Andělé v Americe

Šestihodinový televizní epos stanice HBO, který neměl vůbec být v TV. Být totiž v kinech, jistojistě by bojoval o Oscary. Adaptace slavné divadelní hry o gayích a AIDS z roku 1993 nic neztratila na své aktuálnosti, televizní adaptace s rozpočtem 60 milionu dolarů se může pyšnit pěkně ubíhajícími, smutnými i vtipnými, dialogy a fenomenální herecké výkony Ala Pacina, Maryl Streep nebo Emmy Thompson se musí vidět. (12.12.2003)

Pro někoho už pár let po vzniku zastaralé, pro mě, který jsem jeden z nejslavnějších původních počinů HBO nechával ležet ladem trestuhodných patnáct let, stále aktuální, stále živé, stále řešící témata, která nikdy nezestárnou. A je úplně jedno, kdo je u moci, kdo se musí stydět přiznat orientaci či u lékaře slyšet libovolnou osudovou diagnózu. Lidé budou vždycky chladní, nepřístupní, ale jiní zase budou přející, věřící a plni naděje. Snad. Samotný seriál pak je v mých očích neopakovatelným rozsvícením pochodně, kterou nesou zejména můj navždy milovaný Pacino, čarokrásná Mary-Louise a jako kometa zářící a srdnatě hořící Justin Kirk. Je mi smutno za všechny ztracené duše, za všechny zapomenuté anděly, za všechny diváky, kteří Nicholsův (a zejména Kushnerův) opus odsuzují jako nudu nebo jako ostudu a v neposlední řadě je mi smutno z toho, že jakkoli patří Andělé v Americe rokem natočení do tohoto století, mám těžko vysvětlitelný strach z toho, že takové podívané už se dnes netočí. Race, taste and history finally overcome. And you ain't there. (31.08.2018)

Tak toto nemá v televizní tvorbě obdoby. Kdyby mi někdo předem řekl o čem to bude, pravděpodobně bych přišel o asi nejzajímavější televizní serii, co jsem kdy viděl. Nevím, jestli by mě někdo dostal k serialu, kde všechny postavy jsou gayové, mormoni, andělé, mají halucinace, AIDS nebo případně více zmíněných věcí dohromady. Musím říct, že dlouho jsem nebyl tak plný dojmů. Zpočátku mi přišlo 6hodin moc, později zoufale málo. Vůbec se nedivím, že andělé posbírali všechny globy ve všech hereckých kategoriích. Tolik skvělých hereckých výkonů jsem totiž pohromadě snad ještě nikdy neviděl. Nemám, co bych vytkl. Na tento serial jsem koukal s doslova otevřenou pusou. // Nejoblíbenější postava: Roy Cohn // 95% (05.02.2009)

Něco neuvěřitelného a těžce popsatelného. Andělé v Americe se odehrávají v prostředí, kde se stírají rozdíly mezi realitou a sny, mezi heterosexuály a homosexuály, mezi mormony a židy, mezi nadějí a zoufalstvím, mezi dobrem a zlem. Tři navzájem se protínající dějové osy; pár gayů, z nichž jeden má AIDS, vzorný manžel uvědomující si, že ho přitahují muži, a nelítostný právník, který si odmítá připustit, že by mohl viru HIV podlehnout; to všechno vytváří zvláštní směs, která se vám z hlavy dlouho nedostane. Natolik zvláštní, že docela věřím, že bude pro většinu lidí naprosto nestravitelná, ale já jsem jejímu kouzlu naprosto podlehla. Dialogy možná na první pohled nedávají vždy úplně smysl, ale postupně zjistíte, jak je to všechno tak nějak dokonalé... Stejně jako geniální tah s obsazením některých herců do více rolí zároveň (například Emma Thompson hraje zároveň bezdomovkyni, lékařku i anděla, Meryl Streep zas dávnou odsouzenou, rabína, milující matku a anděla). A to, že jsou herecké výkony všech doslova fenomenální, to snad ani nemusím dodávat. Pro mě tedy vede (zase) Al Pacino, jeho role namyšleného bohatého právníka Roye Cohna, dle jeho slov "heterosexuála, co chrápe chlapama", byla něco, co se moc často nevidí. Svým způsobem neuvěřitelně odporná, ale v tom samém okamžiku i zvláštně lidská. Jako by v jeho postavě přece jen něco dobrého zbylo, ale on se své image odmítal do posledních minut vzdát... Nebudu to protahovat, o Andělech v Americe by se toho dalo říct hodně, ale kdo to neviděl, nemůže mít snad ani představu, o čem to mluvím. "Američani nemocné nepotřebují. Podívej se na Reagana. Je tak zdravý, že to není lidské. Je mu snad 100 let, schytá kulku do prsou a za dva dny jezdí na Západě v pyžamu na ponících. Kdopak to dokáže? Tohle je Amerika. To není země pro nemocné." (03.02.2006)

Obsahuje náznaky spoilerů. Dokonalost. Dílo tak silné, jaké jsem za posledních několik měsíců (možná let) neviděl. Hodně silný příběh plný fantazie a všemožných odkazů asi nezasvěcený člověk nepochopí do detailů (třeba když nezná kauzu manželů Rosenbergových atd...), ale nikterak to nebrání vychutnat si Angels In America v plné síle a působivosti. Všechny stěžejní témata se mě hluboce dotkly, jsou natočené bez příkras, naostro, ale přitom imaginativně, hodně sugestivně. Herecké výkony jsou opravdu takřka dokonalé, a krom tradičně skvělých hereckých veteránů (Streep, Thompson, Pacino) bych chtěl zvlášť pochválit tři další. Mary-Louise Parker (má oblíbená sarkastická vdova Nancy Botwin z Weeds) předvádí v roli labilní Harper nečekaně působivý výkon, zrovna jako Patrick Wilson (kterého jsem znal už z Little Children a Hard Candy, ale právě touto rolí si u mě vydobyl svoje místo v Top 5) v roli jejího strašně zmateného a z hloubi duše dobráckého manžela Joea. Kdo mě ale potěšil a překvapil nejvíc, je Justin Kirk. Ten se mi líbil už jako povalečský švagr Nancy Botwinové Andy (ano, ti dva spolu hrají v Trávě), ovšem v Angels In America se naprosto obnažil (a nemyslím tím jen to, že ukázal svého obřezaného pindíka), a v roli Priora Waltera, žida a homosexuála umírajícího na AIDS, ze sebe vydal maximum, a já mu věřil naprosto každé gesto, pohyb, pohled... Angels In America sice není pro každého, je to hodně silné, náročné, ale stojí to za to. (28.09.2007)