La Grande Frousse

Případný alternativní český název Město nevýslovného strachu by tady byl vážně přesný. Vítejte tedy společně s panem inspektorem Triquotem v podivném měste Bargers, kde musíte chodit pešky zásadně rovně, ale jezdit autem můžete klidně nakřivo, kde se musíte jako návštěvník ohlásit panu starostovi, jenž si sám platí sluhy atd. A hlavně, kde jako by skutečně pořád vládl onen nevýslovný strach. Především z neústále nárustajícícho počtu vražd a jakési záhadné příšery. Anebo že by bylo všechno jinak? To se postupně uvidí. Každopádně po svižném zdánlivě komediokrámálním úvodu mě přesunutí děje do strašidelného města hodně zaujalo. Musel jsem ocenit tu pohlcující temnou atmosféru, hru s divákem, který si nemůže být ničím jistý, svérazný humor a celkově pěkný mix žánru od mysteriózního filmu až po grotestní komedii. Přičemž jsem zároveň oceňoval, že při takové konstelaci a různých bizárních výjevech se režisér Mocky, který sám sebe označoval za undergroundového tvůrce ještě dokázal jakžtakž držet na úzdě. Celý film dokázal docela ponechat jako zajímavý hravý experiment, který je dalším osobitým příspěvkem nejen do tehdejších francouzských komedíích, ale i celé Nové vlny 60.let a zároveň se sám o sobě celkem dobře sleduje. Pamětnicí a fajnšmekři určitě ocení v hlavní roli Bourvila, který to celé svým standardním herectvím pěkně odhlehčuje. A mě samotného kromě toho docela bavil i samotný děj. Opravdu mě poměrně zajímalo jak to s tou příšerou a dalšími věcmi vlastně dopadne a nápad všechny zpočátku mysteriózní a tajemné záhady nakonec vysvětlit vcelku prostě, byť trochu brakově (a ani s využítím upozorněním Spoileru nechci všechno vyzrazovat) byl nakonec taky dobrý. Jen bych přece jen dal trochu za pravdu tehdejším kritikám, že je tady sice hodně satiry a bizárnosti, ale asi by to chtělo ještě přidat na ryzím humoru. A po překvapivé první polovině mě to od objevení příšery už bavilo trochu méně. Pár fórku se navíc nevyhnulo prvoplánovosti a trapnosti. Každopádně jsem čekal dle oficiálníního názvu Velké zdešení a nakonec se z toho vyklubovalo Velké překvapení v podobě nejen originálního a osvěžujícícho kousku, ale i relativně zábavného. A s báječnou hudbou a ústřední písničkou o panu policajtovi navrch, které se nemůžu nabažit. (16.02.2021)

Velké zděšení (aneb Město nevýslovného strachu, jak zní alternativní název) je pro mě jedinečným spojením mysteriózního a horrorového tajemna spolu s absurdním a černým humorem. Jednou roztomile decentním, jindy za pomocí pana režiséra spouštějícím až nestoudně kruté vtípky, jako třeba hned v úvodu pod gilotinou... zkrátka jeden z originálních, nápaditě vymazlených a zároveň groteskně ujetých výtvorů mistra francouzského nezávislého filmu Jeana-Pierra Mockyho. Prostě, jak by řekl pan doktor, jedna přirozená smrt. Ovšem se silně nepřirozenou emocí... V atmosféře nočního města plného strachu z oživlé bájné příšery, valícího se dýmu, mlhy, deště, meluzíny, podivných stínů a temných zákoutí číhá na návštěvníka tolik svérázných postaviček a zároveň nevídaných událostí, které spustí svým příchodem roztodivný inspektor Bourvil během svého honu... žeby na sluky? :o) Úžasné postavy a herci, stylová kamera a hudba, nezapoměnutelné postavy a dialogy. „Doufám, že se zase znovu setkáme i s mým přítelem, opilým zmrzlivcem.... tedy zmrzlým opilcem.“ Starosta, který zaměstnává skupinku němých a nehybných sluhů, mě baví stejně jako opilý lékář, co považuje každou smrt za přirozenou (přirozeně!). Nebo lékárník s upřeně ledovým pohledem, na kterého neradno mluvit, když prožívá těžký den! Radost mi zpětně přínesl i hromadný stylový šedesátkový „comeback“ tří nestorů staré filmové Francie (Barrault, Francen a Rouleau), ačkoliv nejvíc jsem si tu stejně zamiloval Jeana Poireta v karikatuře mladého policisty. „Pan doktor jezdí nakrivo, zůstává tedy na vás, abyste chodil rovně.“ Pro mě kultovní záležitost! [100%] (09.02.2021)

Co jsem to vlastně viděl? Naladit se na vlnu tohoto francouzského svérázu národního lovu dá skutečně zabrat, ale světe div se, jeden z mála filmů, kde se mi vyplatilo překonat svůj počáteční odpor a já zjistil, že se královsky bavím. Přijal jsem fakt, že se nedívám na konvenční film a užil si tak přehlídku roztodivných a skvěle napsaných postav a postaviček v absurdním příběhu o hledání zmrzlého opilce, který nesnáší přívarek. Kdyby měl někdy David Lynch smysl pro humor, mohl by se v La Grande Frousse bez uzardění inspirovat. Filmový cirkus s originálním programem, kde mě bavila každá z těch pitoreskních atrakcí, které mi Jean-Pierre Mocky přivedl do manéže, navíc vždy pečlivě naaranžované, tu déšť, tu mlha, tu skládka střešních tašek, tam lucerna, tady stíny.. Od postavy samotného Bourvila, který jako správný cirkusový šašek vstupoval téměř do všech jednotlivých partů až po příšeru jako vypadlou z filmů Eda Wooda. Ale takový komentář nebyl mým záměrem...přirozeně. Pět srdečních selhání za sebou vlivem abnormální absorpce elektrického proudu, jasná přirozená smrt. (30.03.2021)

Jedine snáď len francúzsky, herecký komik Bourvil, mohol zvládnuť poňať svoj charakter presne takýmto nadštandardným štýlom, i keď zase na strane druhej, takto podobne napísaných charakterov bolo v Mockyho, bizarnejšom titule: Veľké strašenie, v podstate ešte i čosi viac; skrátka, ja som ústredného protagonistu predovšetkým vnímal, ako hlavného lídra, bez ktorého by sa ostatný ansámbel v zložení »najrôznejších figúr«, podľa mňa vôbec nezaobišiel, aj keď povedzme boli rovnako sami o sebe interesantnými, keď dokonca každý z nich sa vyznačoval špecifickou povahovou vlastnosťou, dostal svoj herecký priestor sa naplno predviesť, a tak i napriek väčšiemu množstvu postáv, sa tento titul stával pre mňa naprosto prehľadným, ale možno predsa i s určitými výhradami... • Ako už bolo z predchádzajúcich riadkov zatiaľ spomenuté, tak v malom francúzskom mestečku Barges, sa vskutku zišlo naozaj neúrekom účinkujúcich; vrátane i práve prichádzajúceho, parížskeho inšpektora Simona Triqueta v podaní famózneho Bourvila, ktorý by teda očividne mal byť na stope: „Mužovi, ktorý (mu) utiekol spod gilotíny,” inými slovami sa tiež jedná o akéhosi »zmrznutého opilca«, vyznačujúceho sa plešinou, ale súčasne vari i tým, že neznáša prívarok, a ktorý sa mimochodom volá: Mickey Benediktín. Tento zločinecký týpek je totižto akýmsi »falšovateľom bankoviek«, pôvodne odsúdeným na smrť, a momentálne teraz ukrývajúcim sa pravdepodobne na tomto konkrétnom mieste...? • Čiže, úvodná línia udalostí, najprv pozostávala iba z „kocúra;  údajne chytajúceho myšiaka Mickeyho.” • Následne sa hlavná zápletka pomaličky rozširovala i o ďalšiu podzápletku, ak to mám takto správne pomenovať; čo by mohol predstavovať potenciálny príchod desivého „Bargešáááka”, kedy znalí diváci veľmi dobre tušia, čo má tým recenzent vlastne na mysli (a ani zvlášť nechce asi bližšie konkretizovať, lebo by tým vyzradil viac, ako je prípustné); ó áno, začínalo sa to medzi sebou akosi všetko prelínať, jedno zapadalo do druhého, až sa to úplne stočilo do »anarchistickej detektívky«, jednak okorenenej poriadnym, čiernym humorom, ale zároveň by som pochválil i samotnú formu spracovania, a tak sa dá povedať, že tentoraz forma a obsah, boli krásne vyváženými. • Presne tak, sadlo mi to, ako priam uliate, jednoducho: Nefalšovaná radosť z umenia (francúzskej) kinematografie, čo by mal kultúrny divák vedieť i patrične (d)oceniť, však? PS: Menšie nedostatky vidím v už spomínaných: postavách a rozčlenenému scenáru, kedy miestami „niekedy menej, znamená viac,” t.j. zúžiť okruh vystupujúcich, sústrediť sa najmä na úvod, čo bolo akosi z režisérovej strany trochu zanedbávané, až pomaly odsunuté na vedľajšiu koľaj. (07.09.2023)

Neuveriteľné, od dôb Ludvíka XVI sa to ani raz nezaseklo alebo mal by som záujem o Figurínu. Na aký účel? Ako suvenír. Keď cestujem po kraji, vždy si kúpim suvenír. Nugat v Montelimaru, držky v Caenu a tu samozrejme figurínu. Každá z postav bola vynikajúco spracovaná, vtipná, zaujímavá a v tomto filme sa zbytočná postava nenájde, každá ma svoju aspoň päť minút slávy.  Naozaj, všetky mali svoje čestne miesto a sledovať ich pri dialógových okamihoch bolo pre mna pôžitok. Čí to bol seržant Lupiac i s jeho mimikou tvare (cmuk,cmuk) alebo charizmatický starosta, všetky postavy vo filme som priam hltal. Je tu veľa šantivých vecí, ale ktoré do príbehu nádherne pasovali, ale nevyzneli trápne, práve naopak, boli úžasné vynaliezavé. Áno páni, lúčim sa a je jedno ako zomrel, vzkriesiť ho aj tak nejde. Nejaká nehoda, alebo čo? Doktor:  Chodca môžete prejsť iba keď, ste za volantom a ja tam nebol. To bola jedna  z mnohá doktorových trefných poznámok. Je tu veľmi veľa podozrivých a každý sa zdal byt vinný, ukážkovo to režisér rozohral a zahral si i so mnou hru, akú som naposledy zažil pri Talianskych giallach. A práve keď vychádzal tento film, tak Talianske gialla sa začínali formovať a tak mi troška pripadalo, že Mocky si týmto filmom spravil svoje osobne giallo .Aj slávny režiséri kriminálok, museli tomuto filmu vyjadriť rešpekt. I keď som myslel, že to tu trochu kazí karnevalová maska príšery Bargešaka, za chvíľu vysvitlo, že i to malo svoje opodstatnenie a miesto vo filme. Bourvil si to užíval a tak i jeho postava mala užasne vtipnú povahu. VIVAT Bourvil, Mocky, Barrault,  Blanche, Francen, Poiret a Willy Kufalt. Posledný nie je ani režisér ani účinkujúci v tomto filme, ale jemu vďačím za videnie ďalšieho prenádherného filmu. Silne5*. A teraz trocha hudobného intermezzo: Zdesenie, strach a veľký zhon, pozor, už ide inšpektor. A jeho meno je Triquet Simon, je dedo policajtom bol a tak remeslo zdedil. Osud to prikazuje! Osud to prikazuje! Je pekný chlap, i slušný je i keď robí u polície. Bieda, bieda!! Osud sa nedá! Prenasleduje rok čo rok, zločincom stopy, každý ich krok. Prešibaný chlapi, robia mu prácu,  Triquet vyráža zo zbraňou a smrť už striehne z diaľky,  hádam vydrží to, hádam vydrží to. (08.02.2023)