Ghost in the Shell 2: Innocence

Vizuálně ještě dokonalejší, dějově ještě propletenější, hudebně stále na té správně vlně. Atmosféra je naprosto zdrcujícím způsobem pohlcující, od prvního dílu ještě trochu potemněla, je to Gibsonovsko-Dickovský svět jako když ho vyšije. Bohužel Motoko nemá svoje původní tělo a to nové působí dost znepokojivě... to je ale jenom drobná, droboučká piha na kráse. GITS2 je skutečné veledílo. Poslední záběr je opět zdrcující a hudba překrásně atmosférická po celý film. 100%, once and for all. (23.04.2006)

Méně zajímavé než původní Ghost in the shell, řekla bych, zpočátku rozvláčnější, nejasnější a tentokrát opravdu rádoby filozofické, na rozdíl od prvního GITS. Tím, že z poloviny dialogů uděláte citáty slavných filozofů, ještě film automaticky nevylepšíte. Spíš to působí nepřirozeně. Původně jsem chtěla dát 3*, ale úžasná vizuální stránka (především město na severu a Kimův palác) společně se závěrem mě přiměly změnit názor. (14.11.2009)

Jde vidět, že pan Oshi si zamanul 3D animaci, které téměř převládla nad tou klasickou, což já neberu jako negativum. Je to spoustu pěkných obrázků, ale žádná akce a hlavně přehršel keců, keců a keců, které mě absolutně míjely a já jsem chvílema vůbec nevěděl o čem je řeč a dost se nudil. První díl u mě jasně vede, jak po příběhové, tak po akční stránce. Za obrázky se u takovýchto filmů 5* nedává. (12.04.2010)

Brr... "Dvojka" známého kyberpunkového anime není vlastně ničím jiným, než jen nekonečnou přehlídkou brilantních citátů, a polemikou nad otázkou života a smrti - případně do jaké míry je člověk schopen kontrolovat sám sebe a potýkat se s tenkou hranicí mezi sny a realitou. Všichni lidé jsou jen loutkami a loutky by nikdy nechtěly být lidmi. Před shlédnutím doporučuji posilnění nejméně třemi silnými kafi a k televizi přichystat velkou mísu růžovoučkých marshmallowů; něco tak syrově depresivního jsem neviděl pěkně dlouho. Tohle je snímek pro extrémní filosofy a Mamoru Oshii samotný musí být způlky kyborg, jestliže se mu podařilo nejen napsat, ale i animovanými okénky vytvořit něco tak odzbrojujícího. Člověk po shlédnutí jen strnule sedí jako čerstvě vytesaná socha, a snaží se zběsile přehrávat všechny cool pravdy, které se během 99 minut objevily. Přidat více originální hudby a jednu akční scénu, a bylo by to maximum. (19.06.2010)

Náročné filozofické dílo, které asi určitě nesedne každému. Vizuálně je to bomba (nádherné skloubení 2-D a 3-D animace), hudba taky bezva, ale některé dialogy jsou (alespoň napoprvé) snad až moc složité (rozjímání nad otázkami života, smrti, umělé inteligence a podobných témat v hodně intelektuálním stylu)... Innocence není (stejně jako díl první) žádná bezduchá kreslená zábava, ale poctivý kus pravého filmového umění, dle mého přímo vysoká škola kyberpunkového anime. 80 % (23.10.2006)