Základní instinkt

Notoricky známému hitchcockovskému neo-noiru dominuje krásná Sharon, herrmannovský soundtrack a stylová režie. Eszterhazův scénář je plný sexu, sprostých dialogů a nečekaných zvratů, bohužel když se člověk soustředí na zápletku, zjistí, že logika dostává neskutečně na frak. Je to efektní jízda po povrchu, jaké Paul umí, jenže s postupem času ztrácí na přitažlivosti - na rozdíl od jiných, podvratnějších Verhoevenových počinů. 70% (31.01.2010)

Jasná návaznost na Hitchcockův pohled na ženu jakožto filmovou postavu a zároveň přejmutí některých předpokladů filmu-noir -po vzoru patriarchální kinematografie je zde hlavní ženská postava zdrojem vizuální rozkoše - podívanou (v erotických scénách oslavujících ženské tělo a ještě explicitněji ve slavné scéně výslechu) - a zároveň i zdrojem úzkosti (potenciální vražedkyně), a to jak pro hlavního hrdinu, tak i pro diváka (mužského samozřejmě). Zároveň je ale hlavní postava, která drží všechny trumfy v diegetickém světě, hlavním hybatelem děje a s mužskými postavami si hraje, jak se jí zachce (v tomto případě potěšení pro feministické publikum). __ Verhoven je znám svou posedlostí vizualizace nahého ženského těla, v tomto filmu ale zároveň zobrazuje ženské tělo jako nejúčinější manipulační nástroj vůči mužům. Mysl Douglasova detektiva je zatemněna a jeho jednání popohání chtíč a pudy - jeho touha se stala jeho největším nepřítelem a spisovatelka Sharon Stoneové využívá svou funkci podívané a objektu touhy ve svůj prospěch. ___Základní instinkt je z genderového hlediska více než zajímavým počinem, jako detektivka s prvky noiru funguje skvěle a na poli erotického thrilleru ční vysoko nad samoúčelnými filmy díky své hutné atmosféře, odvážným scénám a jejich logickému zasazení v ději. 85% (22.01.2010)

Klasika, kterou si troufám označit za nejlepší erotický thriller všech dob. Na začátku 90. let to zkoušeli i jiní, ale tady se sešli Verhoeven, de Bont, Douglas a hlavně Sharon Stone (bez kalhotek) ve špičkové formě, takže o vítězi bylo prakticky rozhodnuto. Nejvíce zamrazí, když přichází filmový závěr a kamera se nám přeci jen ještě na chvilku vrátí, aby nám vyjevila co že se to pod tou postelí vlastně nachází. 80% (13.01.2022)

Démonický film. Skutečně jiné stručné charakterizování tohoto skvostu mě nenapadá. Verhoeven je přesně ten typ režiséra, který si s danou látkou dokáže poradit na jedničku a tady přesně tak učinil. Temná depresivní atmosféra je úchvatná a nic netušící divák snad ani nemůže napětím vydechnout. Herecké výkony strhující a scénář bez diskuze geniální. Božský Jerry Goldsmith exhibuje na plné čáře a dost možná je právě toto dílo jeho vrcholné. Skvostná pocta žánru noir a jeden z vrcholů kinematografie. Další z mnoha uměleckých děl, kterých v letech devadesátých vzniklo nespočet. (07.12.2003)

Upřímně řečeno moc nechápu všeobecný nadšení z tohoto filmu. V roce 1992 možná byla známka punku natočit film, kterej je plnej sexu a Sharon Stone se tam v jednom kuse ukazuje nahá, jenže dneska (v roce 2008) to na mě žádnej extra dojem neudělalo. Podle mě je to celkem průměrná detektivka, která v době vzniku působila možná kontroverzně. Mě to neustálý šukání nějak nebralo, takže většinu času to ubíhalo dost pomalu, ale později jsem se přecejenom dočkal nějakýho toho překvapení a zajímavýho rozuzlení ve finále. Film mě zaujal ještě jednou věcí. Mam totiž rád filmy, kde probíhaj honičky v ulicích San Francisca. Na Bullitův případ to samozřejmě zdaleka nemá. A dost otravná mi přišla hudba - jednotvárný fidlání na housličky. Jsem rád, že jsem tento slavnej film konečně viděl. Nebylo to špatný, ale že bych to musel vidět znovu, to zrovna ne. (15.08.2008)