La Peau douce
Angústia
Hebká koža
The Soft Skin
The Soft Skin
Režie:
François TruffautKamera:
Raoul CoutardHudba:
Georges DelerueHrají:
Jean Desailly, Françoise Dorléac, Nelly Benedetti, Daniel Ceccaldi, Maurice Garrel, Catherine-Isabelle Duport, Jean-Louis Richard, Philippe Dumat (více)Obsahy(1)
Pierre je známou osobnosťou literárneho sveta. Žije pokojný rodinný život s manželkou a dcérou, až kým sa nezoznámi s krásnou mladou letuškou Nicole. Nejaký čas vedie dvojitý život, no jedného dňa jeho manželka objaví kompromitujúce fotografie a rozhodne sa k zúfalému činu. (STV)
Recenze (66)
Zlatá Palma - výběr ()
7, 6, 5, 4, 3… čas utíká, změna nepřichází. Dokud se na dosah ruky neobjeví ONA, objekt iracionálního zájmu. Co teď? Jet dál po cestě, jejíž cíl se skví v dáli jako výhružné memento mori, nebo z ní sjet a riskovat tím všechno? Netradičně uhlazený, formálně střídmý Truffautův film o osudových rozhodnutích a osudové lásce, je na pohled nudně obyčejný, ve skutečnosti nadobyčejně chytrý. V druhém plánu se (tradičně) řeší respektovaní autoři románů, ale také úděl srdce poslouchajícího muže, nikoliv ženy (ta „pouze“ vyřkne závěrečný ortel). Jeden z nejsrozumitelnějších filmů o nevěře. I pokud neumíte slovo francouzsky. 75% Zajímavé komentáře: sud, jondzavid, sportovec ()
Pro tento podivuhodný snímek se Truffaut nechal inspirovat skutečnou událostí a natočil jeden z nejzajímavějších pohledů na úděl muže zmítajícího se mezi racionálnem, citem a kdoví, zdali ne ještě hlouběji. Tak trochu jiný Truffaut - kam se poděla jeho ironie i s elegancí? Jenže právě takto "obyčejně" a "klasicky" je toho Truffaut schopen sdělit většinou nejvíce. ()
Jeden z prvních filmů tehdy velmi mladého režiséra se obírá důkladnou studií manželského trojúhelníku. Banální průběh milostného románu známého literárního teoretika a publicisty s letuškou, má obvyklý průběh i vyústění. Víc než o vztah tu jde o flirt zejména z mužovy strany. Nevýhodou dvojího života je jeho neobyčejně obtížně tajiltelná dvoukolejnost. Po vyjasnění skutečného stavu věcí, zejména manželova lhaní, se zoufalá choť rozhodne vzít spravedlnost do svých rukou. Paradoxně ve zhruba stejném momentě, kdy nespokojená letuška odchází z flirtu, znechucena dvojakým postojem svého milence. Tragédie, která následuje, je současně charakteristikou celého filmu. Posedlost mezilidskými vztahy zůstala Truffautovým dominantním tématem. Tématem, kterému propůjčil nadčasovost. ()
Francois Truffaut mě naším prvním filmovým setkáním dostal. Myslel jsem si, že se bude jednat o sice skvěle natočený, ale nudný doják. Ani náhodou. Doják to žádný není a nudný už vůbec ne. Od samého začátku je zajímavý, všechny scény přesně vyvážené, žádné zbytečně dlouhé záběry ani dialogy. A o doják také nejde. Žádné szlzopudné výlevy a co víc, režisér neumožní ani žádné ztotožnění s hlavními postavami. Ani s přirozeným Jeanem Desaillym, ani s křehkou kráskou Francois Dorléac a žensky chladnou Nelly Benedetti. Závěr filmu je oproti poklidnému plynutí děje jako facka mokrým hadrem přes tvář. Merci, monsieur Truffaut. Těším se na další shledání. P.S.: Možná neoprávněně podezřívám Sama Mendese, že se tímto filmem nechal volně inspirovat, když psal scénář pro svůj opus magnum. Téma muže v krizi středního věku a jeho milostné vzplanutí k mladé dívce mi dosti připomnělo "Americkou krásu". ()
Vážnejšie filmy o nevere iba málokedy sklamú a tak je to aj v tomto prípade. Dosť ma prekvapila kvalita obrazu, na rok 1964 to bola fakt úžasná kvalita. Krásny čistý obraz s výraznou čiernou farbou, to sa v starších filmoch len tak nevidí. Príbeh spisovateľa, ktorý sa zahľadel do peknej letušky prebieha v prvej polovici pokľudne a romanticky, manželka nič netuší, všetko klape...Až to zistí, jej reakcia bola na môj vkus dosť mierna až som si hovoril, óó, aká super chápavá žena, ktorá berie veci tak ako sú. Lenže príde prekvapivý záver s typickým ženským skratom v hlave (ženáči vedia o čom hovorím) a potom zareaguje úplne inak. Až záver to u mňa dvihol o hviezdu vyššie. 70%. ()
Vzhledem k tomu, že Truffaut je můj favorit, nebudu asi moc kritický, proto tento komentář zkrátím... Hebká kůže je vynikající film, pravděpodobně nejlepší zobrazení manželského trojúhelníku, jaké jsem kdy na filmovém plátně viděl. A to vyvrcholení... Chvilku trvalo, než jsem zase zavřel ústa..:-) ()
Skvělé... ()
Výborné drama o tom, jak těžký může být život záletníka, postaršího a známého muže, jenž se bláznivě zamiluje do letušky a prožijí společně intenzivní vztah, jehož konec však bude tragický. Příběh snímku je poutavý v podstatě od samého začátku až do úplného konce, neboť se tu neustále něco děje, filmu nechybí napětí a zvraty, ale zejména skvělá atmosféra a částečně psychologický rozměr, tudíž 5* je podle mého názoru na místě. ()
Čiernobieleho Truffauta v dramatickej polohe mám omnoho radšej, než jeho neskoršie farebné príbehy o deťoch. La Peau douce je vynikajúcou romantickou drámou klasického strihu o ženatom autorovi a vydavateľovi, ktorý začne ľúbostný románik s mladou letuškou, a ako to už býva, neskončí to dobre. Do vysokého nadpriemeru okrem inteligentného scenára posúvajú film aj výborná herecká ústredná trojica Desailly, Dórleac a Ceccaldi. ()
Tak tak to opravdu chodí. Naprosto uvěřitelné drama o manželské nevěře, která začíná jako nevinná hříčka a přeroste v tragedii. Člověk si připadá, jako by sledoval přímý přenos ze života, což by mělo být vlastně nezajímavé, ale přitom je zvědavý na každou další sekvenci. Pětačtyřicet let staré, černobílé, ale jako točené dnes. ()
Francois Truffaut mě opět dostal. Takřka dokumentární záběry, výtečná gradace, nádherná hudba (koho to překvapuje?), skvělé herecké výkony a výborně natočený konec. Nadčasová záležitost. P. S.: Při jednom záběru si vzpomenete na Americkou noc. ()
Nebýt skutečně precizní režie a výborné hudby, doprovázející celý snímek, byla by pro mne tato trojúhelníková hra celkem nezáživná. On+Ona-Ona. Kýčovitá rovnice, jejímiž činiteli bývají v základě jen přírodní pudy, může někdy vyústit tak překvapivě, že se o tom natočí film. I tímto faktem u mne snímek lehce ztrácí, ale celkový dojem a zpracování velmi rád ocením. ()
Určitě je to dobrý film, byť jsem se do něj musel poněkud nutit, neboť jeho vyprávěcí tempo jsem shledal dosti úmorné, a samotné téma manželské nevěry (a potažmo milostných vztahů) mě už asi nebaví, protože filmů, které jsem o něm viděl, už bylo příliš (to platí pro Truffautovu filmografii i obecně). Příliš mě neoslovilo ani obsazení, Jean Desailly mi přišel herecky nepříliš zajímavý (a ne nepodobný Paroubkovi), a na Françoise Dorléac jsem nenašel nic, co by nějak vzbudilo můj zájem - z profilu ještě ujde, ale en face vypadá jak nějaká seschlá čtyřicítka. Podle mě je toto film, který hodně zestárnul a který mi toho moc nedal - vybavil jsem si u něj spoustu lepších filmů podobného ražení (např. Nevěrná žena, Moderato cantabile, Výtah na popraviště či Milenci). Mimochodem nepochopil jsem název filmu, v němž o žádnou "hebkou kůži" nikde nejde, snad s výjimkou úvodních titulků, pod nimiž běží záběry na propletené mužské a ženské ruce - snad odtud ten název? ()
Psychologicke drama jako pozitek? Uzasne herecke vykony Jeana Desaillyho a Francoise Dorléacove, ta je jeste k tomu uhrancive nadherna. ()
Život. Je třeba něco dodávat? ()
Popravde som si uvedomil, že ma film baví až v samotnom rozuzlení. To keď sa premiešajú karty a najavo vyjdu nielen prekvapenia pre zúčastnených, ale aj ich charaktery a spôsoby zmýšľania. Pierre môže pôsobiť ako sympaťák, ale v skutočnosti je to sebec. Okrem iného o tom svedčí aj nezáujem o zachovanie manželstva z dôvodu výchovy dieťaťa, ktoré sa objaví myslím v jedinej scéne filmu a je ponechané citovému nezáujmu. I keď otrepaná téma, nás baví sledovať, ako k nej pristúpia slávni režiséri a kto si poradí lepšie. Či Louis Malle, Adrian Lyne, alebo Truffaut. ()
Klasický manželský trojuholník, v ktorom je jeden uhol zlikvidovaný v okamžiku, keď už trojuholník fakticky neexistuje, ale tušená nevera sa zmení na neveru dokázanú. Neoriginálnu tému Truffaut nepoňal netradične a napriek tomu vytvoril zaujímavý film, v ktorom má všetko svoje miesto, nič tam nechýba ani nie je navyše. Výsledok je solídny, dojem z filmu chvíľu ostane v hlave a vyprovokuje zopár otázok, ale po chvíli všetko vyprchá a je mi jasné, že som videl síce nadpriemerný, ale určite nie mimoriadny film. ()
Jednoznačne mi sadla pôvabná a naprosto oslnivá kráska Françoise Dorléacová, a zase mi akosi nesadol Jean Desailly, keď si popritom všetkom myslím, že sa François Truffaut, tentokrát akosi i mierne prepočítal, pretože na jednej strane celkom obstojne vytvára vzťahovú drámu, a do toho súčasne primiešava i „dvojitý život” protagonistu, ktorý sa vskutku zahráva s ohňom, a ani si to bohvieako neuvedomuje, no zasa to brzdí „dosť” okatým príbehom, ktorý sa ukončí takým nemastným-neslaným spôsobom, po ktorom má divák zmiešané, až by som normálne povedal, že podivuhodné pocity, či sa na to nemohlo ísť trochu inak...? Skrátka, režisér je väčšinou „zahľadený” len do postavy letušky Nicole, až pomaly zabúda na všetko ostatné, že manželia Lachenayovci, predovšetkým Pierre, sú v jej neustálom tieni, čo sa mimochodom ani vonkoncom nečudujem, keďže každý jeden záber je priam dokonalou pastvou pre oči, v tomto prípade kameraman Raoul Coutard, si na svojej kompozícii obrazu dáva opäť mimoriadne záležať, ale keď sa nad tým hlbšie zamyslím, tak je to dobré i zlé zároveň, a to z takého prostého hľadiska, že sa síce môžem snáď "donekonečna" kochať nespútanou krásou tejto herečky, no scenár jej bohužiaľ nedáva príliš veľký priestor na to, aby mohla viac vyniknúť v celkovom vývoji svojej postavy, a preto to považujem za ozaj premárnenú príležitosť, vďaka ktorej som sa nakoniec uchýlil len k priemernému, možno málo nadpriemernému hodnoteniu, kde film spočiatku vyzeral na to, že má oveľa vyššie ambície... ()
Presvedčivo podaný príbeh o tom, aká riskantná môže byť pre roky ženatého muža nevera. Ak už raz vkročí na tento tenký ľad, treba si dávať pozor na každý krok. Každý pohľad ho môže prezradiť, každý čin zviesť z plánovanej trasy. Truffautovi sa tu od začiatku darilo vyvolať vo mne pocit, že napríklad aj obyčajné vypnutie svetla v hale a následné zapnutie v ďalšej miestnosti, či privolanie si výťahu, sú mimoriadne podstatné úkony. Potom už naozaj záväznejšie rozhodnutia, ako ubytovávanie sa v hoteli so svojou milenkou, na mňa pôsobili podobne nebezpečne ako ruská ruleta. A napokon si človek môže aj srdce rozkrájať, ale či sa mu to podarí zvrátiť, keď všetko časom oľutuje, už nezáleží len na ňom. Irónia typická pre túto situáciu nastáva, keď muž - iniciátor, vlastne ani nie je prvý, kto to všetko oľutoval. Dej filmu možno neznie veľmi prekvapivo, no oplatí sa vám ho vidieť už len kvôli umnému prevedeniu slávneho režiséra a hebkej pokožke jeho takmer menovkyne Françoise Dorléac. ()