Reportáž psaná na oprátce

Přestože tento snímek vznikl na začátku uvolněných 60. let, nese všechna negativa filmů z roků padesátých. Příliš schematické, černobílé, strnulé. Postava Julia Fučíka se stává chodícím pomníkem, který deklamuje slova ze své slavné Reportáže. Pokud reportáž chybí, je zde ideální komunista, který nikdy neuhne. Film se tak stává poměrně trapným a nudným. Herci v rámci jednoduchého scénáře neměli co hrát, protože karty byly jasně rozdané. Ty budeš hodný, ty budeš zlý. A ty budeš divák, co se nudí... škoda, ten příběh filmový potenciál má. A nikoli malý. (25.11.2012)

Z literatury a čítanek známá pasáž o Prvním máji 1943 je skutečně poněkud schématická a dnešní mládeži se může zdát i úsměvná. Pro naši generaci však Julius Fučík zůstává největším národním hrdinou 20. století a symbolem boje proti fašismu i nadějí na lepší poválečnou budoucnost. Nový režim musel jeho tvář pochopitelně upravit, musel si najít novou národní hrdinku, možná, že se ne všechno odehrálo přesně tak, jak tvůrci filmu zaznamenali, ale to nevadí. To hlavní, odpor našeho lidu proti fašismu, jehož velkou tíhu nesli komunisté, přetrvává. Co dnes víme, pane distributore? Výborný výkon předvedli ani ne tak Ilja Racek, jako spíše Zdeněk Štěpánek a Rudolf Hrušínský. (08.06.2017)

Některé momenty jsou vážně hodně vtipné, což ovšem nebyl tvůrčí záměr. Např. scéna, kdy Julda na vězeňském dvorku během ranni rozcvičky předcvičuje své kolegy vězně. Máchá rukama tak, aby to vypadalo, že pracuje se srpem a kladivem, z čehož pramení myšlenka na Sovětský svaz, která vlévá sílu do žil ostatním spoluvězňům.... (20.09.2003)

Váhám, jak ohodnotit toto dílo. Měl jsem možnost, přečíst si za socialismu toliko opětovanou a propagovanou knižní předlohu, která tehdy byla součástí povinné četby a mimo jiné získala mezinárodní cenu míru. Ale četl jsem ji až letos, a to zcela dobrovolně. Kniha na mne zapůsobila velmi silně natolik, že se mi ani nechtělo ji odložit a stále mi znějí v uších závěrečná slova knihy: "I má hra se chýlí ke konci. Ten už jsem nenapsal. Ten už neznám. Tohle už není hra. To je život. A v životě není diváků. Opona se zvedá. Lidé, měl jsem vás rád, bděte. " Ano, jak napsal Julius Fučík. V životě není diváků. Ale když tu ta možnost, tak proč se na něčí život nekouknout, když už je zfilmovaný. Další otázkou však je celkový výsledek. Výsledek je ten, že kdybych knihu nečetl, tak z poloviny filmu nic nemám, protože bych nevěděl, o co tam jde. Tento fakt však pominu. Film jako celek je průměrné (a proč to neříct otevřeně propagandistické a komunistické) dílo, které jistou uměleckou hodnotu a výpověď obsahuje a je výjimečné pouze tím, že se příliš dlouho sušilo v archivu a v televizi na něj takřka vůbec nenarazíte. Proto se film stává vzácným. Ale to je tak vše. Mimochodem, toto je jeden z mála filmů, kde můžete vidět Rudolfa Hrušínského jako gestapáckého komisaře a tím pádem záporáka. Filmu (tady bych měl říci spíše Julovi Fučíkovi) ode mne náleží dvě hvězdičky za vcelku zajímavý děj a jedna hvězdička pak za herecké výkony. A vychází mi z toho krásný průměr. (30.04.2007)

Na film se pamatuji matně. Rád bych ho viděl. Julius Fučík! Jak byl jen zneužitý. Kdekým....Film už mám, takže jsem ho mohl několikrát shlédnout. Řada myšlenek je v něm velmi sugestivní. Přestože výkladů o situacích, ve kterých se J.Fučíka v životě ocitl je víc, a řada z nich si protiřečí, tak přece jen jde o film, který stojí za shlédnutí. Na film je třeba pohlížet i na dobové přesvědčení lidu, že člověk a lidstvo je možno změnit k lepšímu, v což věřil i nacismus, a dříve církve. Spisovatel A.Lustig v pořadu na Plovárně povídal na dotaz M.Ebena, proč byl komunistou, tak že když byl v koncentráku, tak mu imponovalo, jak jsou družní, stateční, cílevědomí. A chtěl být jako oni...Aby divák pochopil některé scény ve filmu, tak je zapotřebí si přečíst i něco o bohémské povaze J.Fučíka. (01.09.2010)