Nastala chyba při přehrávání videa.
  • MM_Ramone
    ****

    MMM. Manech miluje Mathildu. Nádherný príbeh z prvej svetovej vojny o krásnej dievčine z francúzkeho vidieka, usilovne pátrajúcej po svojom snúbencovi, ktorý údajne zahynul medzi zákopmi. Jej nezlomná viera, že jej milý je stále nažive ju núti vynakladať všetky svoje sily na pátranie po ňom. Filmové spracovanie, tohoto na prvý pohľad banálneho námetu, je úžastné. Je to dielo, ktoré ma dokonale prikovalo do kresla. Majstrovky vyvážená zmes vojnovej drámy a romantického filmu ma nečakane dostala. ****(27.12.2008)

  • flanker.27
    ***

    Obrazově a režijně je to vymazlené. Problém je ale v tom, že řada scén by ve filmu vůbec nemusela být, zejména ta korsická mstitelka mi tam připadala jak pěst na oko. Děj je díky tomu hrozně roztříštěný a nevyvážený, po silné scéně přijde téměř parodická. Jeunet jakoby chtěl do filmu nacpat všechno, dojetí, humor, napětí, ale dohromady to na mě nepůsobí tolik, jako kdyby se pár věcí vystřihlo a pár pojalo trochu klasičtěji.(27.9.2006)

  • Rover
    ***

    Příliš dlouhá nuda. Snaha napodobit Amelii je až do očí bijící a vcelku nevkusná (moderování, "vtipné" epizodky z dřívějšího života postav, koneckonců i herci). Přesto jsem si zde našel několik sympatických postav - třeba Korsičanku, velmi nápaditou vražedkyni; nebo postavu, kterou hrála Foster). Ono v těch postavách je vůbec potíž, všichni muži vypadají stejně a jmenují se na B, navíc se všelijak přejmenovávaj apod., takže celý film tápete, co se vlastně děje. Válečné scény sice byly drsné a snad autentické, ale čišela z nich umělost - i z bahna, ohořelých stromů a rozbořených zídek. Navíc ta žlutá... vím, že to mělo jistý estetický potenciál, ale sem tam nějaký záchytný bod v jiné barvě by neškodil... Takže hodnocení zejména za Audrey a Gasparda, na které se člověk nemůže vynadívat. HUDBA: Angelo Badalamenti - nuda, ale ukrutná.(3.2.2009)

  • arie
    ****

    Vizuálne pestrofarebná love story. Pre mňa rozhodne veľmi chutný dezert od pána, ktorý stvoril geniálnu Améliu. Zásnuby sú obrazový masaker, ktoré si, samozrejme, plnohodnotne vychutnáte len na veľkom plátne, kde sa budete môcť unášať nádhernými obrazmi francúzskeho vidieka, ktoré sa striedajú s depresívnou krutosťou prvej svetovej vojny a to všetko za doprovodu úžasného soundtracku (Badalamenti i tentokrát ukázal svoje kvality). Príbeh, možno pre niekoho až príliš zložitý a obsahujúci nadmerné množstvo postáv, bol pre mňa úžasnou prehliadkou Jeunetovej fantázie, rôznorodosti charakterov a jemného striedania komických scén s emotívnymi - dostalo ma hlavne nádherne vyobrazené detstvo a následné zoznamovanie Mathildy s Manechom. Príliš dlhé zásnuby sú určené pre divákov, ktorý milujú túlanie sa po vlastnej fantázie a majú radi príbehy, i keď sú akokoľvek netradičné. Jeunet je majster originality, svojský génius, ktorého režijný štýl určite nemusí sedieť každému, no ja som si tento jeho počin neskutočne zamiloval, i keď chápem, že jeho čaro spočíva hlavne v obraze.(4.1.2008)

  • kiddo
    ****

    Pro Jeuneta je příběh jen záminkou, jak předvést své obrazové umění v plné kráse, a nutno říct, že se opět vyřádil. Úžasná vizuální stránka je základním kamenem filmu, a proto většinou nevadí, že obsahově je snímek často poněkud nevýrazný a plytký. Jeunet používá veškeré dějové zvraty a vývoj příběhu jen k tomu, aby mohl zas trochu rozšířit svou paletu užitých stylů a postupů, nic tu není konstantní a trvalé. Kamera je jednou až protivně statická, podruhé překrásně rozevlátá, postava je nejprve zabírána z minimálního počtu úhlů a v další maximálně poklidné scéně následují pohledy ze všech stran, kontrast světla a stínu má nejdřív charakter hřejivého odpoledního slunce, aby byl hned potom zaměněn za chlad podchodu, detaily jsou střídány s pohledy z dálky, scény z uzavřených místností se vzdušností a volností přírody. Nedivte se, když si Jeunet nejprve nezadá s poetikou své Amélie, aby přeskočil do masakru vojenského zákopu, jednou použil volné a pomalé vyprávění a podruhé šokoval dobově snímanou zrychlenou popravou. Kompozice záběrů je neskutečně vypiplaná a v tomto případě lze hovořit o skutečných obrazech, ať už jsou to sekundové záběry noční pařížské čtvrti či „pohyblivý“ průchod polem. Děj skáče z jednoho prostředí do druhého, z vojenského zákopu přes pařížský bordel, francouzský venkov, chorvatské hory až po vlhkou vězeňskou kobku a z každého z nich se podařilo vytěžit maximum jeho atmosféry. Děj je jen povinnou střípkovitou mozaikou vyšperkovanou sem tam nějakým milým vtípkem a „montmartrovskou“ charakteristikou postav. Důležité jsou jednotlivé scény a momenty: mnohem poutavější než celé Mathildino pátrání, je její sebetrýznivé sázení se sama se sebou či jediná poznámka, že po několika letech to už není ztráta snoubence, co dívku zraňuje, ale právě její již jen vytrvalostní naděje. Proto zamrzí, že v druhé polovině se najednou objeví snahy prodat film jako kompaktní a propojený celek a rezignuje se na volný řetězec scén a pocitů. Od diváka se vyžaduje, aby se okamžitě začal orientovat ve spleti detailů a jmen, která byla zmíněna jen jako nepodstatné maličkosti, a udělal si z jednoduchého příběhu spletitou a zašmodrchanou detektivku, tvůrci se snaží narychlo vytvořit nějaké trvalejší emoce, když je za celý film nebyli schopni dodat. Škoda, nebýt toho zmatečného konce, možná by to bylo i za 5*.(15.12.2005)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace