Základní instinkt

Vzhledem k tomu, že jsem to viděla po druhé ( a poprvé se mě to fakt nelíbilo) nesmím upírat tomuto film jeho jisté kvality - hudba a výkon Michaela Douglase a Sharon Stone. Jinak nic moc, prostě thrillerové béčko v hávu rádoby uměleckého vyjádření, k němuž to má fakt hodně daleko. Nehledě na to, že mě jisté rádoby psychologické scény skutečně rozesmívaly, což by asi neměly ( i když byly možná zamýšleny černohumorně, kdo ví). No a režie Paula Verhoevena je skutečně nenápaditá nicméně pevná v kramflecích, čímž jasně podtrhuje můj dlouholetý názor na jeho řemeslně dobře odvedenou práci. I když musím zase podotknout, že tento film se v jeho filmografii řadí mezi tu méně úchylnější část (tím samozřejmě nemyslím ono erotično, ale jeho obvyklé maxi brutalismo). Každopádně Verhoeven vytvořil dobrou tečku za osdesátými léty. Vivat koka, End of 80th's! (03.03.2003)

Výborná dusná atmosféra, smyslnost přímo sálá z každého záběru a z každého tónu brilantní hudby uznávaného klasika Jerryho Goldsmitha. Michael Douglas hraje výtečným způsobem poldu, který toho v životě víc zkazil, než vylepšil, avšak má takové charisma, že mu nelze nedržet palce. Sharon Stoneová je opravdu krásná a smyslná a nejen kvůli scéně výslechu na policejní stanici navždy zůstane sexuálním symbolem. Povinná četba pro filmové fanoušky. 85%. (19.02.2006)

Joe Eszterhas se díky tučnému honoráři (scénář způsobil rozruch, ještě než padla první klapka) zařadil mezi nejlépe placené scenáristy, holandský provokatér Paul Verhoeven si otevřel dveře k dalším silným látkám a Sharon Stone se navždy zapsala tučným písmem mezi sexuální symboly své doby (toho času poměrně neznámá, takže s ohledem na jiskrnou a pikantní látku vlastně dost riskovala). A Michael Douglas se tady stává hrdinou příštího románu bohaté spisovatelky, který se zamiluje do své vražedkyně. A rovněž svým výkonem vypulíroval poněkud zašlou image milovníka. Nic nezastírající milostné scény vstoupily do historie, scénář nabídl velmi solidní boj mezi dvěma netriviálními charaktery, ale ve výsledku je tahle křížovka (možná) zbytečně komplikovaná. Démonická atmosféra ovšem leccos vynahrazuje. Božské motivy Jerryho Goldsmithe, dusná kamera Jana de Bonta, s pravidly žánru si pohrávající úchyl Verhoeven, který hodně bojoval s ratingem. Devadesátá léta byla holt pro filmové fandy skvostná. Naprosto. Těsně pod vrcholem! (21.01.2017)

Nevím, proč jsem si dlouhé roky myslel, že ten film je sračka... protože když jsem se na něj podíval po letech znovu, přímo jsem užasl, jak moc je dobrý (nebál bych se napsat téměř až hitchcockovsky). Ten scénář nemá jedinou chybu, stejně tak hudba Jerryho Goldsmithe, která skvěle podtrhuje tu dokonalou neo-noir atmosféru, odehrává se na to zajímavých lokacích, a krom starých aut (např. Sharon Stone se zde prohání v krásném exempláři Lotus Esprit SE [Type 85], což je mimochodem stejné auto, které se objevilo i ve filmu Pretty Woman) a počítačů na tom filmu v podstatě není vůbec znát, že už je skoro 30 let starý - pořád to dokáže člověka dokonale vtáhnout do sebe a nepustit až do konce. Samostatnou kapitolou je potom samozřejmě obsazení - Douglase juniora jsem sice nikdy moc nemusel, vadil mi třeba i v Skandálním odhalení natočeném o 2 roky později, a zde tomu nebylo jinak, ale dokonale to vynahrazuje Sharon Stone, která zde byla ve svých tehdejších 34 letech pravděpodobně na vrcholu krásy a všechny scény s ní jsou prostě úžasné, především pak ta vrcholná u výslechu s legendárním přehozením nohou - je to zcela jistě její životní role a nikdy už nic tak dobrého nenatočila (snad s výjimkou Casina). Mimochodem z dnešního pohledu se jeví problematické, jak ten film glorifikuje kouření - a ačkoli jsem na to obvykle též alergický, zde mi to však nevadí, protože za á Sharon Stone s cígem je prostě hodně sexy, a za bé jsem se navíc dočetl, že scenáristovi byla později diagnostikována rakovina krku a veřejně se za kouření v Základním instinktu omluvil - takže tak. Nově na ten film nedám dopustit - je spousta dobrých důvodů, proč si ho cenit. (22.03.2020)

Spisovatelka Catherine Tramellová ráda ve svých knihách popisuje vraždy, které se následně v její blízkosti stanou. Teď zrovna zemřel jeden šťastlivec při koitu a policie už marně zkouší svoje osvědčené triky na provokující spisovatelku. Catherine svými svůdnými křivkami neomylně začíná dráždit detektiva Currana, který se od ní brzy rád nechá tahat za nos, fusekli i penis. Curran je samozřejmě spokojený se sexuálními hrátkami s neukojitelnou bisexuální nymfomankou, ale její nový román, o zamilovaném poldovi zavražděném svým "blonďatým sluncem v šedi všedního dne", ho trochu znervózňuje. Nezbývá než si vzít sekáček na led, dlouhou šálu a se sexuálními schopnostmi jednoho typu hlodavců, který miluje kopulaci v korunách stromů, chvátat k zářivé budoucnosti. (03.09.2009)