Princezna zakletá v čase 2

Podobně jako třeba u Zloby, ať zůstaneme ve stejném žánru, jsem od původního filmu nic nečekal, a byl jsem příjemně překvapen. Pokračování Princezny je rozmáchlejší, hudba epicky burácí, závěrečná bitva se zdá nekonečná, postav je jak apoštolů na orloji, všeho (snad s výjimkou záběrů na Bouzov) je prostě víc (včetně E. Křenkové), ale člověk si to už tolik neužije. Škoda, že se kniha, kterou si čte Amélie, jmenovala Jak se stát pánem času (nebo tak nějak), a že nešlo o Proustovo Hledání ztraceného času. A moje nadšení z toho, že se v české fantasy bojuje proti antisemitismu, bylo zchlazeno upozorněním, že v hospodě se nezpívá "Připijme na Židy a jejich krásu", nýbrž "Připijme na ženy..." Přesto návštěvy kina nelituji, stále jde (v tuzemských poměrech) o vydařený žánrový počin. (27.11.2022)

Proč pět? Protože tři je málo a pohádka si zaslouží být v červených číslech určitě a upřímně mi při sledování bylo jedno, že jsem si říkal, tohle jsem už někde viděl. Bavil jsem se od začátku do konce, pohádka měla tempo, akci, výpravu, vtip, slušné triky i fajn herce a po konci jsem si říkal, že bych tu ústřední trojku + Písařík s Frantou, chtěl vidět znovu. (10.04.2023)

Druhá, delší, větší, velkolepější, jak tomu tak u pokračování bývá. Duo Kubík a Pařík si tentokrát vzali opravdu velké sousto a západní produkci se pokusili přiblížit možná ještě více než Jákl s Žižkou. Zatímco jednička byla vykrádačka Na hraně zítřka, pokračování je naprosto okatá marvelovka. Máme tu několik hlavních hrdinů, vtipné vedlejší přicmrndávače, záporáka Thanose ( mimochodem Kotek skvělý ), dokonce i kruhový záběr kamery na všechny hrdiny v hrdinských postojích, snad jen ten "superhero landing" tu chybí. Není to ale špatně, protože se popravdě jedná o první film tohoto typu u nás. Dvojka se odehrává v podstatě celá v hradním městě, což znamená větší casting, víc kulis, víc efektů, víc peněz. A popravdě nevím, kolik pánové na pokračování vyhrabali, ale je opravdu neskutečné, co s tím vším dokázali udělat. Film bohužel trpí, stejně jako jednička, v soubojích. Zde se nezkušenost filmařů, trénink herců a asi i ten rozpočet projevuje nejvíce. Vzhledem k "velkolepějším" bitvám to bohužel i více bolí, než u jedničky, kde jsem to dokázal tolerovat. Efekty jsou na druhou stranu opět naprosto famózní na české poměry, všechna čest ostravskému QQ studiu. S mou oblíbenou pohádkou se tedy loučím, ale Petra Kubíka budu určitě sledovat dál. Šanci očividně dostal a jeho letošní Zatmění se Štáfkem se zdá také býti lákavé a ne špatně hodnocené, třeba se tu klube velký talent. (21.04.2023)

Člověk by tak nějak předpokládal, že tvůrci po úspěších jedničky budou mít dostatek financí i zkušeností na přípravu úctyhodného filmového zážitku, ale ono ne. Zůstává jen to, co se minule příliš nepovedlo a to dobré se rychle vytrácí. Důkazem toho je naprosto tragický scénář, jenž působí téměř jako levná telenovela a béčkově vypadající runové efekty. Počínání hlavních postav tak často postrádá jakýkoli smysl a nebo prostě jen složí jako výplň, aby mohl mít film nepochopitelných 134 minut. Samotná princezna se nám z díla jaksi vytrácí a to je možná i dobře, neboť stejně řeší pouze manželské neshody se svým věčně uraženým princem v hospodě (PROČ?!). Vlastně dílo nezachránilo ani četné vykrádání lepších a úspěšnějších filmů, neboť a to především v případě boje vše působí neskutečně uměle a nelogičnost provází v podstatě celý film. Finále pak představuje jednu velkou mazanici a nekoukatelný chaos v podobě závěrečné bitvy. Již dlouho jsem se u filmu takto nenudil a asi bych udělal lépe, vrhnout se na něco od mnou tak nenáviděného Zdeňka Trošky. Aneb výsledek podobně na hovno, ale on si aspoň na nic extra nehraje. Poslední důležitá věc, ač jsem se vážně snažil, prvky pohádky jsem v tom také moc nenalezl. Je to spíše takový mix Elišky a Damiána s Marvel Doktorem Strangem zahrané nepříliš dobrými herci z původního filmu. (03.12.2023)

Pohádka tak dlouhá, že děti musely chodit v jejím průběhu ve velkém množství na toaletu. Na druhou stranu sežrali snad všichni křupavé pochutiny a přestali šustit igelitem ještě před vrcholnými scénami. V ději jsem se občas ztratil, ne všechny postavy jednaly úplně logicky a mnohé scény mohly být kratší, ale vtip a na naše poměry bombastické vyvrcholení rozehnaly občasnou nudu. Oproti jedničce ale viditelně slabší. Především chyběla láska a dojetí. Dlouho jsem si myslel, že "Čáryfukyně" má ráda především sebe. I tak nadprůměrné dílo. (17.11.2022)