Squandered Sunday
Režie:
Drahomíra VihanováHudba:
Jiří ŠustHrají:
Ivan Palúch, Míla Myslíková, Otakar Žebrák, Petr Skarke, Irena Boleslavská, Vladislav Dražďák, Jan Vostrčil, Alexandra Haškovcová, Marcela Nohýnková (více)Obsahy(1)
Jeden zmarněný den, jeden zmarněný život... Nadporučík Arnošt tráví veškerý svůj čas v pevnostním městě Josefov. Do rodné vesnice se vrátí jen na krátko, kvůli matčině pohřbu. Jednoho krásného nedělního dne se jako obvykle probudí na špinavé ubytovně bez peněz, jen s kocovinou a s nejasnými vzpomínkami na včerejší pitku. A také na svou příležitostnou milenku, hospodskou číšnici Marii. Ta by si ráda vzala Arnošta za muže, i když on je k ní většinou hrubý a nespravedlivý. Arnošt během dne vykoná krátkou inspekci vojenského skladu, kde načapá dvě dívky, které se v hlídaném objektu opalují. Při sepisování úplně zbytečného protokolu si na dívkách nečekaně vyleje vlastní frustrace a zlost. Večer pije na účet nešťastné Marie, se kterou se znova surově pohádá. V pokoji na ubytovně ho čeká kytička řeřich od holčičky, na kterou byl hodný, ale také služební pistole… Celovečerní hraný debut režisérky Drahomíry Vihanové je nezúčastněným „záznamem“ jednoho dne ze života průměrného muže na konci šedesátých let minulého století, obrazem jeho fyzického i morálního úpadku, který je způsoben především bezvýchodnou společenskou situací, v níž se nachází. Snímek vznikl podle novely Jiřího Křenka, která byla odměněna v armádní literární soutěži. Filmová verze se však pro svůj dekadentní a pesimistický pohled na svět a na socialistickou armádu dostala do kin až dvacet let po svém vzniku. (Česká televize)
(více)Recenze (65)
Film, na němž je až příliš znát, za jakých podmínek (a v jaké rychlosti) vznikal. Z českých novovlnových počinů vidí tenhle svět nejčerněji. Jeho sledování bylo ještě méně příjemné než v případě podobně ostentativně negativistického Pasťáku. Byť hrdinův rezignovaný životní postoj a urgentní potřebu převzít kontrolu alespoň nad vlastním životem částečně chápu, přišel mi celkový skepticismus přehnaný. Zároveň oceňuji formální originalitu. Promýšlené rozbíjení časoprostoru a kolážovitá intermediálnost (texty, fotografie, čtení knihy), nápaditě kontrastuje s dějovou stagnací (předjímající nástup normalizace), dělají ze Zabité neděle film nadčasový, o němž budou vznikat neoformalistické studie ještě mnoho let. 75% ()
Už je tu zas zabitej čas, zpíval kdysi Michal David v intru úspěšného osmdesátkového titulu Láska z pasáže o životním stylu mladých příslušníků pražské galerky v době pozdního socialismu. O pár let dřív natočila režisérka Drahomíra Vihanová Zabitou neděli, snímek, který není jen povrchní kritikou stoupenců sladkého života na úkor druhých. Jde o studii odcizení a úpadku člověka, který dělá práci, co ho neuspokojuje, neumí se ale vymanit z ubíjejícího stereotypu vojenského života a myšlení založeného na autoritě. Nic jiného než střílet, poslouchat a přikazovat totiž neumí. Hrdina příběhu, důstojník ČSLA, nevidí smysl ve své práci a nenachází ani žádný osobní cíl, ke kterému by se mohl upnout. Svět kolem sebe vnímá jako prázdnotu a vrstvení banalit. Pohrdá rituály vojenských předpisů, děsí ho představa budoucnosti stejně fádní a ubíjející, jako je nudná a bezútěšná přítomnost. Dočasnou úlevu z pocitu opovržení nad sebou samým mu poskytují jen stále větší dávky chlastu a myšlenka na únik před zítřkem. Za tenhle negativní obraz naší armády odpovědní činitelé Vihanovou nepochválili. Film jako jeden z prvních skončil po zahájení normalizace v trezoru. I přes krátkou stopáž nebylo jednoduché tuhle nelíbivě natočenou, těžkou a nepříjemnou záležitost vstřebat, příště by to chtělo něco optimističtějšího. Celkový dojem: 60 %. ()
Hodně hořké, ale často i vtipné. Překvapivě záživné hrdinovo plácání se od ničeho k ničemu, přežívání od výplaty k výplatě…a pokud není v kapse ani koruna, stačí zajít na osamělou ženou toužící po muži. Vojákův prázdný život vyplňovaný flákáním, plkáním o blbostech, chlastáním a následným střízlivěním, nebo v lepším případě znuděným přednášením o zbraních civilistům (kteří tomu stejně nerozumějí) je však na druhou stranu i ubíjející…a to nejen pro diváka, poněvadž hlavní hrdina si neustále pohrává s myšlenkou na sebevraždu (chvílemi to připomíná hraní ruské rulety samotného se sebou). A pak je zde řada symbolismů (třeba v případě děvčátka, mladé holky a vlastně i starší ženy), z nichž jsem některé úplně nepobíral. Akorát ty 2 „civilistky“ byly jak vystřižené ze Sedmikrásek (a když k tomu připočtu ještě ty prostitutky, tak se rozhodně nedá říct, že by paní režisérka byla puritánka). Silné 4* a někdy v budoucnu bych si film rád zopakoval (a znovu se pokusil některé scény rozluštit). „Zapomeň vše co jsi viděl a slyšel – mlč!“ ()
Zabitá sobota? ()
Sdělení je jasné, ani není dovoleno se splést, vzhledem k tomu, z jak plakátových, schematických obrazů je ta drobná koláž sešitá. Kdyby dílko zobrazovalo banalitu až trapnou, bylo by nesnesitelné, ale mohlo by být skvělé, tohle je mnohem více jen trapně banální zobrazení, mix provařených klišé, ještě zdůrazněných únavnou doslovností vnitřního i vnějšího monologu ("Ten čas se ale vleče." - "Jsi sama. Leze ti to na mozek. Bojíš se, že z toho zešílíš. ... Jenomže já nejsem ten, kdo ti od toho pomůže."). ***** Nepodařený mix odvozený z poetiky povídek Hrabala a Kundery, kdy z obou poloh se tu zúročuje to horší, takže nevzniká celek ani existenciálně chytrý, ani existenciálně půvabný, ale jen didakticky a průhledně kritický, z notoricky známých pozic. Plus je to říznuté mdlým odvarem z vykradených Chytilové Sedmikrásek. Žádný vtip ani překvapení, jen pedagogická nuda a otrocké meldování. Navíc ve mně neodbytně narůstal dojem, že onen vynášený střih režisérce sloužil jako zástěrka pro neschopnost plynule vyprávět. ***** Nemůžu se zbavit myšlenky, oč hůře musí tento malofilmeček dopadnout třeba ve srovnání se stejně nízkorozpočtovou, černobílou, letně ospalou a kritickou skicou na stejné téma a s podobnou stopáží, totiž s filmem Uprostřed babího léta ve stepi zahoukal vlak, natočeným v ČSSR roku 1972. Ten sice poukazuje na stejné věci, ale je to neotřelý výjev, o to sžíravější, oč je citlivější v nuancích a původnosti postaviček (byť zároveň zcela typových) i v jejich svízelném polapení v netečném prostoru a čase, v situaci, která ruinuje jejich potenciál i charakter a nutí je, aby si v tom zmarněném osudu byli navzájem více či méně důstojnými či zcela bezectnými svědky, souputníky, spolutrpiteli i spolupachateli. Vedle tohoto výtečného, byť stejně miniaturního dílka mi hysterický a odvozený počin Vihanové připadá neumětelský a školácký jako slohovka netalentovaného žáka. *~ ()
Výstižný armádny náborový film. Navrhujem povinne premietať poslancom vždy pred schvaľovaním časti štátneho rozpočtu venovanej ozbrojeným silám. Hneď by boli peniaze na školstvo a zdravotníctvo!. ()
Sorry, ale tohle bylo na mně moc intelektuální... ()
Velice zajímavá sonda do prázdnoty jednoho nadpoučíka, prokládana vtipnými hláškami a slogany. Hned na začátku úžasný vzkaz od uklízečky, ponožky v hrnci, následně polévka v hrnci ... :o) Starý mládenec který zkouší krájet suchý chleba žiletkou (zkušenější staří mládenci rozbíjí kladivem ...) Arnoštkova "domácnost" mě neskutečně bavila, ovšem na návštěvu bych k němu asi nešla .... :o) Víc než Bajaja nadchla Míla Myslíková. Záběry někdy připomínaly Chytilovou, kritika zas Schoma. Film sice do kategorie Podobenství zařazený není, dle mého soudu podobenstvím je. Pro mne první hraný film Drahomíry Vihanové. 30. 7. 2014 Mrzí mě že už nemůžu žádnou hvězdu přidat, líbí se mi to čím dál víc. ()
Jen pořád nechápu tu naši potřebu předabovávat dobré, repsektive vynikající slovenské herce!!! Palúch jedním z nich.. ()
To tedy byla opravdu zabitá neděle. A zabitých 80 minut navrch. Takže záměr filmu vyšel dokonale a forma geniálně sleduje název. Dialogy mi většinou lezly na nervy a hlavní hrdina mi vyloženě vadil téměř kdykoli promluvil. Přesto tento film po celých těch zabitých 80 minut provokuje k zásadním otázkám po životě člověka a to mnohem více než legendární klasiky Nové vlny. Krásná kamera a střih, obraz. Krásný ženský element. ()
Nezapomeň. Vše, co jsi slyšel a viděl - mlč! Zde ovšem nelze mlčet, je potřeba řvát a rvát se o své místo. O místo člověka, který je vlastně jen součást vybavení svobodárny. Chlast, štětky a lidově demokratická armáda. Ztracen v každodenním životě nehledá nic. Naopak se nechává nalézt a pohrdavě pokračuje ve své mizerii. Drahomíra Vyhnanová touto Zabitou nedělí zabíjí i své další filmové možnosti, neb takovýto obraz důstojníka neměl ve své době šanci na přežití. I ke své specialitě, které jsou dokumenty, se dostala až za několik let. Oficiální text je výjimečně kvalitní a výborně snímek popisuje. Silně novovlný debut se skvělou kamerou a rozložením děje. Film, který nesměl nikdo zpatřit máme možnost nyní vstřebat a opravdu se jen divit, kde vzala paní režisérka tak perfektní inspiraci. ()
Tak film Zabitá neděle (za mě) dostál svýmu názvu. Tohle mě vůbec ale vůbec neoslovilo. Promarněných 78minut z (včerejšího)nedělního dne. ()
Niektoré filmy novej vlny sú bezpochyby kvalitné, avšak občas sa tvorcovia nechali až príliš uniesť a chceli kontrastovať natoľko s mainstreamom a vzdorovať systému, že sa odchýlili aj od artovej zrozumiteľnosti a od tej diváckej absolútne. Zabitá nedeľa ponúka nezaujímavého (anti)hrdinu, metafory, ktoré boli možno účinné v dobe vzniku, mne však neustále opakované zábery na krysy začali svojou doslovnosťou liezť na nervy. Nechcem tvrdiť, že je Zabitá nedeľa zlý film, ale asi ťažko nájdeme človeka, ktorému sa všetky filmy českej novej vlny páčia. Medzi moje menej obľúbené filmy tejto nesporne záslužnej odnože českej kinematografie bude patriť práve Zabitá nedeľa. ()
Já na tom filmu nic zajímavého ani hodnotného neshledávám. Nuda a marnost jsou nejen námětem, ale je jimi i sama takováto dokonale "duchaprázdná" tvorba, byť tvářící se umělecky. Škoda materiálu. A škoda oslavných slov... ()
To, že spousta filmů zmizela na dvě desetiletí do trezoru, je samozřejmě obludné, ale některé kousky bych asi dalších dvacet let nijak nepostrádala: jakkoliv dílo velmi dobře chápu, a uměla bych ocenit kameru i atmosféru odcizení a prázdnoty, do Zabité neděle jsem opravdu nedorostla. Ještě, že na Ivana Palúcha se během toho utrpení dalo dívat, udržet pozornost už ne. A mám-li být upřímná, problém dodívat jsem od Vihanové měla i obě její porevoluční pseudodramata. ()
Pro mě spíše zabitý sobotní večer. Nač předstírat, že jsem obrýlený intelektuál, když se jedná o vyložený blábol? ()
Depresivní sonda do duše každodenní jednotvárností znuděného člověka. Jeho zbytečná existence je zachycena na půdorysu jedné obyčejné neděle a zajímavě doplněná kombinací vzpomínek, snů a představ. Výborný Ivan Palúch a promyšlená práce režisérky dělají z banální historky strhující dílo. ()
,,Co jsem to vlastně včera chlastal?! Pane bože, je to vůbec možný? Uvalit dvě kila!" Totální satira na společenskou situaci v roce 1969. Režisérka Drahomíra Vihanová stihla natočit černě a pesimisticky vykřeslený pohled na konec pohnuté doby, bohužel diváci mohli tento snímek zhlédnout až 21 let poté. Film vidím teprve v roce 2017 a svou jedinečnou atmosférou rozhodně nestárne. Mírně psychologický příběh s poněkud náhle smutným koncem, prokládaný mnoha zajímavými scénami s klasickým i absurdním humorem, satirou a vyloženou provokací. Máme tady excelentní zpracování nudy, včetně extra záběrů na dopis o ponožcích v hrnci, krájení chleba žiletkou nebo střílení myší v pivnici. Mě to celé hodně bavilo, zasmál jsem se třeba na dialozích Arnošta s malou holčičkou o prezidentovi-bláznovi, který musí vědět anglicky nebo o řeřichách. Hlavní postava Arnošta byla zajímavo stvárněna v té době málo známým Ivanem Palúchem, v namluvení postsynchronů pak své hlasové umění, včetně odvazové lidové písničky Ej, čo koho do toho... předvedl Bořivoj Navrátil. Speciální lahůdkou filmu je kauza nahých dívek opalujících se ve vojenském prostoru a následním sepisováním "protokolu". ,,Von nemá péro a sepisuje tady s náma nějaký idiotský protokoly!" :-) :-) :-)) 95% Komentáře: argenson, Fifer, IvonaK. ()
Já mám tak trochu pocit, že jsem promarnila ve společnosti Drahomíry Vihanové jeden sobotní večer. Ale to nevadí. Nějak ten čas člověk zabít musí... ()
Když jsem slýchával, jak že je Zabitá neděle existenciální a pesimistická...no jasně, je to tak trochu český Dillinger je mrtvý, ty západní vlivy jsou tam znát, ale zároveň je to neuvěřitelně vtipný film! Už dlouho jsem se u ničeho tak nezasmál. Geniální Palúch ve své snad nejlepší roli, se jako "vojenský pán" celý den fláká, vzpamatovává z kocoviny, načež se opět těžce ožírá, každého /muže i ženy/ stírá obhroublými cynickými hláškami, loudí peníze kde se dá, hraje si s nabitou pistolkou namířenou neustále směrem na svou hlavu a mezitím vede s malou holčičkou filozofické hovory o problematice řeřichy. Zabitou neděli prostě nelze nemilovat! Vihanová byla opravdu dobrá, všechno co jsem od ní viděl, má vysokou kvalitu. ()