Zabitá neděle
Drama / Psychologický
Československo, 1969, 78 min
Režie:
Drahomíra VihanováHudba:
Jiří ŠustHrají:
Ivan Palúch, Míla Myslíková, Ota Žebrák, Petr Skarke, Irena Boleslavská, Vladislav Dražďák, Jan Vostrčil, Alexandra Haškovcová, Marcela Nohýnková, Josef Kubíček, Jarmila Orlová, Hana Vítková, Olga Jungová, František Nechyba, Rudolf Netáhlík, Marta Záhorová, Richard Záhorský, Jiří Stehno, Zdeněk Bittl, Luděk Forétek, Miloslav Holub, Bořivoj Navrátil, Václav Sloup, Jana Andresíková, Ilja PrachařObsah
-
Hraný debut vynikající české dokumentaristky čekal na své uvedení dvacet let. Komorní příběh armádního důstojníka v malém městě během jedné letní neděle natočila Vihanová s důrazem na atmosféru a evokaci pocitu marnosti a banality okamžiků neužitečného, promarněného života. Nadporučík Amošt cítí svoji prázdnotu a podvědomě utíká do vzpomínek a představ, které s nimi souvisí... Ubitý jednotvárností a neschopný vystoupit z nesmyslnosti mechanicky naplňované existence v zakletém, odcizeném světě zastaveného času (sugerovaném fascinujícím obrazem letním sluncem spáleného a zchátralého města jako kulisy nudy a letargie, zahnojené svobodárny, páchnoucího sklepa plného krysích terčů, uzavřeného prostoru Okružní ulice), zosobňuje vnitřní situaci člověka konce 60. let. Podstatným stylotvorným prvkem je střih, udělující filmu osobitý „hudební rytmus, kompenzující jeho méně výraznou dramatickou výstavbu. Ve scéně s pistolí je mistrovsky popsán mechanismus odcizení. (oficiální text distributora)
Hraný debut vynikající české dokumentaristky čekal na své uvedení dvacet let. Komorní příběh armádního důstojníka v malém městě během jedné letní neděle natočila Vihanová s důrazem na atmosféru a evokaci pocitu marnosti a banality okamžiků neužitečného, promarněného života.
Nadporučík Amošt cítí svoji prázdnotu a podvědomě utíká do vzpomínek a představ, které s nimi souvisí... Ubitý jednotvárností a neschopný vystoupit z nesmyslnosti mechanicky naplňované existence v zakletém, odcizeném světě zastaveného času (sugerovaném fascinujícím obrazem letním sluncem spáleného a zchátralého města jako kulisy nudy a letargie, zahnojené svobodárny, páchnoucího sklepa plného krysích terčů, uzavřeného prostoru Okružní ulice), zosobňuje vnitřní situaci člověka konce 60. let.
Podstatným stylotvorným prvkem je střih, udělující filmu osobitý „hudební rytmus, kompenzující jeho méně výraznou dramatickou výstavbu. Ve scéně s pistolí je mistrovsky popsán mechanismus odcizení. Komentáře uživatelů k filmu (22)
-
Matty
Film, na němž je až příliš znát, za jakých podmínek (a v jaké rychlosti) vznikal. Z českých novovlnových počinů vidí tenhle svět nejčerněji, sledovat jej bylo ještě méně příjemné než sledovat Pasťák. Byť hrdinův rezignovaný životní postoj částečně chápu, přišel mi celkový skepticismus přehnaný (degraduji se tím automaticky na úroveň dobových komunistických cenzorů?). 60%(12.4.2009)
-
Hellboy
Zabitá sobota?(11.4.2009)
-
viperblade
Sorry, ale tohle bylo na mně moc intelektuální...(12.4.2009)
-
pm
To, že spousta filmů zmizela na dvě desetiletí do trezoru, je samozřejmě obludné, ale některé kousky bych asi dalších dvacet let nijak nepostrádala: jakkoliv dílo velmi dobře chápu, a uměla bych ocenit kameru i atmosféru odcizení a prázdnoty, do Zabité neděle jsem opravdu nedorostla. Ještě, že na Ivana Palúcha se během toho utrpení dalo dívat, udržet pozornost už ne. A mám-li být upřímná, problém dodívat jsem od Vihanové měla i obě její porevoluční pseudodramata.(12.4.2009)
-
Slarque
Depresivní sonda do duše každodenní jednotvárností znuděného člověka. Jeho zbytečná existence je zachycena na půdorysu jedné obyčejné neděle a zajímavě doplněná kombinací vzpomínek, snů a představ. Výborný Ivan Palúch a promyšlená práce režisérky dělají z banální historky strhující dílo.(24.4.2009)
-
lena60
Já mám tak trochu pocit, že jsem promarnila ve společnosti Drahomíry Vihanové jeden sobotní večer. Ale to nevadí. Nějak ten čas člověk zabít musí...(11.4.2009)
-
Mariin
Já na tom filmu nic zajímavého ani hodnotného neshledávám. Nuda a marnost jsou nejen námětem, ale je jimi i sama takováto dokonale "duchaprázdná" tvorba, byť tvářící se umělecky. Škoda materiálu. A škoda oslavných slov...(12.4.2009)
-
Marthos
Pro mě spíše zabitý sobotní večer. Nač předstírat, že jsem obrýlený intelektuál, když se jedná o vyložený blábol?(14.4.2009)
-
kobejn
každá neděle je zabitá(23.5.2008)
-
Chrysopras
V podstatě jsem se dost nudil. Ačkoliv jsem se těšil na Palúcha, který skoro neslezl z plátna - tak mě dost rušil Navrátilův hlas a celkově mi to přišlo nevýrazný. U filmu, kde spíš sleduju hodinky, nemůžu dát víc a neoblomí mě ani to sweet děvčátko :-)(13.4.2009)
-
Morloth
Filmu nemohu upřít atmosféru, nemohu mu upřít ani zajímavé vizuální zpracování, které diváka nutí plně se soustředit, sledovat. Není jasné co je sen, co skutečnost, co vzpomínka? Občas mi to bohužel jasné nebylo vůbec. U Andaluského psa mi to nevadilo, zde jsem se chvílemi ztrácel. Po skvělých snímcích Farářův konec a Nikdo se nebude smát slabší. Ale stále podnětné.(8.5.2009)
-
vypravěč
Výstižná skica krize materialistické existence. Den sváteční se stává důstojníkovi lidově demokratické armády, nevěřícímu již ani v pevnost vlastní ruky, trýznivou pouští kocoviny a prázdnoty, písečným vyvrcholením banálního týdne. Metafyzická marnost se zvrací v prázdné kapsy, hostie v suchý chléb, Dekalog v absurdní hesla po stěnách a fráze nesdělného jazyka, růženec v bubínek rozklepaného revolveru, modlitba v samomluvu... Postupně se rozšiřující výseč zvolna odkrývá stejnou prázdnotu v celém maloměstě: horko, špína a strnulost vojákovy cimry se rozpínají celým městem, které se tak proměňuje v jedna velká kasárna či lágr, jehož obyvatelé se pohybují jen po vytčených trasách svého zvnitřněného, sakralizovaného stereotypu. Odcizeným dusnem prorůstají jen zdánlivě osvobozující sny o lásce, přátelství či manželství, ojediněle přetavené v tělesné excesy – svou špinavou pomíjivostií frustrující – rozkoše. I ty jsou však prostoupeny tísní samoty a spíše zesilují bolest prožívaných vteřin, než aby ji tišily.(23.7.2011)
-
pávek
Hudba: Jiří Šust(25.8.2008)
-
Adam Bernau
To tedy byla opravdu zabitá neděle. A zabitých 80 minut navrch. Takže záměr filmu vyšel dokonale a forma geniálně sleduje název. Dialogy mi většinou lezly na nervy a hlavní hrdina mi vyloženě vadil téměř kdykoli promluvil. Přesto tento film po celých těch zabitých 80 minut provokuje k zásadním otázkám po životě člověka a to mnohem více než legendární klasiky Nové vlny. Krásná kamera a střih, obraz. Krásný ženský element.(4.5.2011)
-
SoolenJV
Zajímavá kamera střih a užití zvukových efektů v psychologické studii vojáka během jedné horké letní neděle.(11.4.2009)
-
argenson
Nepochybně zajímavý film. Mezi spoustou méně známých herců vyniká Míla Myslíková nebo Jan Vostrčil, který si možná ne náhodou zopakoval kapelníka z Konkursu. A samozřejmě Ivan Palúch v hlavní roli důstojníka Arnošta. Oceňuju famózní práci s kamerou, třeba ve scéně s prostitutkama nebo v závěru. Zdánlivě prázdný a bezduchý úvod k přednášce o střelných zbraních podává jasný obraz toho, co si lidi, dokonce i sami důstojníci, o armádě mysleli. Není pak divu, že důstojník s nijak vysokým míněním o armádě a svém vlastním konání utápí svou prázdnotu v nicotných debatách o řeřichách a jiřičkách, vrcholem je pak absurdní sepisování protokolu s dívkami, které se opalovaly ve vojenském prostoru. Stejně nesmyslné, ale o to půvabnější jsou Arnoštovy debaty s malou holčičkou Ingrid ve stylu: „Nemůžu bejt prezidentem. Prezident musí umět anglicky.“ (!) Je jasné, že ve všech svých obrysech a v celkovém negativistickém vyznění musel film provokovat a není divu, že ho hned zakázali. Nicméně přiznávám, že ve vší té obrazotvornosti a těžko pochytitelných symbolických odkazech jsem to asi úplně nepochopil.(11.4.2009)
-
farmnf
Naprosto geniální a umělecky propracovaná sonda do beznaděje českého důstojníka. Sám jsem těchto existencí v armádě poznal přesně 104 a překvapuje mě, jak je to přesné a ještě více mě překvapuje, že režii měla žena. Arnošt je citlivý člověk, poznáte-li ho po 8 rumech a 7 pivech, není to na něm vidět. "Co jsem to jenom chlastal?", "Já sem ale hovado!". Míla Myslíková tu opět exceluje ale to ona uměla vždy. Je sama, je na hospodě, je tlustá a léta jí utíkají. Tolik by toho chtěla a když už chlapa, tak hezkýho, no von ale šíleně chlastá, sem tam chytím facku ale třeba se změní...Vynikající česká nová vlna, překvapuje mě pouze nízké hodnocení kolegů.(29.11.2009)
-
Fosgo
Doba existencionalismu byla v plné síle …. Drama mladého důstojníka, které se pohybuje v polohách blízkých Cizinci A. Camuse, podle stejnojmenné novely J. Křenka. Veřejně se důstojník chová zupácky, vztahy má rozklížené, v soukromí pronáší nejasné monology, rozbíjí ztvrdlý chléb a je fascinován střelbou ... ani přátelství s malou holčičkou (symbol naděje) ho nevrátí k životu. Kamera se soustřeďuje na detaily, výborným střihem je film rozkouskován do epizodických částí, kde se prolíná přítomnost se vzpomínkami ….Ve své době byl film jistě politickým a bušil do řad socialistické hrdinné armády. S odstupem čtyřiceti let naléhavost i politikum existenciálního příběhu částečně vyprchalo, po formální stránce film stále fascinuje.(11.4.2009)
-
stromekk
Pompézní oslava armády, naděje, života a splněných snů. Nádherné.(22.1.2011)
-
tubera
Metafora na nudnou existenci s krásnou kamerou, dobrými rčeními, bez klišé a s vynikajícími hereckými výkony. Krásný film, tak jako spousta českých děl z tohoto období bohatého na dobrou tvorbu...(11.4.2009)
