mít nejhezčí herečky, ale že až takhle? Hmm... A stejně tak představitel muže, po kterém Adéla touží... Po příběhové stránce by se mohlo jevit, že příběh drhne a kamera ani tolik nevypráví, ale ono se stačí ponořit do Adéliny postavy a údiv a poklona jsou tady hned.(15.9.2009)
-
kiddo
Velice dobrá studie obsedantní posedlosti vlastní vidinou štěstí, která není ochotna přijmout realitu, jaká je. Konec je žel bohu nijaký a vyšumí příliš rychle.(24.9.2009)
-
novoten
Hluboká tůně oddané lásky žízeň nezažene. Pro tyhle oči by se měli muži prát, ne je nechat plakat.(16.11.2008)
-
igi B.
Jak snadno lze si ze života udělat peklo... Jenže - kdo cosi podobného neprožil, nepochopí. Co je to posedlost, skrývající se za slovy o lásce. Vyznání, slzy, sliby, lži, výčitky, výhružky, křik... Neodbytnost, manipulace, intriky a vydírání... Dnes by se řeklo "stalking" a snadno určena diagnóza... . . . Truffautův film je z čistě uměleckého hlediska výtečně vystavěnou studií patologického vztahu jedné pošetilé a nešťastné hysterky k vysněnému muži, který snad(?) ji někdy dříve "miloval" (ach, co v oněch dobách se všechno dalo skrýt ve slovech "miluji Vás"...), ona pak přivlastnila si ho ve své víře v lásku, která však neopětovaná se jí (jim!) stává peklem. Věčný příběh, zde shodou okolností na podkladě jedné konkrétní skutečné události. . . . Sebetrýznící svéhlavičku Adélu (pomateně >milující< svého samce - "nejkrásnějšího Alberta" - tak, že mu i pošle holku na jednu noc, protože on "má právo na všechny ženy světa"...) hrající I. A. je ve svém mládí vskutku nádherná a navíc skvěle usazená ve své roli a naštěstí pod mistrovým vedením nepodlehla žádnému zbytečnému přehrávání, k němuž by podobně rozervaná postava sváděla. Zkrátka - stylové, brilantní kostýmní drama, tak jak jen F.T. umí natočit. Skvělé. Pět hvězdiček za příběh - i za úžasnou Isabelu Adélu... ;-) . . . A jen tak mimochodem - Adéla H. dožila se nakonec požehnaných pětaosmdesáti let. - - - P.S. Ano, film nemá žádné strhující tempo - ale (a) proč taky. Tohle přece není žádný hollywoodský psychothriller někdy z půle devadesátých... - - - - - Poprvé viděno 12.11.2008 na ČT2, komentář zde jako sedmý - 12.11.2008(12.11.2008)
-
tahit
Setkání s nejosobitějším klasikem francouzského filmu režisérem François Truffautem má vždycky zvláštní filmovou příchuť. Jeho díla se vždycky zapíšou do povědomí. Způsob jakým je tento film natočen, aniž by se podbízel, je dokonalý. Příznivou okolností pro film je půvabná herečka Isabelle Adjani v hlavní postavě. Dokonce se mi zdá, že tvůrce François Truffaut s postavou Adély H. trochu sympatizoval s milostným zoufalstvím. Ať tak činil záměrně nebo nikoli, udělal to opravdu nenápadně a pojal film s přesvědčivou věrohodností. Co říci závěrem, možná byla postava Adély složitější a její láska měla více odstínů, kdo ví? Myslím, že tento příběh se klidně může odehrát nebo se může kdykoli přihodit i dnes. A teď ještě malou poznámku na adresu producentů DVD, nebylo by možná na škodu tento netuctový film uvést do prodeje, alespoň pro filmové fajnšmekry, protože má nesporně filmovou hodnotu.(24.12.2010)
-
Gilmour93
Dcera slavného muže tonoucí v neopětované lásce měnící se postupně v blouznivé šílenství. Truffaut opět o temných zákoutích nejsilnějšího lidského citu provázeného mnohdy slepou pošetilostí. Jako šťouravý hnidopich si neodpustím poznámku, že křehká Isabelle Adjani rozhodně nevypadala v průběhu filmu na 33 a více let..(13.11.2008)
-
LiVentura
Geniálně prosté a přeci velice hluboké a prostě profesionální.....to jest celý Truffaut...!(12.11.2008)
-
Slarque
Tohle šlo zase nějak mimo mne. Svéhlavá, zamilovaná, čím dál více odtržená od reality, až se s ní rozešla úplně. Isabelle Adjani je sice krásná a hraje báječně, ale dojem, že jediné, co je na téhle historii zajímavé, je, že se opravdu stala, to nezachránilo.(22.8.2009)
-
anais
Nejkrásnější je scéna s Truffautovým cameem. Ve chvíli, kdy si ho hrdinka splete se svým milým, režisér dokázal v jediném pohledu vyjádřit atmosféru celého filmu - překvapení, nepochopení, a současně snahu pochopit. Ale asi nemá cenu vyzdvihovat jednu scénu, když jich tu je tolik - v krásném souzvuku hudby, kamery a hereckého výkonu Isabelle Adjani.(3.11.2004)
-
Iggy
Podle mě naprosto nezajímavý příběh (jediné zajímavé na něm je, že se opravdu stal) natočený naprosto nezajímavým způsobem. Nemůžu si pomoct, ale stejně jako u Truffautových Dvou Angličanek a kontinetu jsem se příšerně nudil.(13.11.2008)
-
Sofia
Krásná a skvěle hrající Isabelle Adjani ve smutném příběhu o destruktivní neopětované lásce. Přesto mi ve scénáři něco chybělo - asi nějaké vysvětlení, proč se z ní stalo to, co se z ní stalo - třeba dispozice v rodině? Takhle mi to přišlo těžko uvěřitelné a chvílemi i nudné.(9.2.2006)
-
Skip
Jak láska dokáže s člověkem zamávat, to by jeden nevěřil. Výborný herecký výkon Isabelle Adjani a skvělá Truffautova režie (ostatně jak jinak).(12.12.2009)
-
Historik
Bylo to výborné, na druhou stranu mi ale něco říká, že už možná nebudu mít nikdy potřebu si to znovu pustit. Já totiž nejsem příznivcem filmů podle skutečných událostí. Vadí mi, že tu není prostor pro fabulaci, že se to bude odvíjet předem daným směrem a také to předvídatelně (často víme dopředu jak, protože ten příběh známe) skončí. Ale musím uznat, že tohle se velmi povedlo....takže možná se na to přece jen ještě někdy kouknu.(13.11.2008)
-
kobejn
Klobouk dolu Isabello.(16.10.2009)
-
MartinNDL
Bolest a utrpení si jde s láskou ruku v ruce. V tomto případě se nejedná o reklamní slogan BDSM salónu. S Truffautem jsem se již dávno shodl, že význam lásky je v nenaplnění. Síla spočívá ve snění, představách, touhách a vzpomínkách. Jde o tragický, nikdy nedokončený děj, směřující k smrti. Adéla je pro Pinsona přitažlivá jako Hugova dcera, evropský úlet, objekt dobývání. Její zamilovanost a posedlost, její podmanění ho odpuzuje. Žena je jako šelma. Po lovu, který je zároveň cílem, se stává pouze trofejí k chlubení. Domestifikací ztrácí atraktivitu. Adela se vzdává osobnosti, kterou dost možná nikdy neměla a oddává se touze, fanaticky jde za svým snem. Jenže právě to pro ni nutně znamená tragédii. Srdce Pinsona může mít pouze za předpokladu, že on nikdy nezíská to její. Svatba, po které Adela bytostně touží, je zcela nemožná. Propojenost bolesti a utrpení s láskou, libidem a příjemným prožitkem je Truffautem skvěle ztvárněno ve vzpomínkově snových scénách, kdy se spící Adele hodí hlavou myšlenky na smrt své sestry, ale její fyzický projev může být stejně tak krajně trpící jako vrcholně sexuální. Většina ze skvělého hraní krásné Isabelle Adjani je velmi minimalistického rázu. Spousta informací je v očích a "uvnitř". Většina myšlenek je nám sdělena i nahlas, ústy hlavní hrdinky, stejně jako hlasově doprovází psaní svých dopisů. Truffaut tak zdůrazňuje propojenost obou rovin - významnou roli vnitřního života. Jde o jakési psaní románu. Adela se radikálně rozkládá uvnitř, ale neztrácí nic ze své krásy. Vnější chátrání je reprezentováno opotřebováváním šatů, popřípadě nasazením brýlí.(12.12.2011)
-
Cushing
Oproti Dvěma Angličankám problém s diváckou lhostejností -- urvat emoce, zájem a soucit diváka se Adele H. nepodařilo. Na druhou stranu je zde zcela jasně rozkryto, PROČ ta žena takhle pitomě jednala. Láska je vždycky záludná a v tomhle případě zástupná. Za Adeliným hysterickým zamilováním hledejme spíše narcismus a komplex méněcennosti, hledání své vlastní hodnoty, svého smyslu ve světě, který vašeho otce považuje div ne za boha. Děti slavných rodičů to mívají těžké. A mimochodem -- až při shlédnutí tohoto filmu jsem pochopil, že deníky Adele Hugové byly (musely být) primárním inspiračním zdrojem pro Fowlesův fenomenální román Francouzova milenka, fenomenálně zfilmovaný Karlem Reizsem v 80. letech.(14.11.2008)
-
kusper
Truffaut a to co umí nejlépe. Ženy v extrémních situacích.(13.11.2008)
