Battle Royale II: Requiem

Natáčení dvojky navíc postihla tragédie: režisér Kinji Fukasaku v jeho průběhu zemřel na rakovinu, když nedbal nařízení lékařů, aby zů-stal v nemocnici. Film tak musel dotočit Fukasakův syn Kenta – laťku nastavenou svým otcem nezdolal. Zkrátka málo sequelů se dokáže první části byť jen vyrovnat. BR II se to nepovedlo. Nápad už diváka nepřekvapí, úvodní sekvence téměř kopíruje jedničku. Tím ale veškerá podobnost končí. Po průniku na ostrov (vylodění vypadá jako parafráze Spielbergova Zachraňte vojína Ryana) se děj rozdrobuje mezi přestřelky a rozumování o smyslu války a násilí, takže ve výsledku je to spíše nuda než napětí, které měla jednička. (20.03.2006)

Po prvnim dilu jsem cosi cekal a to byla fatalita jako dat masinfirovi ridit repuliku. Podobnou smesku "ynteligentnich" dialogu o zivotnich hodnotach, rodicich, nesmrtelnosti aby opravdu clovek pohledal, kdyz k tomu pridate jeste spoustu leticich kulek a lacinych vybuchu dostanete vysledek, za ktery by se nemusel stydet ani UWE.... (24.05.2005)

Úplně jiné než předchozí film, ale to není na škodu. Je sice pravda, že mě to nezasáhlo tak jako první díl, ale stále se jedná o velmi dobrý film. Nejslabší částí filmu je přivezení nové várky studentů, jejich vyzbrojení a akce na pláži. Tyhle části působí celkem odfláknutě a rozhodně na mě nezapůsobily tak silně jako ty v prvním díle. Začal jsem si říkat, že to bude jen samoúčelná vyvražďovačka. Akce na pláži mi navíc přišla celkem zmatená a bez potřebného efektu, páč postavy ještě nebyly nijak vyprofilované a nic jsem k nim necítil. Pak ale díkybohu přišla část ve skrýši vzbouřenců, která sice nebyla akční, spíš dialogová, ale o to víc se mi líbila. Opět se objevil ten známý pocit z jedničky, a to že nejde jen o samoúčelnou vyvražďovačku, ale spíše o film s hlubším přesahem a poselstvím. Navíc se konečně objeví nějaké ty sympatické postavy, kterým jsem držel palce až do konce. Následné akce taky působí mnohem líp než ta anonymní na pláži. A film rozhodně nepodporuje teroristy, spíš se podle mě snaží ukázat, že mnohdy bojují za správnou věc, ale jdou na to absolutně nevhodnými prostředky. Za to palec nahoru. /viděno na DVD v DC: 85% a 4*/ (04.01.2011)

Kenči Fukasaku stvořil v roce 2000 nesmrtelnou klasiku, která vyráží dech a ve mě zanechala nezapomenutelné vzpomínky jako málokterý film. V tomto filmu se k ději vrátil, ale bohužel hned po prvním natáčecím dni zemřel a na jeho místo nastoupil jeho syn Kenta. Syn sice není jako otec a samotného by mě zajímalo, co by vzniklo, kdyby Kenči žil. Připadalo mi, že vraždění dětí dětmi nefunguje tak skvěle jako v prvním díle. Působilo to na mě jako tuctový akční film, který 1. dílu možná trochu kazí jméno. Co se týká mého hodnocení, tak tento snímek považuji za čistý průměr, ale pamatovat si ho budu dlouho, protože tyto díla mohou napadnout natočit jen šikmooké pány v dalekém Japonsku. (29.08.2008)

Asijská originální lahůdka zmrvená hůř než hollywoodsky-sequelovským způsobem, aneb jakou roli může hrát změna režiséra z ostříleného veterána na mladého floutka. Pokus o větší velkolepost (přitom akce více není) na úkor komornosti ztroskotává na poli prožitosti a uvěřitelnosti, herci se vyžívají v nevhodně posazených patetických průpovídkách, ze zápletky se vytratila originalita, téma je vyčpělé a přitom se nikam neposunulo, možná dokonce nazpět. Tomuto filmu nelze věřit a pořádně ho prožívat, zábavná vyvražďovačka místy ano, ovšem nuda také. Emoce nelze jen tak vyvařit z vody a inteligentní kontrast neznamená, že vedle sebe mrdneme černou a bílou a pak si velkolepě zatleskáme. 4/10 (04.09.2009)