When Worlds Collide

To tedy bylo dílko:) Z pohledu dnešního diváka možná již působí zastarale a značně naivně, ale co. Je to historie a dávný výlet do časů, kdy sci-fi filmy zažívaly boom. Závěrečný let na cizí planetu mi přišel až úsměvný. Ta plechovka, co v ní letěli a ty "obleky", co vypadaly jako pytle od brambor, to bylo vážně k pousmání:) Stejně jako to, že se vesmírná raketa snad ani jednou během letu nepohnula, nezakodrcala, nebyly znatelné žádné turbulence. A "happy end" na konec, kde se očividně neznámý talentovaný malíř vyřádil:) (01.03.2015)

Je tu určitě spousta pozitiv a musím obdivovat odvahu tvůrců, kteří se do takhle objemné látky pustili už na počátku padesátých let. První dvě třetiny jsem si přitom dokonce říkal, že sleduji jedno z vůbec nejlepších sci-fi své doby, kde se napětí netěží z laciných trikových atrakcí, nýbrž ze samotného námětu vyvolávajícího silné empatie. To zaměření na komplikovaný lidský faktor v bezprecedentní situaci je celkově chvályhodné a plynou z něj silné motivy, ale ty jsou v součtu v krátké stopáži rozesety po trsech a chybí jim soudržné uchopení. Tuhle látku by dnes perfektně zvládl Emmerich, který zkrátka umí postavičky na osudové šachovnici dirigovat jako málokdo - pokud by mu tedy scénáristé utnuli teatrální snahu o humor a pohlídali si fyzikální nesmysly, jakých se dopouští Matého snímek (k Zemi se blíží obří hvězda a lidé unikají v raketě na poslední chvíli, nezasaženi žárem ani gravitací - a je tam toho samozřejmě více). Není to opravdu špatné a něco to o lidech jistě vypovídá, ale i s ohledem na dobu vzniku čpí z kvapně pojaté struktury nevyužitý potenciál. A já už se po tomhle solidním předkrmu vážně těším, až Roland konečně pošle vstříc matičce Zemi její zlobivý satelit Měsíc. 65% (01.11.2020)

K filmu jsem se dostal přes jistou stránku na FB, která se zabývá těmahle sci-fi "perlama" z filmovýho pravěku. Měl jsem prostě chuť se podívat na nějakou ptákovinu, u který se zasměju. K mýmu velkýmu překvapení to zase až taková blbost nebyla. Samozřejmě, že z dnešního pohledu je to strašně naivní a některý triky a speciální efekty jsou vyloženě k smíchu, ale ve srovnání třeba s tvorbou pánů Rolanda Emmericha nebo Michaela Baye tenhle téměř 70 let starej film vychází podle mě jako vítěz. Navíc v tomto filmu nikdo naši ubohou Zemičku nezachrání, ale nastane opravdovej armagedon. Přežije to akorát asi 30 lidí, několik hospodářskejch zvířat a pes. A jsem zvědavej, jestli ten remake někdy někdo opravdu natočí. (24.03.2017)

Když pro srovnání použiji Emmerichovo veledílo 2012, zjistím, že tento film o záchraně lidstva na arše uráží mou inteligenci, vkus a trpělivost mnohem, ale mnohem méně. Dokonce i značný důraz na náboženskou stránku příběhu je podán tak přijatelně a nepateticky, že nenamítnu ani píp. Takže ano, téma je zjednodušeno a řada aspektů děje zcela pominuta... Vztahová zápletka je naivňoučká... Triky jsou sice ohromující, ale optikou padesátých let... Nicméně, podle mě nevypadá zobrazená kosmická technika tak naivně kvůli nedostatku fantazie tvůrců, ale spíš už jen kvůli propastnému rozdílu technologie mezi lety 1951 a dejme tomu 1969, kdy se letělo po utracení ooobrovského balíku peněz na Měsíc (a polovina věcí na palubě byla vynalezena jen kvůli tomu). Rolande, Rolande, takhles' to měl točit... (13.02.2012)

A jde do tuhýho. Lidstvu hrozí zkáza. Na planetu Zemi se řítí dvě planety - Zyrus - takový "předkrm", který má planetu o kousek minout, ale svými gravitačními účinky způsobit hrozivé katastrofy a o pár týdnů později planeta větší než Země - Bellus - která se přímo se Zemí srazí. Přichází soudný den, zbývá jeden rok,ale......Zatímco zbytek světa pasivně čeká, tým kolem Dr.Randalla, který jako první uveřejnil zprávu o zkáze lidstva, nezahálí a dohodne se s jedním miliardářem na financování stavby jakési "Noemovy archy", kosmického korábu, který má převézt vybraný vzorek lidí a zvířat na jinou planetu. Jde opravdu o ryze soukromý projekt, nikoliv státní s nejvyšší možnou prioritou a tedy co dělá zbytek světa, to už tvůrci filmu neřeší. Žádné jiné "Noemovy archy" po vzoru té Randallově, žádné kooperace mezi státy, nikdo nic až na Randalla nic neřeší. I mínění tvůrců o lidstvu jako disiplinované mase je úsměvné. Žádné rabování, žádná přirozená panika, lidé jenom čekají jako hovádka na soudný den a modlí se. Aspoň je víc času na milostnou zápletku. Pozor, první nebezpečí je zde! Přilétá Zyrus. Vědci koukají na hodiny, ve 13:00 to má začít, ale už je 13:01 a ono pořád nic....A přeci! Už to začíná! Minuta zpoždění, hernajs! Zemětřas, hladina moře stoupá....Mno, to načasování na minutu přesně je docela úsměvné, ale to není nic proti tomu, co přijde. Když se blíží Bellus, už se ani žádná gravitace neřeší. Lidi koukají na obrovský rudý flek, který se blíží k zemi a Randallův tým se teprve týden před kolizí začíná chystat na odlet. Horečně se balí, losují se vybraní lidé - 32 žen a 32 mužů, všechno běloši, žádný prostor pro jiné rasy, Adolf by měl radost. A teprve DEN před srážkou, kdy Bellus už zabírá většinu nebe, se nakládá do korábu. Přitom je pořád dost času na různé plkání a milostné cukrování. A kam se poděla ta gravitace, to fakt už tvůrci neřeší. Přetížení při odletu korábu se řeší, tím že členové posádky prostě upadnou do spánku. Skafandry se taky řeší, vypadají jako ušité z pytloviny s tkaničkou. A pohled z korábu na krajinu jiné planety - nového domova lidí - ten se nedá zapomenout. Ta kýčovitá namalovaná krajina jakoby z jehovistické Strážné věže vypadla. (11.04.2004)