Turks fruit

Moje první setkání s holandskou produkcí Paula Verhoevena. Hodně živelné, místy mi to přípomínalo české sedmdesátky, ovšem ty nikdy nebyly tak dekadentní. Zatímco v časech pozdějších nechal Verhoeven penis Rutgera Hauera reflektovat pouze jako stín na zdi (FLESH+BLOOD), tady ho nechá vrnět svým ohanbím v každé druhé scéně a Hauer zřejmě vůbec netuší, že o 20 let později bude hrát v hollywoodu slepého samuraje. Krome Hauera a Verhoevena tu (za kamerou) stál i Jan de Bont (režisér SPEED, TWISTER). (14.11.2016)

Moje druhé "holandské" stretnutie s tvorbou Paula Verhoevena dopadlo prekvapivo na výbornú. Kontroverzný príbeh je zmesou provokatívnej perverznosti a kúzelnej romantiky, dramatických skokov a úsmevných obrazov, v každom prípade je to konzistentne poskladaná dráma búrliváka Erica a krásnej Olgy, ich vzťahu a vzťahu k vonkajšiemu svetu. (12.10.2014)

Scénář: Gerard Soeteman .. Staré prase Paul Verhoeven ještě s mladistvým nábojem a kontroverzní razancí. Po krátké úvodní sekvenci, protkaná několika brutálními vraždami, jsem dostal neblahý pocit, zda nepůjde o evropský předobraz Henryho. Byl to však omyl. Turks Fruit není o vraždění. Naopak je plný zadků, hoven, penisů, červů, prsou či zvratků a s tím souvisejících (ne)přirozeně znechucujících situací. Avšak má také obstojný příběh dvou mladých lidí - sexem posedlého sochaře a jedné roztomilé, lehce šílející zrzečky - v kolotoči svobodomyslných situací. Vykreslen je sice veskrze povrchně, ale minimálně po tělesné stránce funkčně. Tady mohl Verhoeven více zapracovat, protože dějové vyústění pak není i přes svoji podstatu tolik působivé. Co nezvládl on naštěstí dohání herci, zvláště výtečný bohém Rutger Hauer má jednoznačné plus, za otevřené podání své postavy. (26.11.2007)

Jednoznačne to najlepšie od P. Verhoevena. Komplexná dráma a multižánrová záležitosť. Najviac ma oslovila dynamika a premenlivosť hlavných postáv a postupný priebeh ich vzťahu, od totálnej zamilovanosti až po vytriezvenie a jeho horkú bodku, pričom je tu i množstvo silných a nezabudnuteľných scén (napr. dažďová scéna). Žánrový kontrast a náhle skoky medzi humorom a vážnymi pasážami navyše vytvára jedinečnú atmosféru a film tým výrazne naberá na pútavosti, pretože tu človek nikdy nevie, čo sa bude v ďalšej minúte diať, je tu možná každá šialenosť, no pritom sa však vždy dbalo, aby neišlo o nič nereálne. Na druhú stranu by som to ale ako spoločenskú štúdiu ľudskej sexuality nebral, pretože hlavný hrdina (Eric Vonka) určite nepatril k práve reprezentatívnej vzorke, skôr by som ho priradil kdesi úplne na okraj spoločnosti, medzi pološialencov a sexuálnych hedonistov. S tým súvisí aj ďalší klad tohto snímku, a síce, že podsúva peknú myšlienku, že aj takýto "šialenec" sa môže zamilovať a začať brať vzťah aspoň trochu seriózne, láska je skrátka pre každého. Čo sa týka R. Hauera, tak to klobúk dole, vždy som ho mal za pána herca, avšak tu mi dokázal, že ten pán herec bol vlastne už od samotného začiatku jeho kariéry, skrátka všestranný talent, ktorý sa pre film nebojí so svojou postavou robiť čokoľvek. Majstrovský kúsok, niečo nezabudnuteľné! (17.08.2016)

Vsadím se, že nejsem jediným divákem, jenž byl tak překvapen Verhoevenou vyspělou režií (střih a tempo filmu mi přijdou modernější než jsem na 70. léta zvyklý) a sebevědomým prosazováním "toho", čemuž později u Verhoevena říkáme "poznávací znamení" (otevřená sexualita, brutalita, úchylnost, perverze). Když k tomu přidáme brilantně napsanou postavu bohémského sochaře Erica vyjde z toho mix podivných zvláštností, které dokáží být zároveň podivné, až znepokojivé, ale přitom uvnitř jaksi lidsky přirozené. Turecký med je neobyčejný, místy úchylný film, ale přesto to není žádná Lynchovina, dokážeme postavy chápat, při třoše snahy se s nimi i stotožnit, a proto nakonec funguje i emocionálně vážnější závěr... 8/10 (05.09.2012)