Boží zásah

Je tam spousty důmyslné symboliky, obzvláště v boji na střelnici - křesťanská ikonografie, použití biblických zbraní (praky a kamení), štít ve tvaru Izraele, palestina odzbrojující kulomet, která vyvádí diváka z omylu, kdo je tady vlastně hlavní postavou. Je jí země samotná a v souladu s tradicí blízkovýchodních kultur náležitě zosobněna ženou, se kterou má režisér hluboký vztah. Společně taky plní sen svého otce, kterého se nedožil. Bohužel jsem však Boží zásah viděl až po Čase, který zbývá, z jehož porovnání nakonec Zásah ke své škodě vychází jako mnohem méně kompaktní dílo, zato o to více politicky angažované. Nicméně Suleimanův humor už zde jede na plné obrátky zanechávající jeho osobitý rukopis, který jsem si v jeho posledním snímku tak nesmírně oblíbil. (12.11.2015)

Když jsem tenhle film viděla prvně, měla jsem dojem, že se tady někdo zbláznil, ale já to nejsem. Napodruhé jsem měla mnohem lepší dojem. Film plný černého až absurdního humoru, ale v některých chvílích je tak strašně blízkovýchodní (v Sýrii jsem si na něj vzpomněla hned několikrát). Za finální nindžascénu by si zasloužil ubrat hvězdičku, ale přijde mi líto, že tu má tak nízké hodnocení, takže zatím hodnocení nechávám tak, jak je. (08.05.2012)

Hneď z úvodu surreálna scéna: Santa Claus s batohom plným sladkostí a darčekov (spoznali by ste Michela Piccoliho?) uteká pred partiou pubertiakov po vysušenom kopci plnom kaktusov až ku kostolu nazaretskému. Tam končí s nožíkom v hrudi. Nasleduje súbor mikropríbehov naakumulovanej a sem-tam vykypiacej agresivity. Pomedzi nimi sa odohráva mĺkvy príbeh fyzicky nenaplnenej lásky. Z nemožnosti naplno prejaviť svoje city však nakoniec vzniká tiež len násilie. Film ukazuje, že príčinou teroru vo veľkom na oboch stranách sú spomenuté malé, nenávistné konflikty. Dej sa odohráva v rozdelených mestách Izraela. Postavy filmu konajú negativisticky, bez úsmevu (len usmievajúci sa Arafat na červenom balóniku je výnimkou). Miestami zaujímavé a originálne scény nestačia pokryť veľké plochy mĺkvej, vo varnom hrnci kypiacej nudy, kedy sa nič zvláštne nedeje. Plynutie filmu sa tak stáva uspávankou, kedy pri občasnom zavretí očí o nič významné neprídete. 50% (05.01.2005)

Celý film mi prišiel ako jedno veľké "Déjà Vu". Väčšina scén sa opakuje s menšími obmenami na zvýraznenie absurdna situácie, avšak prinajmenšom v polovici to nefunguje. Iste, je tam veľa podarených scénok zobrazujúcich rôzne formi nenávisti prostredníctvom čierneho humor. Zobrazenie lásky medzi dvomaľuďmi je podané veľmi stroho a prakticky nevýrazne bez emócii. Počas celého filmu padne len zópár viet zvyšok je len mĺkve striedanie obrazu. Vo finále film vyznieva prázdne, nudne a nezaujmavo, nutiac človeka rozmýšľať nad vecami nad ktrými to nie je nutné. Množstvo lepidla pre pár kúskov papiera. (25.03.2007)

"I když Elia Suleiman přijel jen na pár dní, stal se pro česká média horkým zbožím. Živý rozhovor se s ním kromě nezávislého Rádia 1 neodvážil udělat vůbec nikdo a dramaturgové jednoho slavného diskusního pořadu veřejnoprávní televize se dávali ptát, na jaké pan režisér stojí straně..." - na tej správnej, na tej správnej. (16.08.2017)