Zítra se bude tančit všude

Road movie o cestě k nové kultuře, novému folklóru, novému člověku. Na svou dobu poměrně odvážný pokus o vytvoření socrealistického muzikálu čistě na bázi folklórních tanečně-pěveckých vystoupení. Scénáristé i režisér ve filmu dost možná mimoděk nabídli přesnou mapu mytologie 50. let, do níž se vejdou všechna klíčová témata a kterou formují všechny typické ideologické mechanismy. Faktem je, že prvotní znechucení z filmu u mě vystřídalo cosi jako respekt pro jeho portrét doby... Není to z mého pohledu žádný stranický výblitek sestrojený najatými nevolníky, ale velmi autentické zachycení patosu mladé generace, která v nadcházejících letech viděla ideál Nového světa. Dnes, na poněkolikáté, hledím na stopy minulosti v Zítra se bude tančit všude se zaujetím, protože tenhle film o podstatě komunistické ideologie vypovídá mnohem více než všechny ty novo-svazácké odsudky současných diváků. Diváků, kteří si sotva kdy uvědomí, že mechanismům manipulace, jaké v Zítra se bude tančit všude hystericky odsuzují, sami den co den ochotně podléhají. (17.12.2006)

Co s tímto filmem. Scénář je jen sledem scének, režijní pojetí se "vyřádilo" na statickém komponování postav, občas sice zaujme artistický kousek tanečníka, ale co dál? Postavy se nikam nevyvíjejí, a to příběh zabere čtyři roky! Vlastně to ani nejsou postavy, jen ilustrace teze. Jen v lidovém umění je pravá podstata lidu, tu dokáže uchopit jen správně vedený odborník a dokonce na jejím podkladě vytvoří něco nového. Je pěkné, že tyto poučky, dnes známé jen z rozborů socrealismu, zde někdo tvrdě uplatňuje v praxi, ale výsledek je neživotně blbý. Zaujme ovšem bez jakýchkoli zábran předvedená metoda ovládnutí: ten soubor je zpočátku jen vědecko-zájmové združení, je infiltrováno činovnicí svazu mládeže, ovládnuto a převedeno na činnost svazu a straně milejší. Takhle se to dělá, soudruzi, je to jasné? Tento pokus o novou mytologii socialistické společnosti je tedy dnes jen povinným filmem pro studenty historie 50. let, pro ostatní jen kuriositou, která není ani pro zasmání. (22.03.2010)

Film o tanečním souboru mladých uvědomělých komunistech, kteří jedou za mír bojovat zpěvem a tancem. Všichni se mají rádi, jsou kamarádi, tancují, zpívají a jedinou starostí pro ně je Ruda, který později zdrhne do zlého Německa a automaticky se stane fašistou. Je tu spousta roztodivných postaviček, z nichž nejvýraznější je rozhodně Rozárka, kterou všichni obdivují za její zpěv, i když zpívat absolutně neumí a každý slovo co řekne je naprostá perla. A všichni neustále žvaní něco o tom, jak se teď krásně mají v tom novém světě, kde se budou tančit nové tance a všichni zde začali nový život... No pobavil jsem se slušně, co vám budu povídat. Ale ony se tyhle komunistické propagandistické agitky nedají hodnotit objektivně. Kdybych to měl hodnotit fakt upřímně, tak bych pochválil jenom přírodu, té je tady dost a je vážně hezká. Jo, a samotná kamera není špatná. Víc kladů už tam ale nevidím. Ta myšlenka sice hezky zní, o míru mezi národy, ale v realitě je neproveditelná, ať si říká kdo chce co chce. Každý národ je jiný, každá kultura je jiná, nedá se to spojovat dohromady do jedné a světový mír je už úplně nerealistický, protože si všichni lidé nemůžou rozumět se všemi, vždycky se najde někdo, s kým neprohodíte ani slovo nebo kdo vám bude absolutně nesympatický. Rozebral bych to ještě víc, ale to se mi teď zrovna nechce. Každopádně celý ten film na mě působil jako agitační film Vesmírných lidí o jejich dokonalém životě na Nové Zemi. U jejich filmů se ale dost bavím a u Zítra se bude tančit všude to mám naprosto stejné, až na to, že tohle byla agitka komunistů. Jednu hvězdu dávám za pobavení, jednu za kameru a jednu za krásnou přírodu a nějaký ten vesnický folklor, což máme ve výsledku za 3* (19.03.2020)

A třeba mě ukamenujte, já při tom filmu brečel dojetím i smutkem. Byl to nádherný sen vytvořit po letech válečných hrůz svět, v němž si všichni budou přáteli, bratry, soudruhy, svět, který už nikdy nepozná válečné ničení a v němž bude mít každý možnost seberealizace. Sen o novém člověku, kterého vytvoří nová společnost, společnost bez společenských rozdílů, v níž nebude hrát roli majetek, ale skutečná hodnota tvůrčí lidské práce. Kdyby to bylo tak jednoduché... ale to je na dlouhé rozbory. Samozřejmě, jistá šablona zde sehrávala svou roli, ale tehdejší tvůrci skutečně v tu lepší budoucnost, kterou budovali naši dědové a otcové, pevně věřili. Film se odehrává v době mezi třemi Světovými festivaly mládeže a studentstva. Může dnes někdo něco mít proti tomu, aby se mladí lidé všech ras a národů takhle setkávali a ukázali, co dovedou? "Z národů ač jsme různých..." Nádherná idea. Závěrečný tanec, v němž se mladí vzdávají lákadlům dolarů, to je přesně to, co i dnes cítím jako své vlastní. A konečně - kam se ztratil krásný český a moravský folklór, dědictví naší minulosti. Z toho je mi taky hodně smutno. (04.12.2014)

Dát tomuto filmu odpad, by mi nepřišlo správné. Samozřejmě, z dnešního pohledu se jedná o směšnou, budovatelskou propagandu, která by nic jiného nezasluhovala. Problém je v tom, že člověk by - si myslím - měl vzít ohled na to, v jaké době film vznikl. Když se na to budu dívat takto, tak budu doopravdy schopen věřit, že lidé, kteří se v tomto filmu angažovali věřili, že v komunistickém/socialistickém zřízení doopravdy ideální budoucnost mohou nalézt, protože toto zřízení ještě svou "legitimitu", v jejich očích, neztratilo. Takže když se na to budu dívat takto, jako na jakési historické okénko, tak to, stejně jako jiné filmy podobného ražení z doby 1948 a začátku padesátých let, úplně zatracovat nebudu. (23.03.2015)