Základní instinkt

Démonický film. Skutečně jiné stručné charakterizování tohoto skvostu mě nenapadá. Verhoeven je přesně ten typ režiséra, který si s danou látkou dokáže poradit na jedničku a tady přesně tak učinil. Temná depresivní atmosféra je úchvatná a nic netušící divák snad ani nemůže napětím vydechnout. Herecké výkony strhující a scénář bez diskuze geniální. Božský Jerry Goldsmith exhibuje na plné čáře a dost možná je právě toto dílo jeho vrcholné. Skvostná pocta žánru noir a jeden z vrcholů kinematografie. Další z mnoha uměleckých děl, kterých v letech devadesátých vzniklo nespočet. (07.12.2003)

„Budem šukat jak veverky, mít spoustu dětí a žít šťastně až do smrti“. I když erotické scény už jsem viděl i explicitnější (nebavíme se o pornu, ok?), bylo mezi nimi jenom pár zasluhujících nominaci na „soulož století“. Erotické dusno během minut strávených s vůbec či sporadicky oblečenou Stoneovou, znesnadňuje dýchání a zrychluje tep. Při prvním zhlédnutí to snadno přehlédnete, ale film má i jiné přednosti než ty od Stoneové (a Tripplehornové, když už jsme u toho). Třeba scénář Joea Eszterhase, jehož tabákem podroušený úsudek musela projasnit múza múz. Zbytečně komplikovanou zápletku se záměnami identit dokázal vytáhnout do „uposlouchatelných“ mezí vrchovatou porcí sarkasmu a černého humoru. Ten je ostatně vlastní i Verhoevenovi, jenž si neodpustil pár vizuálních vtípků, mezi něž možno počítat i „mezinožní pozdrav“ Stoneové během extra hutné scény výslechu. Jan de Bont věděl, co zabírat a věděl to i během jiných scén (automobilová honička, diskotéka). Jednou z nejlepších prací se blýskl rovněž Jerry Goldsmith, v akčních momentech trochu váhavější, v „k něčemu se schyluje" scénách naprosto přesvědčivý. Verhoeven si pohrává s pravidly žánru a prezentuje model filmu noir pro 20./21. století, vyznačující se neochotou brát věci smrtelně vážně. Prostě to není běžný hollywoodský thriller o zločinu, který musí být odhalen a potrestán. Spíše provokující výsledek střetu puritánských Spojených států s režisérem ze země, kde je legální marihuana i eutanazie. 80% Zajímavé komentáře: k0C0UR, Legas, Ivoshek, de_FACTO, Triple H (30.04.2008)

Jasná návaznost na Hitchcockův pohled na ženu jakožto filmovou postavu a zároveň přejmutí některých předpokladů filmu-noir -po vzoru patriarchální kinematografie je zde hlavní ženská postava zdrojem vizuální rozkoše - podívanou (v erotických scénách oslavujících ženské tělo a ještě explicitněji ve slavné scéně výslechu) - a zároveň i zdrojem úzkosti (potenciální vražedkyně), a to jak pro hlavního hrdinu, tak i pro diváka (mužského samozřejmě). Zároveň je ale hlavní postava, která drží všechny trumfy v diegetickém světě, hlavním hybatelem děje a s mužskými postavami si hraje, jak se jí zachce (v tomto případě potěšení pro feministické publikum). __ Verhoven je znám svou posedlostí vizualizace nahého ženského těla, v tomto filmu ale zároveň zobrazuje ženské tělo jako nejúčinější manipulační nástroj vůči mužům. Mysl Douglasova detektiva je zatemněna a jeho jednání popohání chtíč a pudy - jeho touha se stala jeho největším nepřítelem a spisovatelka Sharon Stoneové využívá svou funkci podívané a objektu touhy ve svůj prospěch. ___Základní instinkt je z genderového hlediska více než zajímavým počinem, jako detektivka s prvky noiru funguje skvěle a na poli erotického thrilleru ční vysoko nad samoúčelnými filmy díky své hutné atmosféře, odvážným scénám a jejich logickému zasazení v ději. 85% (22.01.2010)

"Moje kniha je skoro hotová. Detektiv je skoro mrtvý." Kdybych měl zemřít při orgasmu při souloži století se spisovatelkou Catherine, tak s tím rozhodně souhlasím a chci to hned teď. Jenže jak se mám srovnat se sarkastickým detektivem Nickem, když nejsem alfasamec, kterej v kokainovým oparu střílí turisty? Tentokrát si vybrala jeho. Nevadí, já se budu koukat. Nejednou. Mám totiž důvodný podezření, že ten film totiž dokonalej. Sexuální scény jsou žhavý, hudba znepokojivá, vtípky originální, automobilový honičky nadupaný, skákání na špek nápaditý a napětí by se dalo krájet ... teda sekat sekáčkem na led. Já jsem si to užil v roce 1992 v brněnský Scale i v roce 2023 v karlovarským Času. (14.07.2012)

Další kultovka, kterou jsem tady doposud neměl ohodnocenou i když je nezapomenutelná, zejména díky gymnastice s nohama, kterou tam madam Sharon provádí. Jo, jak jsem tenkrát byl rád, že je v kině tma. V roce 1992 tuším ještě nebyla viagra, ale to nevadilo, protože chlapi měli Sharon. Ono nejde jen o to jak tady vypadá, co si oblíká, ale třeba i tón jejího hlasu v jedné větě alá flirtovní nevinná holčička a hned v druhý alá chladná potvora. Jak Michael, tak Sharon svoje postavy zahrály opravdu naprosto dokonale. Jediný co mě při jedný šukačce přišlo až komediálně teatrální byly postsynchrony vzdechů. Nicméně to jsou samozřejmě už mikrodetaily, který nehrají žádnou podstatnou roli v celkovým zážitku, který je i po x projekcích absolutní. Mistrovská atmosféra a kdo bude tvrdit, že Jerry Goldsmith není hudební genius, tak asi tenhle film dobře neposlouchal. (05.01.2019)