Reklama

Reklama

Rocco a jeho bratři

  • Itálie Rocco e i suoi fratelli (více)
Trailer

Obsahy(1)

Italský film vynikajícího režiséra Luchina Viscontiho Rocco a jeho bratři patří k stěžejním dílům současné světové kinematografie. Je to film hluboce lidský. Vypráví o osudech pěti bratří, kteří přicházejí z venkova do velkého města hledat obživu. Visconti mistrovsky vykreslil jednotlivé charaktery. Dobrý až neskutečně dobrý Rocco nelituje ani největší obětí pro svého bezcharakterního bratra Simona: vzdá se lásky, přijme na sebe téměř neúnosné finanční závazky a nakonec se pokouší krýt Simona před policií, třebaže ví, že je vrahem dívky, kterou miloval. Je někdy až těžké pochopit takovou bratrskou lásku. Proto je divákům nejbližší z bratří mladý Ciro, jdoucí cílevědomě za správnou představou poctivého života. V jeho závěrečných slovech vidíme poslání filmu: lidé musí znát a plnit své povinnosti. Kdo se jim zpronevěří, sám se vyloučí z lidské společnosti, jako právě Simon. A poctiví lidé nemohou ztratit víru, že nový svět bude lepší. Porota benátského bienále 1960 jej vyznamenala Zvláštní cenou a současně získal cenu FIPRESCI. Na XII. FFP 1961 byl film poctěn cenou v kategorii filmů bojujících za sociální pokrok. (oficiální text distributora)

(více)

Videa (1)

Trailer

Recenze (76)

misterz 

všechny recenze uživatele

Brilantne rozvedené charaktery hlavných postáv a reálne zhodnotenie spoločenského vývoja celej rodiny v spojitosti s ich konaním. Ale to je asi tak všetko. Na mňa to bolo až moc otravné, iritujúce a s neskutočne naťahovanými scénami, ktoré sa miestami tiahli ako sopeľ z nosa. Otravnosť vyplývala hlavne z konania Rocca (Alain Delon), ktorý mi teda poriadne liezol na nervy, až sa mi žiadalo ho prefackať. Človek si často ani neuvedomuje, aké škody dokáže napáchať prehnaná dobrota, svätuškárstvo a nekonečné nekritické odpúšťanie. Nie darmo sa hovorí, že ten kto sa nečinne prizerá na zlo a nič proti nemu nepodnikne, pácha ešte väčšie zlo. Tu sa mi žiada dodať iba jednu vec. Narozdiel od distribútorského obsahu si nemyslím, že Ciro celú pointu filmu vystihol až úplne na konci. Pekne sa vyjadril už o čosi skôr - Naša rodina má zdravé korene, ktoré sú potrebné na to, aby vyrástlo zdravé ovocie. Pokiaľ sa ale medzi nimi vyskytne hnilý kus tak ho treba odstrániť. Podobne ako keď naša mama preosieva šošovicu... Pekná myšlienka, pekná pointa a sakra pravdivá. Rocco to nepochopil. 60/100 ()

nascendi 

všechny recenze uživatele

Druhý pohľad po pol storočí znamená štandardne hviezdičku dolu. Nepomáha ani to, že ide o predstaviteľa talianskeho neorealizmu, nakrúteného slávnym režisérom, v ktorom hviezdia mladučké hviezdy, ako Alain Delon, Renato Salvatori, Annie Girardot a dokonca i Claudia Cardinale, hudbu obstaral Nino Rota a komunistickí cenzori tento film ochotne prepustili cez svoje sito. Tak čo viac by sme si mohli priať? No, napríklad kratšiu stopáž, aby hluk a gestá rodiny z Lukánie nepripomínali hluk a gestá rodiny z cigánskej osady, menej melodrámy a prehrávania, a to by na začiatok aj stačilo. V žiadnom prípade to nie je zlý a nezaujímavý film, akurát nevyčnieva príliš vysoko nad priemerom. ()

Reklama

Dale 

všechny recenze uživatele

Celkom zaujímavý rodinný príbeh, aj keď miestami bolo konanie postav dosť nepochopiteľné, obzvlášť Rocca a Simoneho. Čo ma však odradilo dať vyššie hodnotenie, boli až prehnané teatrálne výstupy väčšiny zúčastnených hercov. Síce to tak trochu patrí k starším talianskym filmom, no pri scéne v byte 10 minút pred koncom, keď každý kričí a reve, som už mal toho dosť. Inak tu ale bola najteatrálnejšia a teda aj najtalianskejšia prekvapujúco Annie Girardot, pri ktorej som tiež občas nevedel, či sa smiať. ()

dr.horrible 

všechny recenze uživatele

Čistá ambivalencia. Ten film krásne a kultovo vyzerá. Visconti bol geniálny režisér, pokiaľ išlo o stavbu scény, výtvarnú stránku, kameru a hudbu. Ale tie postavy! Nevýrazný Rocco a jeho rodina: Dvaja bratia do počtu a jeden psychopatický idiot, ich spoločná štetka a fanatická mater. Jediná normálna postava bola Cardinale, pretože o nej nič nevieme. Všetko je krásne a čiernobiele, až pokým nedojde na vyhrotený okamžik, ktorý je vždy teatrálny a smiešny. Snažil som sa to vstrebať, ale v klúčových momentoch som sa skrátka smial. Zapamätám si scénu budenia synov kvôli snehu a hľadaniu práce, a potom exteriérové scény a celky. Lenže ten film trval tri hodiny. ()

gudaulin 

všechny recenze uživatele

Mohlo to být skvělé neorealistické drama podepřené přítomností velkých hvězd filmového plátna v čele a Alainem Delonem. Mohlo divákovi přiblížit rozdíl mezi životním stylem na italském venkově a v průmyslovém velkoměstě a zároveň i kontrast mezi hodnotovým žebříčkem obyvatel konzervativního italského jihu a liberálním pohledem na svět seveřanů. Ano, mohlo, kdyby ho Visconti neutopil v sentimentu, přehrávání a odporně melodramatické břečce. Zajímalo by mě, jak to skutečně je s tím italským temperamentem. Viděl jsem totiž řadu italských filmů, kde se postavy chovaly civilně a v rozporu s běžnými stereotypy, které míváme o horkokrevných Italech. Tady v chování postav nacházím podivnou afektovanost a přepjatost, ostatně podobný problém mám u historických snímků Akira Kurosawy. Tam, kde snímek měl a chtěl emočně vyvrcholit, tedy konforntací Simona a Nadi, na mě přehrávání herců působilo natolik rušivě, že veškerý dojem byl v háji. Neodpustím si tradiční výpad proti Viscontiho opakovanému nešvaru, tedy tříhodinové stopáži. I zde se daly použít nůžky, a to vícekrát. Nesouhlasím ani s Viscontiho idealizací a uctíváním "nezkaženého" venkova založeného na tradici a rodinných vazbách, který staví proti městskému stylu života. Obhajoba svérázně pojaté cti, morálky a rodinné soudržnosti je totiž důvodem, proč se dodneška tak daří mafii a jejím regionálním mutacím, klientelismu a korupci v Itálii. Celkový dojem: 45 %. Opět jsi mě, Luchino, nepotěšil. Ani já tě nepotěším... Ale neboj, už to bylo vážně naposledy. ()

Galerie (75)

Zajímavosti (10)

  • Protagonisté Annie Girardot (Nadia) a Renato Salvatori (Simone) byli od roku 1962 manželé. Rozešli se v roce 1980, ale manželi zůstali až do jeho předčasné smrti v roce 1988. Měli spolu dceru Giuliu. (Rosalinda)
  • Na filmovém festivalu v Benátkách 1960 získal snímek zvláštní cenu Firpresci. (Terva)

Reklama

Reklama