Uličníci

Film je sice oslava mládí a lásky, ale dovolím si tvrdit, že krom scény, kdy jsou kluci v amfiteatru a střílejí po sobě (a následně padají k zemi), film nenabízí naprosto nic zajímavého. Je to sice příjemné zamyšlení nad dětským nepochopením principů dospělého světa, ale zpracování se pohybuje někde na pomezí českého bylo nás pět a domácího videa... I když je to Truffaut, tak nedokážu dát víc :-( (17.10.2004)

Bezstarostné, prosluněné dětství. Nevinné klukovské lumpárny a dovádění, ale i krutost z nepochopení. Krásná a navždy nedosažitelná Bernadette. Vzpomínka na její vlající sukně. Na kolo opřené o strom. Na jejího tajemného milence a tenisový míček. Konejšivá příchuť uplynulého léta, prázdnin, času svobody a vzrušení. Pokropený kropič. Společné jízdy na kole. Dlouhé procházky. Držení se za ruce. Polibek v kině. Něžnosti v přírodě. Sladkost i hořkost. Radost i jemný smutek. Vzdálené i blízké. Jean Vigo i Jean Renoir. Takoví jsou Uličníci, takový je film-život. (13.01.2011)

Uličníci jsou nejpoetičtějším Truffautovým filmovým výtvorem, jeho charakteristický vyprávěcí styl potřeboval nabrat zkušenosti. Uličníci jsou jeho počátkem a forma zpracování se již zaměřuje na zachycení intimní nálady. Vložené symboly nevyčnívají, ani nenarušují poetické prostředí prosluněného letního času. Středem zájmu je Bernadette (půvabná Bernadette Lafont), bezstarostná mladá místní kráska v romantickém opojení života. Doplněním zájmu je Gérard (příjemný Gérard Blain), mladý tělocvikář, zdatný horolezec a vášnivý milenec. Pozorovaní zprostředkovává pětice nezbedných kamarádů ze školních lavic (Alain Baldy, Robert Bulle, Henri Demaegdt, Dimitri Moretti a Daniel Ricaulx), škodolibí ve svých dětských hrách a neuvědomělé celoplošné zamilovanosti přirozené krásy. Klukovské rozdychtění se nepopírá. Sluneční svit doprovází hlas vypravěče (Michel François). Uličníci jsou slušivým počinem z počátku filmařské kariéry slavného a obdivovaného muže. Příjemně osvěžující poetismus! (30.04.2018)

Své dětské bohyně jsem nikdy s nikým nesdílel. U tohoto filmu jsem si uvědomil, jak specifický a v určitém smyslu perfektní je dětský pohled na svět. Schopnost idealizovat se blíží právě stavu zamilování. Truffaut to nejspíš věděl, stejně tak, že ideály životní i milostné lze v dospělosti tvořit pomocí filmů. Fotografie mi nikdy nenahradí vzpomínku, většinou ji zdeformuje, zničí. Obraz, báseň, film však nikoliv. (16.12.2011)

YouTube/// Obsazení 6/10 Děj 7/10 Hudba 7/10 Efekty 2/10/// +žánr romantická komedie, věrný své době -kvalita obrazu a technické problémy při sledování (ale za to film nemůže) ///Docela poutavý snímek, který mě skutečně zaujal, pobavil a občas jsem se i pousmál. Vysoké hodnocení film chápu, u mě jej však sráži stáří filmu, ale snad ho někdy uvedou v TV, abych si ho pořádně vychutnal./// Celkem 58%/// (26.10.2006)